Řešené území zaujímá náhorní plošinu, která je dnes z velké části zemědělsky využívaná. Původně byla lokalita obklopená malými osadami, které postupně srostly do jednolité zástavby. Osady byly propojeny sítí cest a významné historické propojení bylo mezi Radlicemi a kaplí sv. Prokopa s lomem v Prokopském údolí a cesta nad skalními výchozy z Butovic ke Zličínu.

Z východní a jižní strany řešené území navazuje na rezervaci Prokopské údolí, která je součástí přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí a tvoří mimořádně hodnotné přírodní území. Ze severní strany území navazuje na údolnici podél Radlické ulice. Svahy nad železnicí jsou zarostlé náletovými dřevinami a území je živelně využíváno. Severní okraj řešeného území protíná významná dopravní tepna Radlická radiála. Souběžně s ní vede pod zemí trasa metra linky B, která se území dotýká stanicemi Radlická a Jinonice. Plochy kolem této kapacitní veřejné dopravy nejsou dostatečně městsky využívány. Severní část území je téměř neprostupná a tvoří klasickou tzv. vnitřní periférii. Místo toho, aby se využívaly plochy ve městě, tak dochází k intenzivní výstavbě za městem a tyto plochy zůstávají opuštěné. Vznikají tak nepřívětivá "ne-místa", jež jsou přitom tak blízko urbanizovaného území města.

Stěžejním předmětem uvažování v této úloze bylo hledání hranice mezi městem a přírodou. Pozice obou elementů jsou na okrajích území dané a jasné. Na jihu je to Prokopské údolí, na východě ostrožna Dívčích hradů a na severu a západě pak urbanizované území Radlic, Jinonic a Starých Butovic. Ač je zástavba kolem stanic metra ještě nedokončená, je logické a správné ji k nim přimknout a využít tak cenného potenciálu metra. V těchto pozicích je tedy způsob využití zřejmý. Jak ale nalézt hranici mezi těmito dvěma světy? Jak se má potkat město a příroda? Kde vymezit hranici zastavitelného území? Aby hranice byla logická a respektovaná, tj. v dlouhodobém výhledu nepřekročitelná, je nutné ji propůjčit nějaký význam. Bez něj může být postupem času posouvána a ztrácet tak svojí konturu. Dívčí hrady mají v obrazu města Prahy významné místo. Svojí rozlohou a nádhernou polohou nad Vltavou se přímo sami vybízejí stát se důležitým městským parkem, jenž snese srovnání s parky jako je Ladronka, Stromovka, obora Hvězda nebo Petřín. Městský park na vrcholu kopce nad řekou tvoří základní téma návrhu. Svým využitím a náplní se odlišuje od „divočiny“ Prokopského údolí a „pustiny“ resp. stepi u skal nad Vltavou. Proto má navržený park v sobě obsažený výrazný zapamatovatelný tvar elipsy jako okružní cesty - jež je samostatným vymezeným prvkem v prostoru - je tématem dnešní doby rychlého pohybu a potřeb soudobých měšťanů po aktivním sportovním odpočinku. Elipsa tak tvoří hranici města a přírody a stává se promenádou ve stylu nábřeží. Mořem či řekou je v tomto případě park poskytující nádherné výhledy.

Hlavní snahou autorů návrhu bylo podchytit velkorysost prostoru a nabídnout v něm návštěvníkům to, co jinde v Praze není. Výjimečnost lokality spočívá nejen v její poloze - náhorní plošina s množstvím panoramatických výhledů, ale také v úplné absenci obdobného objektu krajinářského parku v širokém okolí. Hlavním motivem návrhu je elipsa tvořená z jednotlivých komunikací pro různé sporty a rekreaci. Celkem elipsu tvoří čtyři komunikace určené pro běh, brusle, cyklistiku a pěší. Tyto komunikace jsou spojeny v jeden svazek podél zástavby, kde vytváří pod mohutným stromořadím promenádu (šíře 12m) a na hranici zástavby se rozbíhají do svých vlastních tras. V krajinářské části okruhy nejsou tak pevným prvkem a každá trasa má svou vlastní identitu. Při návratu k zástavbě se opět spojují v jeden pevný celek. Tato elipsa tak ukazuje hlavní princip navrženého řešení. Intenzita úprav a zátěžových aktivit směrem od zástavby k Prokopskému údolí klesá a naopak k zástavbě jsou přimknuty všechny intenzivní sportovně rekreační aktivity. Tento návrh tak nabízí, co nejcitlivější napojení nového krajinářského parku na území přírodního parku, ale zároveň nabízí i odlehčení zátěže Prokopskému a Dalejskému údolí novými aktivitami v jeho blízkosti.

Protažená linka tramvaje se stává páteří dvou nových městských čtvrtí. Městotvorný dopravní prostředek přirozeně a s elegancí obslouží celou lokalitu včetně parku. Bez dobrého přístupu by byl stěží hojně využívaný. Městská struktura se dělí na dvě čtvrtě. Horní čtvrť u Starých Butovic se skládá z kompaktnějších tvarů a umožňuje usídlit široké spektrum využití od bydlení, škol, administrativních nebo výzkumných celků až po kulturní instituce. Spodní čtvrť na svazích nad Radlicemi je svou polohou předurčena spíše pro bydlení v rozvolněné zástavbě s občanskou vybaveností.

Důležitým předmětem návrhu je kvalita veřejných prostranství a obyvatelnost města. V území jsou navržené ulice a náměstí s různými zapamatovatelnými charaktery, které umožní místním obyvatelům i návštěvníkům dobrou orientaci v území a tudíž i pocit spokojenosti a důvěry ve známé prostředí. Hlavní komunikační trasy jsou vybavené stromořadími v různých šířkách a skladbách stromů. Principem návrhu je nalézt optimální strukturu veřejných prostranství a jasně definovat jejich charakter. Zastavovacím plánem jsou tak jasně dané plochy pro domy a veřejná prostranství města.