Zadáním investora bylo rozšířit kapacitu konferenční části hotelu Hilton přístavbou před stávajícím konferenčním centrem hotelu. Tímto impulsem vznikla výzva na doplnění a dotvoření poměrně velkého nesourodého prostoru severně od ul. Pobřežní.

Z urbanistického hlediska dochází přístavbou objektu k přetvarování a rozdělení těchto veřejných prostor. Na místo jednoho poměrně rozsáhlého a nejasně definovaného prostoru mezi zvýšenou plochou parkoviště hotelového komplexu (příjezd z ulice Ke Štvanici až po objekty IBC) vzniknou dva menší a jednoznačnější prostory se zřetelem na lidské měřítko. První z nich, menší více uzavřený, vytváří vnitřní dvůr mezi objekty IBC. Tento veřejný prostor tím získává klidnější a uzavřenější charakter. Druhým je nově vzniklá piazzetta, která se naopak zcela otevírá do ulice Pobřežní. Tento prostor je v současnosti oddělen od ulice poměrně vysokou opěrnou zdí, která je navíc lemovaná výsadbou v betonových nádobách, čímž dochází k úplnému optickému i funkčnímu oddělení od ulice Pobřežní. Tento prostor se nechová ani nefunguje jako veřejný. Je zcela oddělený a využívá se jako placené parkoviště se závorou. Tento stav není přívětivý ani vyhovující.

Díky novému širokému schodišti s přirozeně zakomponovanou mírnou rampou dochází k otevření a bezbariérovému zpřístupnění piazzetty. V rámci tohoto schodiště jsou umístěny odpočinkové prvky se zelení tak, že celé schodiště působí dojmem městského mobiliáře. Zároveň se odstraněním stávající ostré hrany opěrní zdi stává piazzetta viditelnou i z chodníku. Tak se hotelový komplex zpřístupňuje městu a veřejný prostor před hotelem a novým kongresovým centrem se opravdu stává veřejným.

Přístavba konferenčního centra je situovaná nad tubusem města. Je navržena jako pokračování stávajícího konferenčního centra, jeho rozšířením jižním směrem. Architektonicky ale jde o zcela odlišnou stavbu, než je stávající hotelový komplex. Tvarosloví nové budovy vychází z klasických architektonických principů v moderní interpretaci. Vysoké nepravidelné sloupořadí podepírající předsazenou střechu před západní fasádou ideově vychází z římského Pantheonu, zvýrazňuje důležitost stavby a její monumentalitu. Lehkosti a vzdušnosti je dosaženo subtilní konstrukcí zastřešení. Jižní fasáda je postavena na soklu, který evokuje piedestal. Piedestal je rovněž statickým prvkem, který pomáhá přemostit zatížení nového objektu mimo podzemní konstrukce metra.

Sytě červená barva evokuje oponu a symbolizuje tak zvláštní událost, slavnostní příležitost nebo oslavu. Obklad fasády této barvy je však velice dominantní a proto je jeho vnímání mírně potlačeno tím, že se odehrává až v druhém plánu fasády, aby rozpínavost červené barvy nepohltila vše ostatní. Transparentnímu prosklenému nároží dominuje černý vystupující prvek s broušenými hrany nepravidelných tvarů, který evokuje drahokam – „černý krystal“. Jeho tvarování a lesklý povrch podtrhuje jeho vnímání jako vzácného a neobvyklého elementu. Uvnitř je to blok menších zasedacích místností v úrovni 2. NP.

Tvarosloví řešeného parteru nese motiv nepravidelných pásů s různými povrchy, jako třeba různě barevná nebo různě členitá dlažba střídající se se zatravněným povrchem a liniovou výsadbou okrasných trav a nízkých keřů v stejné výškové úrovni. Vytváří tak zajímavou geometrii pronikající jednak do vstupních prostor a předsálí nového kongresového centra a rovněž navazuje na pozice tvarovaných vysokých sloupů podepírajících přesahující střechu. Prosklená západní fasáda je zcela transparentní, aby umožnila propojení exteriéru s interiérem a rovněž poskytla návštěvníkům uvnitř nerušený výhled na nově vzniklou piazzettu, která má odpočinkový a potkávací charakter.