„Zeď jako hranice mezi uvnitř a vně, jako dělící čára mezi vitalitou přítomnosti a dědictvím minulosti. Pestrá louka sevřená přísnou geometrií prostoru, nekonečné nebe, skroucený strom v pustině zdí, opuštěný dům bez střechy pomalu se nořící zpět do krajiny… “

Rozšíření stávajícího hřbitova V Hostivaři o kolumbárium a vsypovou louku je jeho prostorovým prodloužením v jižní ose, rovnoběžně s ulicí K jezeru. Navazuje na lapidární tvary starých hřbitovních zdí. Zvenčí objekt nezdůrazňuje svou funkci, jednoduchý vstup přímo nezve k návštěvě. Kolemjdoucí je však vítán, má možnost jím projít, může se zastavit, zažít klid tohoto místa a pak pokračovat dál po naučné stezce. Asketicky jednoduchý ortogonální prostor je členěn na tři základní části: vstupní prostor, zázemí a prostor kolumbária se vsypovou loukou, přes kterou vede v diagonále půdorysu mlatová stezka pro pěší. Nástupní prostor s mlatovým povrchem s funkcí společného památníku pokračuje do kolumbária. Jeho vysoké klenuté zdi bez zastřešení svírají louku a starý strom ze všech stran. Jejich dimenze a absence zastřešení pietní prostor izolují od okolí a zároveň spojují s nekonečným nebem. Pravidelný rastr válcových nik v obvodových zdech z pohledového betonu je určen pro uložení ostatků zesnulých v originálních urnách jednotného designu. Nedílnou součástí celku bude umělé osvětlení v ambientní intenzitě a informační systém s předepsanou typografií.