Památník ticha je projekt revitalizace nádraží Bubny v moderní prostor pro veřejný dialog o dědictví minulosti jako stigmatu dneška. Realizátorem je obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha o.p.s. Součástí památníku je i socha Brána nenávratna od Aleše Veselého.

Koncem roku 2012 byla založena obecně prospěšná společnost Památník ticha. V květnu 2021 se změnila na státní organizaci, založenou Ministerstvem kultury. Spolupracuje s organizacemi, které se zabývají tématem šoa: Terezínská iniciativa, Židovské muzeum v Praze, Památník Terezín, Nadační fond obětem holocaustu, Post Bellum, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a dalšími.

Vzhledem k chátrání historických prvků nádražní budovy byla počátkem roku 2021 obecně prospěšnou společností zahájena sanace pohledových částí původních prostor a fasády. V následujících měsících se potkalo mnoho praktických podnětů v jednom dialogu, na kterém se Památník ticha aktivně podílí. Po mnoha letech stagnace se v prostředí Bubny-Zátory potkala finalizace územního plánu metropole se schvalováním místní urbanistické studie a přípravou radikální přestavby železničního koridoru. V bezprostředním okolí nádraží byla navíc vyhlášena soutěž na novou budovu filharmonie.

V prosinci roku 2021 připravili architekti ARN STUDIA (tedy autoři vítězného návrhu budoucího Památníku ticha) vizualizace koordinační studie bezprostředního okolí nádraží Bubny.

Historicky bylo z nádraží Praha-Bubny transportováno do koncentračních táborů zhruba 50 000 židovských obyvatel. Jedná se o místo, kudy za druhé světové války prošly tisíce židovských občanů Prahy na své cestě do neznáma. Místo, které bylo pomyslnou hranicí mezi bytím a nebytím. Místo, kde se po válce začaly odsuny pražských Němců. Místo, které bylo a je součástí života města, jehož paměť nese zásadní odkazy pro současnost.