Vrchlického sady jsou jedním z nejzanedbanějších parků na Praze 1, zároveň je však jedním z nejvíce frekventovaných míst ve městě. Každý den tudy proudí davy a jako u každého nádraží s sebou tato koncentrace nese specifické zatížení, které se projevuje i na stavu vegetace a celkové senzorické kvalitě místa.

Koncepční uchopení budoucnosti parku je běh na dlouho trať, jednotlivé negativní fenomény jde ale řešit s minimem nákladů a ihned. Vznikly tak první ze série akupunkturních zásahů v místě, na jaře zde byly pokusně umístěny dočasné festivalové pisoáry. Jejich intenzivní využívání a pozorované zlepšení stavu zeleně v okolí jsou dobrým argumentem pro vytvoření civilizovanější podoby stání.

Inspirujeme se ve tvaru věží přístavby nádražní haly. Konstrukčně je pavilonek navržený tak, aby odolal tlaku okolí. Materiál také musí odolat chemickému působení moči.

Dočasně bude v pavilonu umístěn plastový pisoár. Výhledově bude určeno trvalejší místo, kde bude toaleta připojena na odpad i vodu a plastové vybavení bude nahrazeno elegantnějším řešením.