Původní objekty menzy a kolejí architekta Karla Pragera zůstaly jen torzem nedokončeného areálu univerzitního kampusu na břehu Vltavy. Samotná menza nebyla nikdy plně využita k zamýšlenému účelu. Stavba z 80. let minulého století s náročnou konstrukcí zvedaných stropů a hlubokou centrální čtvercovou dispozicí měla nespornou architektonickou kvalitu odpovídající době svého vzniku. Pro nové využití Fakultou humanitních studií však byla nutná radikální proměna.

Návrh přestavby zachovává vnější tvar, podlažnost a proporce původního objektu menzy. Zásadním zásahem je vytvoření velkorysého centrálního prostoru dvorany s horním osvětlením pronikajícím mezi nosníky střešního světlíku. Dvorana je srdcem a společenským centrem fakulty, je současně prostorovou spojnicí všech tří podlaží. Vstup do objektu na úrovni zvýšeného plata nabízí snadné komunikační propojení jednotlivých podlaží pomocí dvou odlišně formovaných jednoramenných schodišť. Po obvodu dvorany jsou umístěny konzoly galerií s přístupem do seminárních místností, pracoven pedagogů a dvojice výtahů s únikovými schodišti. Na nejnižší úrovni dvorany jsou pak velké společné posluchárny, aula, fakultní knihovna a děkanát.

Mezi použitými materiály převládá pohledový beton kombinovaný s jemnou kovou sítí podhledů, černá stěrka podlahy a bílé truhlářské prvky a nábytkové vybavení. Prostoru dominuje variabilní sestava odpočinkového sedacího nábytku v oranžové barvě. Předsazený celoprosklený strukturální fasádní plášť je navržen především jako účinná akustická ochrana proti hluku ze šestiproudé komunikace Městského okruhu v těsné blízkosti objektu. Zdvojená fasáda současně umožňuje přirozené větrání a regulované stínění vnitřních prostor. Zaoblení prosklených nároží je odkazem na původní architektonické ztvárnění stavby.