Dům stojí na rohové parcele v poměrně úzkém městském bloku mezi ulicemi Vrchlického, Prachnerova a Hlaváčkova. Charakter domu i jeho tvar vychází z parametrů této parcely. Vznikl pavlačový obytný dům s vnitřními atrii. Výrazným prvkem fasády je robustní, monumentální rastr s lodžiemi. Jedná se o monolit z pohledového betonu, předsazený před vnitřní „teplou fasádu“. Vytváří se tak efekt hluboké fasády - jakéhosi „lešení“, opakující se na všech uličních frontách. Rigidnost rastru narušují posuvné stínící panely ve stejném odstínu jako betonová konstrukce a spolu s ní posilují plasticitu fasády. Zaoblené nároží je jasnou dominantou. Tvarové řešení objektu je jednoduché. Kopíruje hranice parcely. Rastr opticky definuje základní hmotu objektu včetně výšky říms. Horní ustupující patra jsou vložená dovnitř předsazeného rastru, čímž opticky zmenšují pocit výšky nad hranicí říms. Fasáda objektu se snaží i přes formální jednoduchost zajistit nadstandardní kvalitu pro bytovou funkci. Hluboké lodžie po celém obvodu domu nabízejí poměrně vysokou intimitu. Fasáda je navržena v monochromatických odstínech přírodního betonu v kombinaci s šedým perforovaným plechem. Okna jsou v hliníkových rámech, zábradlí je skleněné s dekorativním potiskem, opakujícím se v celém objektu. U fasády vnitřního dvora se využívá stejného efektu dvou vrstev. Otvory do pavlačí jsou různých rozměrů, aby záměrně opticky rozházely měřítko vnitrobloku. Pavlače jsou otevřené, doplněné o ocelové zábradlí se svislými profily. Vizuálně výrazný motiv dlažby pavlačí z “pražské mozaiky” je použitý pro celý dům. Vnitřní atria slouží k prosvětlení společných prostor bytů. Jsou doplněna o zelené plochy. Ústředním motivem hlavního vstupu do bytů a středem celého domu je světlík ze skleněných čoček.