Palác Lucerna je ikonickou stavbou své doby. Jeho idea se podobá jinému ikonickému dílu tohoto období: zaoceánskému parníku. Jeho vnitřní ulice-pasáže prokrvují půdorys a propojují útroby na úrovni města. Na úrovni střech spojení s městem probíhá transcendentálně skrze jeho paluby-terasy. V centrální části Prahy jsou tyto mimoúrovňové terasy (s rozlohou přes 1000m2) něčím zcela výjimečným. Původně se však počítalo s tím, že palác bude o podlaží vyšší a terasy z velké části zaniknou.

Prostor teras považujeme za veřejný prostor. Jejich propojení s ulicí a městem zajišťuje široké schodiště a výtah páternoster. Terasy jsou náměstím v úrovni střech. Jejich hlavní hodnotou je tedy to, že jsou prázdnem, které je možné naplnit programem. Na terasách se plánují vánoční trhy, koncerty, instalace. Terasy budou pokryty trávníkem pro jarní piknik, mohou se proměnit ve vanové lázně nebo na komunitní farmu. Plocha teras je navržena jako dřevěná paluba. Dřevo na terasách paláce je neobvyklým materiálem a provokativně předznamenává jistou dočasnost a provizornost. Zároveň však umožňuje kotvit, šroubovat bez poškození konstrukcí tak, jako jeviště v divadle.