Stávající stav

Prostor tzv. točny vznikl jako výsledek několika nedokončených urbanistických záměrů: zaniklo původní drobné podskalské měřítko, prvorepubliková regulace zde selhala kvůli výškovým rozdílům a neprostupnosti terénu, a ani Pragerova koncepce se nikdy nepodařila dotáhnout - areál zůstal nedokončený a prostor mezi ním a městem nevyužitý.

Prostor tzv. točny představuje reziduum nerealizovaného nebo nedokončeného urbanistického záměru. Původně součást logistického zázemí rozsáhlého administrativního komplexu (tzv. Pragerovy kostky), měl sloužit k technickému zásobování včetně otáčení cisteren s topným olejem. S proměnou energetických systémů a útlumem provozních funkcí však tato plocha ztratila svůj smysl, aniž by prošla jakoukoli revitalizací nebo novým určením.

V současnosti je prostor využíván jen okrajově zejména pejskaři, kteří jej adoptovali jako jedinou volně přístupnou a relativně otevřenou plochu v jinak hustě zastavěné části města. Panelové zpevnění poskytuje „čistý“ povrch pro chůzi, ale zároveň znemožňuje plnohodnotné využití území pro volnočasové či pobytové aktivity. Území působí neudržovaně, s přebývající infrastrukturou (sloupy, značky), neprostupnou zelení a nevyjasněným statusem.

V Metropolitním plánu je parcela definována jako zastavitelná. Dle aktuálních informací má v budoucnu sloužit jako zařízení staveniště pro výstavbu železničního tunelu v rámci nového železničního spojení Smíchov - Hlavní nádraží (projekt Nové spojení 2). Do doby zahájení této stavby (v horizontu minimálně 15 let) však zůstává prostor k dispozici pro dočasné kulturní nebo komunitní využití – za předpokladu, že zásahy budou reverzibilní a technicky koordinované se správci infrastruktury.

Návrh

Dočasnost jako příležitost

Záměrem návrhu je maximálně využít stávající významové vrstvy místa a nabídnout prostor, který bude přehledný, přístupný a přívětivý pro různé uživatele. Nová pěší síť je navržena jako kombinace mlatových cest, šlapáků s drobnou frakcí a pobytových tras. Ty umožní pohodlný průchod napříč prostorem včetně přístupu s kočárkem nebo se psy.

Pěší systém je navržen tak, aby prostor nefragmentoval, ale naopak podporoval jeho intuitivní průchodnost z více stran. Trasy se přirozeně větví a vrství: jedna míří k uměleckému objektu, jiná tvoří rampu s bezbariérovým sklonem, další slouží jako pobytová linie se sezením ve stínu stávajících i nových stromů.

Součástí návrhu je odstranění neprostupných porostů, které prostor znepřehledňují. Ty budou nahrazeny novými, vhodně zvolenými stromy a doplněny o vrstvenou výsadbu. Plošší část bude udržována pravidelněji a intenzivněji, zatímco svažité partie budou sečeny méně často a ponechány pro rozvoj lučního travního společenství.

Samotné sochy jsou dle přání autora umístěny tak, aby jejich pata byla skryta v drobné zeleni a působila jako přirozená součást terénu. Jejich rozmístění zároveň respektuje reálný terén a svažitost místa, ve kterých byly původní nebo plánované stavby zasazeny - ať už jako citace, nebo prostorová reminiscence.

Rozvržením pěších tras a pečlivou prací s povrchy dochází ke zvýšení celkové propustnosti ploch. Navržená kombinace zpevněných a propustných prvků přispívá ke vsakování dešťových vod v místě, podporuje mikroklima a přirozený vodní režim území.