Původní barokní stavba, dnes památkově chráněný objekt, je jedním z původních viničních domů v Praze, které se po staletí prošly výraznou proměnou. Rekonstrukce očistila stavbu od nedávných stavebních úprav a přizpůsobila ji pro funkci rodinné vily s dobře fungující dispozicí.

Bývalý viniční dům Špitálka má dlouhou historii. První zmínky pochází z přelomu 15. a 16. století, kdy údolí Vltavy lemovalo množství vinic. Podle stavebně historického průzkumu jich bylo v 16. století jen v katastrálním území Dejvic přes 120 a usedlost byla jednou z nich. Na počátku 17. století však nastal jejich úpadek, přišla 30. letá válka a ochladilo se klima, to zapříčinilo scelování vinic a proměnu viničních staveb na hospodářská stavení.

Usedlost sloužila hospodářství během 18. a 19. století a držena řádem Křížovníků s červenou hvězdou, který ji na přelomu století prodal a během 20. století byl dům postupně přistavován. Radikální proměnu zaznamenala v 90. letech, usedlost byla rozdělena a z původní stavby zůstala jen část historického zdiva. Veškeré původní prvky jako okna, dveře, krovy byly nahrazeny. Cílem návrhu bylo změnit atmosféru 90. let a snaha se vrátit k bývalé usedlostí. Koncept je založen na dostavbě nové zdi – změně vztahu vnitřního a vnějšího prostoru. Zeď je tak součástí jasného rozhraní, které se svou atmosférou vztahuje k vnitřním dvorům bývalých usedlostí. Současná historická hodnota usedlosti spočívá v jejím urbanistickém začlenění, které je v kontextu okolních vil překvapivé. Dům je pootočen k ulici i k okolním vilám a dokládá proměnu místa během staletí.

Vnitřní proměnu domu zosobňuje schodiště, které se vine přes všechna podlaží. Jeho sochařský výraz ovládá společné prostory domu a průhledy propojuje vnitřní svět domu. Při jeho tvarování nás inspirovala barokní křivka, která se propsala i do tvarování podhledů v podkroví nebo obkladu v místnosti kina ve sklepě. Druhý hlavní vstup návrhu do interiéru domu pak bylo radikální otevření širokým oknem do zahrady pak zásadně proměnilo. Do vnitřního prostoru zahrady se pak otevřela přístavba širokým panoramatickým oknem a zeď s posuvnými vraty a oddělující dva světy může měnit míru intimity. V interiéru je použito dubové dřevo, látky s odstíny šedé a bílou výmalbou, která do interiéru přináší světlo. Zdivo 16. století se alespoň několika kameny připomíná v přízemí domu. Plaňkový plot se vztahuje k bývalé usedlosti, stejně jako vinice před domem.