EN
Pavel Fuchs
100 let s Karlem Pragerem. Jak se daří jeho stavbám?

Karel Prager by v roce 2023 oslavil 100 let. Jeho budovy dodnes vzbuzují kontroverze. V jaké jsou ale kondici? A staráme se o ně dobře? Některé domy čeká pečlivě připravená rekonstrukce, jinde z fasád padají dlaždičky a na zvrat k lepšímu to zatím nevypadá. Proč chce IPR Praha zpřístupnit střechu CAMPu? Jak se změní sál Nové scény Národního divadla? Věděli jste, že tvorbu Karla Pragera podporoval vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle? Proč spolu jezdili do skláren a jak se jejich společné dílo podařilo na konci devadesátých let zachránit? Prager se navíc vedle návrhů svých vlastních staveb podílel i na renovaci několika kulturních památek. Víte, které to jsou?

Těšíte se na střechu CAMPu?

Při návštěvách CAMPu jste si už asi všimli jistého opotřebení celé budovy. Emauzský areál čeká po 50 letech používání zasloužená rekonstrukce. Návrh renovace byl pro ateliér IXA výzvou, kostky plující nad parkem totiž sloužily týmu Karla Pragera jako laboratoř nových technických řešení. Nahradit se tak musí řada prototypů, které nebyly běžnými stavebními výrobky.

Veřejnost zná areál hlavně díky výstavám a diskuzím, velkou část domu ale zabírají administrativní prostory. Kanceláře vznikly velmi brzy po výstavbě i v místech, které Prager plánoval jako přístupné veřejnosti. Renovace lépe využije horní podlaží kostek, jednotlivé kanceláře tak budou lépe rozmístěné. Hlavně se ale konečně naplní původní plán tvůrců –⁠ střecha nad sály CAMPu bude přístupná všem a vznikne tu restaurace. Mimochodem, v budově kvůli tomu máme i nikdy nevyužívané výtahy na jídlo, které měly na střešní terasu pokrmy dopravovat.

Po rekonstrukci se dostanete i na střechu, která je dnes přístupná jen po žebříku.

Autor: BoysPlayNice

Otto Wichterle jako klient

Prager zasáhl také do příprav rekonstrukce Ústavu makromolekulární chemie na Petřinách. Stavba pro něj byla klíčová, protože tu v roce 1960 poprvé experimentoval se skleněnou zavěšenou fasádou. Při návrhu Pragera podporoval ředitel ústavu Otto Wichterle i jeho sestra Hana. Tato sochařka se totiž obávala, aby stavba nebyla příliš ovlivněna socialistickým realismem.

Zchátralý obvodový plášť už na konci 90. let nevyhovoval tepelným ani bezpečnostním požadavkům. Akademie věd plánovala železobetonový skelet kvůli nedostatku peněz vyzdít tvárnicemi, nebo dokonce využít dřevěný obklad. Proti tomu se ale postavil nejen Prager a stavba se v roce 2000 stala poměrně rychle kulturní památkou. Rekonstrukce tak zdařile kopíruje původní nazelenalou skleněnou fasádu. Pozornému divákovi však neunikne, že některé tabule jsou větší než dřív a na domě je díky tomu méně dělicích lišt. Toto řešení by ale mělo splňovat původní architektovu představu, sklárny v 60. letech totiž ještě nedokázaly podobně velké desky vyrobit, a tvůrci se tak museli spokojit s menšími kusy.

Prvním ředitelem Ústavu makromolekulární chemie byl profesor Otto Wichterle. S Karlem Pragerem proto spolupracoval na stavbě sídla instituce.

Autor: Jan Malý , Zdroj: IPR Praha

Na Pragerových křeslech si už neposedíte

Rekonstrukce nyní čeká i budovu Nové scény Národního divadla. Proměnit by se měl hlavně sál, kde investor požaduje variabilní prostor. Kvůli přestavbě ale zmizí řada původních autorských prvků, jako jsou masivní kožená křesla v hledišti.

Národní divadlo se dnes stará i o další Pragerovu stavbu. Areál Federálního shromáždění v horní části Václavského náměstí v sobě totiž skrývá i provozní budovu Státní opery se zkušebnami, dílnami a sklady. Tato menší část už nedávno rekonstrukcí prošla, zbytek komplexu vystřídal po sametové revoluci několik funkcí a celková oprava zde zatím neproběhla.

Areál Federálního shromáždění, který Prager dokončil v roce 1973. Dnes zde sídlí Národní muzeum.

Autor: Jan Malý , Zdroj: IPR Praha

Nejdříve tu zasedali poslanci, později je nahradilo rádio Svobodná Evropa. Po teroristických útocích v roce 2001 začaly redaktory chránit betonové zátarasy a vojáci v obrněných vozech. V roce 2009 budovu převzalo Národní muzeum a nedávno tu otevřelo třeba novou expozici věnovanou speciálně dětem. Z historické budovy se sem dostanete tunelem s velkolepou projekcí Momenty dějin. Proměnou prošel i prostor na povrchu, takzvaná Muzejní oáza z dílny IPR Praha je nyní příjemným místem hlavně pro chodce a v nové dlažbě čekají kusy tramvajových kolejí na prodloužení tratě přes Václavské náměstí.

Doplnění se zase dočkal pylon stojící vedle magistrály, který Prager věnoval na zapřenou režimu památce Jana Palacha. Plastika Miloslava Chlupáče Plamen se ale na ocelový sloup dostala až v roce 2018, její výrobu už totiž normalizační úředníci zatrhli. Dvojice spolu pracovala dlouhodobě, třeba také na sochařské výzdobě vstupu do areálu v Emauzích.

Sejf na Smíchově je prázdný

Nejasný je zatím osud banky na pražském Smíchově. Nedobytně vyhlížející pobočka, navržená původně už roku 1977 pro Státní banku československou, vznikla skutečně jako sejf na peníze, které se odsud měly rozvážet do podniků v okolí. Projekt byl realizován po dlouhých patnácti letech a stavba skončila až v roce 1992. Dům se dostal do rukou Komerční banky, která pobočku na začátku roku 2023 opustila. Spekuluje se o prodeji, majitel ale další kroky nechce komentovat. Solidnost banky měl podle Pragera podpořit i kamenný obklad, typický pro finanční ústavy, nakonec ale zvítězily tehdy všudypřítomné dlaždice z Břas. Spadlé kousky hnědé keramiky se už dnes začínají povalovat na okolních chodnících.

Banka na Smíchově je již několik měsíců uzavřená a její další osud je nejasný.

Autor: Jan Malý , Zdroj: IPR Praha

Banka byla součástí nerealizovaného plánu na razantní přestavbu Smíchova. Podobným fragmentem je i futuristická kotelna Všeobecné fakultní nemocnice v Sokolské ulici, která měla navazovat na stavbu dalších budov pro pacienty. Kotle uvnitř jsou vyměněné, výrazně se zmenšil počet pracovníků obsluhy, ale jinak kotelna stále zásobuje teplem okolní budovy.

Centrální kotelnu Všeobecné fakultní nemocnice míjíte při cestě po magistrále z centra. Kotle uvnitř už jsou vyměněné, budova ale slouží svému účelu dodnes.

Autor: Jan Malý , Zdroj: IPR Praha

Neviditelný Prager a rekonstrukce

Na sklonku života byl Prager autorem i několika citlivých rekonstrukcí historických budov. Podílel se na znovuotevření kubistického domu U Černé Matky boží i na úpravách Rudolfina. Po velké opravě v 90. letech si ale sídlo filharmoniků zasloužilo další provozní úpravy. Nově řešené vstupy architektky Lenky Míkové jsou hodnoceny jako mimořádně citlivé, protože pracují právě i s odkazem Karla Pragera.

Karel Prager se ale nesoustředil jen na ostře sledované centrum města. Jinonický komplex U Kříže spojuje byty a vysokoškolský kampus. Univerzita Karlova areál nedávno rozšířila a směřuje sem více studentů Fakulty sociálních studií. V Hostivaři se zase Prager podílel na stavbě obchodního centra, které bylo teprve druhým dokončeným v porevoluční České republice. Pod záplavou reklamy se skrývá poměrně složitá hmota s výraznými prosklenými schodišti.

Jinonický komplex U Kříže spojuje byty a vysokoškolský kampus.

Autor: Jan Malý , Zdroj: IPR Praha

Přestože bývá Prager kritizován třeba za necitlivý urbanismus, v řadě jeho staveb lidé tráví čas rádi. Jsou to domy, o které se jejich majitelé starají a dokážou je naplnit zajímavým programem. Architekt ostatně vždy tvrdil, že jeho projekty jsou variabilní, protože se v nich vystřídá mnoho generací s odlišným názorem na život. Využít Pragerovy stavby naplno už ale musíme sami.

související

Projděte si CAMP s audio průvodcem v aplikaci Bloomberg Connects. Stáhněte si ji zdarma.