Pražské tramvaje – od koní až doteď

Tramvaje jezdí po Praze už víc než 150 let. Stejně jako vlaky je nejdřív tahali koně. Později začaly jezdit na elektřinu – až nějakou tramvaj zase uvidíš, všimni si nahoře pantografu: právě tudy do ní proudí energie.

Tramvajová síť se pořád rozšiřuje. Zrovna teď se jich v Praze staví nebo připravuje hned několik najednou, například přes úplně nový Dvorecký most. A jedna nová trať má vést dokonce až za hranice města, směrem na Zdiby. Tam by mohli lidé při cestě do práce nechat auta na parkovišti a dál do centra už jet pohodlně tramvají. Někdy se zase část tratí zruší a po letech opět obnoví – jako třeba teď nahoře na Václavském náměstí.

Také se mění podoba vozů. Ty nejstarší, co ještě můžeš v ulicích běžně potkat (i když často už v upravené verzi), se jmenují T3 a jsou to roztomilé soupravy s kulatým „čumákem“ a dvoukřídlými dveřmi. Později přibývaly nové typy, aby byly pro cestující pohodlnější. Ty nejnovější jsou všechny nízkopodlažní (bez schodů), takže se do nich dá nastoupit snadno třeba i s kočárkem nebo vozíkem. Taky mají protáhlejší „čumáky“ pro lepší aerodynamiku (a tedy rychlejší jízdu). A někdy jsou propojené harmonikovým kloubem do jednoho dlouhého hada, který se kroutí ulicí. Ta nejnovější se jmenuje 52T (celým názvem Škoda ForCity Smart Praha 52T) a není v ní ani jeden schod.

Pražské tramvaje mají odjakživa (kromě těch nejstarších dřevěných) červený kabátek – tuhle barvu dostaly už první elektrické vozy, protože je vidět na dálku, takže tramvaj málokdo přehlédne. Když se tahle barva jednou ujala, Praha už ji nikdy neopustila. Dříve byla kombinovaná s krémově bílou, později i s černou. A nejnovější tramvaje jsou krémové s červenými vertikálními pruhy a černými rámy oken – tenhle obleček by měla postupně obléct všechna vozidla pražské hromadné dopravy, tedy i autobusy a vlaky. Občas jsou tramvaje celé polepené reklamou a hrají pak všemožnými barvami. A když budeš mít opravdu štěstí, potkáš i naši Architram – černou tramvaj s obrovským bílým nápisem ARCHITEKTURA. Ta jezdí jen jedna jediná, na různých linkách všude po Praze. My ji používáme na speciální komentované jízdy – na program se koukni tady.

Proč tramvaje netroubí?

Možná tě už párkrát tramvaj překvapila, když najednou zacinkala těsně za tebou. Není to náhoda. Cinkání je jasný, pronikavý zvuk, který v hluku města snadno vynikne. Jiná vozidla takový zvuk nevydávají, a tak si ho každý spojí s tramvají a případně rychle uskočí z cesty.

Tramvaj nedokáže rychle zastavit (je totiž hodně těžká a její kola kloužou po hladkých kolejích), proto cinká krátce jako rychlé „pozor, jedu“ a delším cinkáním varuje, když hrozí nebezpečí.

A co výhybky?

Tramvajová síť je opravdu složitá a na mnoha místech se kříží. Koleje se často setkávají, spojují a zase rozdělují. Aby tramvaj vždycky jela přesně tam, kam má, k tomu slouží výhybky: kousek kolejí, který se umí přepnout mezi dvěma směry. Dříve musel řidič vystoupit a výhybku přehodit ručně páčkou v koleji. Dnes už to většinou funguje automaticky nebo na dálku, třeba pomocí vysílačky z kabiny. Jen při výlukách se někdy ještě výhybky přehazují ručně, takže když uvidíš řidiče s klíčem v ruce, možná zrovna „čaruje“ s výhybkou.

Metro, které jezdí „samo“

Znáš ten pocit, když se blížíš ke stanici metra a vyvalí se na tebe chladný vánek? A potom, jaký se zvedne vítr, když už stojíš na nástupišti a přijíždí metro? To k tobě proudí vzduch, který před sebou tlačí souprava metra v tunelu. Díky tomu, že jezdí pod zemí, vyhne se dopravním zácpám na povrchu. Do cesty mu nezasahují auta, autobusy ani chodci, může tedy jezdit rychle a spolehlivě, bez zpoždění. Je tak nejlepší na delší trasy: stanice metra jsou dál od sebe než ty tramvajové a není jich tolik.

Pražské metro už dnes tvoří tři linky – zelená A, žlutá B a červená C – a brzy přibude modrá linka D. Nové „Déčko“ navíc bude bez řidiče. Jeho provoz bude řídit počítač a řidič v kabině tak vůbec nebude potřeba, vlastně ani ta kabina. Podobné metro už dnes jezdí třeba v Kodani a na některých linkách v Paříži nebo Barceloně. Když v Kodani nastoupíš úplně dopředu, můžeš si připadat, jako bys řídil/a: velkým čelním sklem vidíš před sebe a pod ním je dokonce nálepka „ovládacího panelu“. Jak to asi bude vypadat vepředu v tom našem novém?

Do velkého kopce také po kolejích

V Praze máme ještě jeden druh kolejové dopravy. Poznáš ho? Dva malé vozy spojené lanem, jezdí spolu na jedné koleji, a hlavně do kopce (a zase dolů). Jasně – je to lanovka na Petřín. Patří také do pražské MHD, takže lanovkou klidně můžeš jet na Lítačku (a děti do 15 let zdarma). Jen si musíš chvilku počkat, zrovna se celá opravuje a v provozu by měla být příští léto. Takže do té doby nahoru hurá po svých!

Úkol: Navrhni si svoji tramvajovou trať!

Jen si to představ. Jedna linka tramvaje, která tě zaveze všude, kam pravidelně potřebuješ. Do školy, na kroužky, na hřiště, za kamarády, do knihovny… Kam ještě? Tahle linka je jenom pro tebe!

Jak na to?

1. Vezmi si papír a tužku nebo pastelky a nakresli jednoduchou mapku svého okolí, své části města. Domy, park, hřiště, ulice, silnice – na co si vzpomeneš.
2. Zakresli (třeba puntíkem a malou ikonkou) všechna místa, kam běžně potřebuješ jezdit, a svoje doma – tam bude linka začínat.
3. Teď ta místa-puntíky spoj tak, aby to dávalo co největší smysl a trať nebyla zbytečně dlouhá nebo zamotaná.
4. K puntíkům vymysli názvy zastávek tak, aby se ti líbily, a zároveň ti bylo hned jasné, kde zrovna zastavuješ.
5. A je to! Jaké číslo bude tvoje linka mít?

Kam dál? Do CAMPu!

Chceš vidět, jak a kde se v Praze plánují nové koleje doopravdy? Vyraz na aktuální výstavu! Jmenuje se Praha zítra? Propojené město (běží až do 21. 12. 2025) a uvidíš tam mumraj na kolejích promítaný na obří stěnu, historické filmové záběry, modely i mapy, a hlavně se dozvíš, co všechno se v Praze chystá. Taky tam najdeš potrubní poštu a opravdu velkou pohovku uprostřed, když už toho bude moc.

K výstavě navíc probíhá i spousta doprovodného programu pro děti, tady najdeš rozpis.

A jestli dorazíš tramvají, budeš už rovnou součástí toho velkého kolejového dobrodružství.

Slovníček:

Pantograf – „tyčky“ na střeše tramvaje, které se pořád dotýkají drátů nad kolejemi. Přes ten dotyk do tramvaje proudí elektřina, takže může jezdit.

Nízkopodlažní – vůz bez schodů; nastupuje se do něj snadno i lidem na vozíčku, rodičům s kočárky nebo starším lidem.

Aerodynamika – tvar, který lépe rozráží vzduch, takže jízda je tišší a úspornější.

Harmonikový kloub – ohebný díl, který spojuje části dlouhé tramvaje, aby zvládla zatáčky.

Klimatizace – zařízení, které chladí nebo ohřívá vzduch ve voze.

Výhybka – část kolejí, která přepíná směr jízdy; dřív ručně, dnes často automaticky nebo na dálku.

Kabina – přední část vozu; místo za zavřenými dveřmi, kde sedí řidič.

Lítačka – pražská jízdenková karta (může být i v mobilu).