Jak dlouho pracujete na IPR Praha?

Poprvé jsem na IPR Praha nastoupila v roce 2012. Bylo to hned po škole. Působila jsem v kanceláři Metropolitního plánu pod Romanem Kouckým a zůstala jsem tu šest let. Bylo to úžasné období transformace tehdejšího Útvaru rozvoje města na IPR Praha, jak jej známe dnes. V roce 2018, poté, co jsme odevzdali návrh Metropolitního plánu pro společné jednání, jsem odešla. Chvíli jsem pracovala v architektonické kanceláři A69, když mě oslovil Petr Hlaváček, jestli bych nešla k němu do kanceláře na radnici. Na starosti jsem měla znovu především Metropolitní plán. Zůstala jsem jedno volební období, v dalším už jsem nechtěla pokračovat. Na institutu jsem v pozici ředitelky Sekce detailu města poslední tři roky.

Jak se liší pracovní prostředí na magistrátu a na IPR Praha?

Na radnici je potřeba především vyjednávat a vážit všemožné zájmy, které se tam střetávají. Ne vždy je výsledné rozhodnutí to, které se z čistě odborného hlediska zdá jako nejlepší, ale je zkrátka projednatelné a vede k výsledku. Na IPR Praha naopak zpracováváme koncepce a dlouhodobé projekty, u kterých je třeba držet kontinuitu a snažit se je, byť třeba malými krůčky, naplňovat. V tomto ohledu mi práce na institutu vyhovuje mnohem víc. Zkušenost z magistrátu je ale nepřenositelná a je pro mě nesmírně důležitá i na pozici, kde jsem teď. Uvědomíte si, jakým způsobem funguje město, co všechno vstupuje do politických rozhodnutí a že jako IPR Praha jsme jen součástí systému. Ono to zní samozřejmě, ale díky práci na radnici dokážu některá rozhodnutí lépe pochopit a zároveň předvídat některé potenciálně konfliktní nebo krizové body.

Co všechno má Sekce detailu města na starosti?

Sekci tvoří celkem tři kanceláře – Kancelář územní koordinace, Kancelář veřejného prostoru a Kancelář změn územního plánu. Kancelář veřejného prostoru je asi nejviditelnější. Přináší totiž konkrétní realizace, které se ve městě projevují nejvíce. V minulém volebním období probíhal určitý boom rozvoje a revitalizace veřejných prostranství, nyní dochází k drobnému útlumu, a my tak máme čas na revizi a tvorbu nových metodických materiálů. Pro městské části teď připravujeme metodiku tvorby generelů veřejných prostranství, které určují standardy kvalitního veřejného prostoru, a také Katalog doporučených prvků. Ten pro změnu stanovuje, jak má vypadat „interiér“ ulic a jejich „nábytek“ – tedy to, jaké je kde dobré zvolit dlažební kostky, lavičky a tak podobně. Zásadním dokumentem je pak Manuál veřejných prostranství, který slouží Praze už 10 let. Postupně jej doplňujeme různými aktualizacemi, tzv. plug-iny, zaměřenými na stromořadí, umělecká díla ve veřejném prostoru nebo hřbitovy.

Kolegové a kolegyně v Kanceláři územní koordinace mají každý na starosti své území, o němž ví úplně všechno, a znají všechny soukromé i městské aktuální stavební záměry, které se posílají na IPR Praha k vyjádření. Dokončili jsme například příručku určující, jak rozhodovat ve stabilizovaném území. Tuto metodiku bychom rádi zveřejnili na webu, aby každý, kdo podává nějaký projekt, viděl, podle čeho se rozhodujeme při našich vyjádřeních a doporučeních.

Kancelář změn územního plánu je taková naše Popelka, kterou bych moc ráda vyzdvihla. Kolegové a kolegyně dělají nesmírně důležitou práci, která není na první pohled vidět. Kancelář v současné době vlastně zajišťuje rozvoj města. V dnešním stavu územního plánu totiž jakýkoliv projekt začíná jeho změnou. Kolegové a kolegyně tu ve velmi malém počtu zvládají svou agendu naprosto excelentně a nebýt jich, tak Praha nemá postavený jediný projekt a jediný byt. Je to ale neudržitelný stav. Jen pro představu: v tuto chvíli probíhá asi 450 změn územního plánu, každá změna zabere obvykle dva, tři roky a za každou změnou si můžeme představit konkrétní projekt, ať už soukromý nebo městský. Například výstavba v transformačním území Bubny-Zátory, Vltavská filharmonie nebo Městský okruh bude možná jen díky změnám územního plánu.

Aktuálně na IPRu velmi intenzivně řešíme přechod na nový Metropolitní plán. V tuto chvíli připravujeme podzimní opakované veřejné projednávání, plán by mohl být následně schválen na jaře 2026. Všech 450 probíhajících změn územního plánu se ale stane jeho součástí. Žádná práce nepřijde nazmar.

V poslední době bylo hodně slyšet o změně územního plánu na NNŽ.

Ano, to byla velká sláva. Jedná se o největší změnu územního plánu v historii Prahy, díky které je možné zahájit výstavbu moderní městské čtvrti v souladu s urbanistickou studií, kterou jsme pořídili na IPR Praha. Celý proces změny územního plánu podléhá projednáním – jak s dotčenými orgány, což jsou v případě Prahy zejména památkáři, pakliže se území nachází ve městě, nebo Ministerstvo životního prostředí, pokud se bavíme o rozvoji do krajiny. Dále jsou do nich zapojeny i příslušné městské části a veřejnost. Na základě těchto projednání se finální návrh pokaždé upravuje, často se třeba přidává veřejná vybavenost a parky. V území NNŽ byla velmi důležitá i dohoda mezi městem a developery, kterou vedl pan náměstek Hlaváček. Celková hodnota spoluúčasti investorů na veřejné vybavenosti je bezmála 1,2 miliardy korun, za které vzniknou školky, parky i školy.

Zmínila jste Katalog doporučených prvků. Můžete jej podrobněji představit?

Katalog doporučených prvků veřejných prostranství hl. m. Prahy nabízí paletu vhodných povrchů, prvků mobiliáře a drobné architektury, které jsou do ulic umisťovány. Rozvíjí principy Manuálu tvorby veřejného prostranství a přináší nabídku jednotlivých druhů vybavení s ohledem na charakter lokality. Protože jinak člověk navrhuje veřejný prostor na sídlišti a jinak uprostřed historického jádra města. Najdete v něm druhy dlažby i městského mobiliáře, jako jsou lavičky, svítidla, odpadkové koše nebo nové zastávky. Katalog je určen městským organizacím, investorům, jejich projektantům i odborné veřejnosti. Podívat by se do něj měl každý, kdo navrhuje jakýkoliv pražský veřejný prostor. Tento soubor návrhů je pouze doporučující, není vymahatelný, což ale ani není naším cílem. Katalog je jakýmsi návodem, který pro každé území nabízí řadu možných řešení. Nechceme dokonale unifikované město, ale aby veřejná prostranství byla kvalitní a funkční.

Katalog nikdy nebude hotová danost, stále jej průběžně doplňujeme. Pro jeho tvorbu a aktualizaci vznikla pracovní skupina, ve které mají svého zástupce všechny klíčové správcovské, investorské i odborné organizace, jež mají na veřejných prostranstvích nějaký zájem. Vždy, když se objeví nový prvek, který by v katalogu neměl chybět, doplníme jej. Teď jsme třeba řešili zábrany kolem stromů, aby do nich nenajelo auto, nebo sklápějící se parkovací sloupky v designu pražského mobiliáře.

Jedním z aktuálních prvků veřejného prostoru jsou i balíkoboxy.

Balíkoboxům se věnujeme od doby pandemie, kdy se začaly rychle objevovat po celém městě. Už tehdy jsme vytvořili jednoduchý manuál s doporučeními, jak by balíkoboxy mohly vypadat a co je důležité při jejich umisťování sledovat. Tehdy je společnosti instalovaly výhradně na soukromé pozemky, protože bylo snazší obejít složitější jednání s městem. Dnes, kdy jsou balíkoboxy rozšířené téměř všude, se i přístup provozovatelů mění. Ve vzájemném dialogu jsme proto vytvořili pravidla, která stanovují základní požadavky: jednotný styl, barevnost, objem a další parametry. Snažíme se, aby boxy nepůsobily jako reklamní plochy, ale přirozená součást města. Tento dokument nyní čeká na schválení Radou hl. m. Prahy a pokud projde, bude platit i pro městské pozemky. Naším cílem není balíkoboxy vytlačit – vnímáme je jako službu, kterou si společnost žádá – ale dát jejich umisťování a podobě jasný a srozumitelný rámec. Doufáme i v posun směrem ke sdíleným boxům mezi jednotlivými provozovateli, což by mohlo vést k úspoře prostoru i menšímu vizuálnímu smogu.

Na jakých projektech dále pracujete?

Aktuálně intenzivně spolupracujeme s Dopravním podnikem hl. m. Prahy na podobě veřejných prostranství u nově vznikajících stanic metra D. Neřešíme architekturu samotných stanic, ale jejich návaznost na město – jak budou vestibuly napojeny na okolní ulice a jak by měla tato místa v budoucnu vypadat. U každé stanice pracujeme individuálně, podle toho, jaký máme manévrovací prostor. Aktuálně řešíme Pankrác.

Zahájili jsme také koncepční práce na rozvoji oblasti hlavního nádraží, které čeká zásadní proměna – nejen kvůli plánovanému metru D a železničnímu spojení S, ale i s ohledem na možné úpravy nad kolejištěm. Vznikne zde nový přestupní uzel, který by měl efektivně spojit podzemní a povrchovou dopravu, a úkolem města a Správy železnic je připravit rozvahu, jak by mohl fungovat, a to včetně širších urbanistických souvislostí. Chceme vést městský proces nezávisle na developerských tlacích, s respektem k územnímu plánu a potřebám města i různorodých skupin obyvatel, včetně lidí bez domova, kteří se s prostorem nádraží nevyhnutelně pojí. Vznikne zde nový pražský železniční uzel, přičemž naším úkolem je dát všechny souvislosti dohromady a navrhnout jej tak, aby šlo o funkční a smysluplné řešení, které dokáže využít všechnu tu novou energii a propsat ji i na povrch.

Vedle velkých transformačních lokalit ale pracujeme i na drobnějších projektech, jako je návrh úprav návsi v Třebonicích – jedné z posledních pražských vesnic, která dosud neměla kanalizaci. Tady reagujeme na chystané inženýrské sítě a snažíme se navrhnout řešení, které by přineslo kvalitní veřejný prostor odpovídající vesnickému charakteru místa. Je to práce v úplně jiném měřítku než velké městské projekty, ale o to cennější – hledáme cestu, jak mohou i v malých lokalitách vznikat hodnotné prostory. Informace o projektu v Třebonicích se k nám dostala přes Kancelář územní koordinace, která teď na konkrétním koncepčním zadání, jak by mohly vypadat úpravy ulic a veřejného prostoru, spolupracuje s Kanceláří veřejného prostoru. Všechno je to u nás hezky propojené.

Jak vypadá vaše běžná týdenní agenda?

Úterky jsou poradní dny. Máme poradu vedení i schůzky jednotlivých kanceláří. Zbytek týdne mám poměrně různorodý, ale skoro každý den mám alespoň jedno jednání na radnici nebo na Magistrátu. Je to takové přebíhání, což mi docela vyhovuje; nesedím pořád v kanceláři, ale dennodenně se po městě pohybuji. Jako ředitelka sekce jsem ale docela intuitivní. Všechny tři kanceláře máme v jedné budově, což velmi usnadňuje komunikaci, která probíhá v neformální rovině. Kolegové a kolegyně vědí, že u mě mají dveře pořád otevřené a mohou se přijít kdykoliv na cokoliv zeptat, poradit se nebo mě informovat o průběhu nějakého jednání. Mám v ně velkou důvěru a doufám, že to vnímají stejně.

Co máte na své práci nejraději?

Mám hrozně ráda celý ten barák – prostředí i kreativitu. Všem tu záleží na tom, že reprezentujeme instituci, kterou máme rádi, jdeme za stejným cílem a je to opravdu znát. Všichni se navzájem respektují a mají k sobě úctu. Nehrajeme si zbytečně na nějaké hierarchie, každý plní svou unikátní a důležitou roli. Je to opravdu bezpečné prostředí, ve kterém jde o výsledek. Zároveň si udržujeme určitou lehkost a humor, který je esencí IPRu.