Budovu transformační a usměrňovací stanice na Klárově postavily v letech 1930 až 1931 Elektrické podniky hlavního města Prahy. Stanice vznikla na místě po zbořených kasárnách podle návrhu architekta Viléma Kvasničky v konzervativním novoklasicistním stylu, který zapadal do rázu dalších staveb Malé Strany. Po čtyřiceti letech svého působení se na konci 70. let měnírna částečně redukovala výměnou některých technologií.

Po poslední modernizaci technologií dokončené v roce 2010 zůstala převážná část budovy prázdná. V roce 2015 bývalou měnírnu, v témže roce prohlášenou za kulturní památku, zakoupila Nadace The Pudil Family Foundation s úmyslem dát budově nový život a vybudovat zde prostor pro umění, kulturu a volný čas. Ten dostal později jméno Kunsthalle Praha.

Pro přípravu přeměny budovy bylo vybráno české studio Schindler Seko architekti. Jejich návrh na rekonstrukci vyplývá ze snahy maximálně zachovat cenné architektonické prvky budovy, a zároveň vytvořit špičkové prostředí pro galerijní činnost, které zajišťuje komfort návštěvníků a odpovídá i nejnáročnějším mezinárodním standardům pro vystavování a uchovávání uměleckých děl.

„Konverze Zengerovy trafostanice na muzeum umění je o hledání vzájemné synergie mezi industriálním objektem a veřejnou budovou galerie. Obecně řečeno je to o komplikovaném vztahu mezi „starým a novým“. Proto se hlavní myšlenkou celého projektu stala jednoduchost.“, říkají architekti Jan Schindler a Zuzana Drahotová.

Z vnějšku se především uplatňuje dnes už charakteristická neoklasicistní fasáda, a tak potřebné rozšíření v místě původní technologické terasy řeší architekti formou dvou čistých, vzájemně se prolínajících, kubických hmot, které proporčně vycházejí ze siluety stávajícího objektu. Použitý materiál je ušlechtilý beton, jehož jemná profilace dostane do rozsáhlých ploch detail. Dalším svébytným prvkem je nová lávka, která nás přímo vede z chodníku do hlavního prostoru celého objektu a současně zajišťuje adekvátní vstup do objektu, který díky své původní, technické, funkci, nikdy neměl.

Pro využití všech pater vznikl návrh logického raumplanu, v němž existuje systém prostorů na různých výškových podlažích propojených tak, aby návštěvník plynule procházel domem podle jeho funkcí a nemusel se ve výstavních prostorech vracet stejnou trasou. Raumplan je také nejvhodnějším řešením členění vnitřního prostoru při respektování současných vertikálních oken ve fasádě, které zůstanou zachovány.

Na interiéru Kunsthalle Praha se podílí německý profesor na Universität der Künste Berlin Axel Kufus se svými kolegy z berlínského Werkstudia.

Na ploše 1 500 m² čisté výstavní plochy nabídne Kunsthalle Praha návštěvníkům široký program výstavních a edukativních projektů, kulturních akcí a společenských aktivit. Novým benefitem budovy se stane využití balkonu s výhledem na Malou Stranu a Pražský hrad, jakožto součásti kavárny v druhém patře. V budově bude taktéž fungovat restaurace a obchod, kde si budou moci návštěvníci zakoupit dárek či knihu. Suterén budovy pak bude obsahovat rozsáhlý depozitář a manipulační prostory. Celková plocha budovy bude 5 700 m². Misí Kunsthalle Praha je přispět k hlubšímu porozumění českému a mezinárodnímu umění 20. a 21. století a oslovit živým aktuálním programem nejširší veřejnost.