Moderní stavba v klasicistním hávu

Myšlenka Kunsthalle Praha se zrodila v roce 2015, kdy manželé Petr a Pavlína Pudilovi v rámci své nadace The Pudil Family Foundation zakoupili za 250 000 000 Kč chátrající Zengerovu transformační stanici na pražském Klárově. Architekt Vilém Kvasnička ji navrhnul ve 30. letech 20. století jako moderní stavbu s průmyslovým interiérem, která se však navenek tvářila jako městský klasicistní palác. Na první pohled tak zapadala mezi ostatní domy tehdejší Malé Strany. Jméno dostala podle slavného fyzika a meteorologa Václava Karla Bedřicha Zengera, jehož systém uzemněných hromosvodů chrání před blesky i Národní divadlo v Praze nebo Eiffelovu věž v Paříži. 

Transformační stanice byla oficiálně otevřena v roce 1932. V jejích útrobách docházelo k proměně proudu z vyššího napětí na nižší a ze střídavého na jednosměrný. Kromě nutné dodávky elektřiny pro Malou Stranu a Dejvice musela odbavit také IX. Všesokolský slet na Strahově, který přilákal desetitisíce návštěvníků. Sílu dávala nejen tramvajím, ale i lanové dráze vedoucí na Petřín.

Kromě klasicistní fasády mělo stanici ozdobit také soudobé umění. Vizionář kinetického umění Zdeněk Pešánek pro ni navrhl čtyři světelně-kinetické plastiky se zabudovanými neonovými trubicemi. Světelné objekty putovaly v roce 1937 na Mezinárodní výstavu v Paříži, po návratu do Prahy však během druhé světové války nenávratně zmizely. Jejich modely jsou dnes součástí sbírky Národní galerie v Praze a dočasně ožívají prostřednictvím velkoformátové projekce od studia Lunchmeat na výstavě Zengerova transformační stanice: Elektřina ve městě, elektřina v architektuře. Ale o tom až později.

Koncert v Kokpit Kafé, nerealizovaný hotel a kulturní památka

Po téměř 75 letech nepřetržitého provozu se v roce 2006 veškerá technická zařízení přesunula do suterénu budovy, interiér ostatních pater zůstal prázdný. Tehdejší soukromý majitel budovy uvažoval o stavbě hotelu. V roce 2011 zde měl kancelář architekt Martin Rajniš, mimo jiné autor návrhu plánovaného hotelu, a jeho mladší kolega, tehdejší student architektury David Pavlišta. Právě ten spolu se svými přáteli inicioval myšlenku Kokpit Kafé, které zde krátkodobě působilo a pořádalo kulturní akce. Budova ale postupně nenávratně chátrala. Nosným konstrukcím z hlinitanového betonu hrozil kolaps. Dobová materiálová novinka se postupem času ukázala nedostačující a dnes je tento druh betonu dokonce na seznamu zakázaných stavebních materiálů. Tristní stavebně-technický stav objektu prohloubila také silná chemická kontaminace konstrukcí ropnými oleji a rtutí, způsobená původními technologiemi a nešetrným provozem. Manželé Pudilovi dům koupili v únoru 2015, o dva měsíce později byl na podnět Klubu Za starou Prahu prohlášen kulturní památkou. S tím vším se museli vypořádat Jan Schindler, Ludvík Seko, Zuzana Drahotová a Martina Bílková ze studia Schindler Seko Architekti, kteří měli na starosti kompletní rekonstrukci trafostanice na výstavní prostory 21. století.

Celkové náklady na koupi domu a rekonstrukci vyšly na 800 000 000 Kč. Vysoké nároky na vhodnou teplotu, vlhkost, únosnost i na požární bezpečnost, jakou potřebují umělecká díla, vedly k rozhodnutí vestavět do původních obvodových zdí nosnou monolitickou konstrukci. Jde vlastně o nový dům uvnitř starého – ostatně stejně jako tomu bylo v 30. letech. Fasáda si ponechala decentně zdobný styl, dočkala se však odborného zrestaurování a očištění. Oknům i vratům se vrátil původně světle šedý odstín, neprůhledné drátosklo nahradilo čiré transparentní sklo. Nepřehlédnutelnou novinkou je hlavní vstup v podobě elegantní lávky z nerezového plechu. Samozřejmostí je přitom její bezbariérovost. Na rohu budovy vás okamžitě vítá také bronzový nápis Kunsthalle od Studia Najbrt.

Zachovat maximum původního

Fasáda představuje prostorový plán neboli raumplan. Prostory za ní jí logicky odpovídají. Rozložení se skvěle hodí pro galerijní prostory. Mají tak různé výškové úrovně a působivé průhledy. Architekti i majitelé chtěli zachovat maximum. Najdete tu proto původní ocelové rolety, mostový jeřáb nebo mosazné dveře. Podlahu v přízemí zdobí kousky rozbitého porcelánu, černo-bronzovou podlahu kavárny v třetím podlaží zase zbytky měděných elektrických rozvodů a černého čediče. Na interiéru se podílel německý profesor na Universität der Künste Berlin Axel Kufus se svými kolegy z berlínského Werkstudia, kteří jsou podepsáni třeba pod podobou nové Kunsthalle Mannheim.

Terasa nad Prahou

Původní terasa Zengerovy trafostanice nedávala žádný smysl. Fungovala pouze jako falešná stěna, která měla zakrýt výhled na plochou, přísně technicistní střechu. Teď ale svůj účel nalezla. Stala se součástí kavárny s jedinečným výhledem na Klárov, Pražský hrad a Petřín. Navštívit můžete i druhou vyhlídkovou terasu, takzvanou Zengerovu promenádu, s výhledem na včelstvo pod Kramářovou vilou, bývalý Klárův ústav slepců i na jeho novou budovu, později Dům kultury těla, kde se mimo jiné nacházela první sauna v Praze. Úchvatný zdroj denního světla interiéru nabízí také atypický protáhlý světlík při západním hřebeni střechy – jedno z nejoblíbenějších míst fotografů. 

Umění v pohybu

Prostor bývalé trafostanice nabízí na ploše 5 700 metrů čtverečních tři rozsáhlé galerijní prostory, design shop, bistro i kavárnu se zmíněnou terasou. Mezinárodní výstavní program stojí na krátkodobých výstavách současného a moderního umění 20. a 21. století, stejně jako inovativních edukačních aktivitách. 

Klíčové datum zní 22. 2. 2022. Právě tehdy se Kunsthalle Praha otevře poprvé veřejnosti. Návštěvníkům se představí hned třemi expozicemi v čele s výstavou Kinetismus: 100 let elektřiny v umění, která zkoumá způsob, jakým elektřina proměnila uměleckou praxi od počátku 20. století do dnešních dnů. K vidění bude bezmála 100 uměleckých děl z celého světa, které instituci propůjčilo více než 60 soukromých osob a významných světových galerií, jako je například ZKM – Centrum pro umění a média v německém Karlsruhe, jehož ředitel Peter Weibel je spolu s hlavní kurátorkou Kunsthalle Praha Christelle Havranek autorem výstavy, britská Tate nebo francouzské Centre Pompidou. Slavná jména ale mluví za vše: skupina Bauhaus, teamLab, Marcel Duchamp, Zdeněk Pešánek, Woody a Steina Vašulka, Refik Anadol či Krištof Kintera a jako třešnička na dortu dánsko-islandská hvězda světelného umění Olafur Eliasson. Ti všichni na vás čekají. Původní funkci budovy pak odhalí druhá výstava s názvem Zengerova transformační stanice: Elektřina ve městě, elektřina v architektuře mapující dějiny elektrifikace Prahy a vzdávající hold českému avantgardnímu umělci a průkopníkovi kinetického umění Zdeňkovi Pešánkovi. 

Kabinet nejen elektrických kuriozit

Napadlo by vás, že vysloužilé artefakty jako staré vypínače, žárovky nebo baterie, které byly nalezeny v bývalé trafostanici, mohou vytvořit vizuálně poutavou sbírku? Jediné stálé site-specific instalaci nazvané Kabinet elektrických kuriozit amerického umělce Marka Diona se to povedlo. K vidění je v třetím podlaží při kavárně. Hned pár kroků od ní najdete také knihovnu, kde si budete moci odpočinout, až plně nasytíte svůj zrak uměním.

Klárov v novém

Rekonstrukce výstavního prostoru ale není jediná proměna, se kterou okolí stanice metra Malostranská počítá. Složité místo představující výchozí bod pro cestu na Hrad, návštěvu Valdštejnské zahrady nebo Malé Strany totiž postrádá jasnou identitu. Pohybuje se tu velké množství chodců a kromě výstupu z metra se tu kříží hned několik tramvajových tratí. IPR Praha proto ve spolupráci s ateliérem A69 – architekti vypracoval koncepční studii obnovy celého prostoru. Výsledkem by měly třeba nové přechody, rozšířené chodníky a nástupní ostrůvky nebo nové pruhy pro cyklisty. Realizace by měla být hotová do konce roku 2023.