Nora Třísková
Marie Zákostelecká

Tokio s Adamem Gebrianem a Naomi Adachi

Úzké a přeplněné uličky i monumentální mrakodrapy, stavby ovlivněné východní tradicí i nejmodernější západní architekturou. To všechno si pro vás ve výběru deseti pozoruhodných tokijských míst připravila Naomi Adachi s Adamem Gebrianem. I tentokrát se navíc můžete za japonskou kulturou vypravit přímo do CAMPu, dát si Saketini koktejl k promítání Bistra Ramen nebo kultovní Godzilly či přijít v úterý na přednášku Adama Štěcha.

1/ Yokohama a Tokio Station - Jak se dostat do Tokia?

Ačkoli je Yokohama samostatným městem, dá se do ní dojet metrem z Tokia. Je to asi hodinová cesta, ale vždy uteče jako nic. Když vystoupíte na zastávce Yokohama Minatomirai - v překladu to znamená „přístav budoucnosti“, najdete zde celou řadu obchodních domů a zábavní park. Kolem onoho slavného přístavu, který opravdu stojí za vidění (ačkoli v něm nedoporučujeme jíst), stojí cihlové budovy, které vypadají velmi anglicky. Celá Yokohama působí jako kombinace všeho, jen né Japonska. O kousek dál najdeme i Čínskou čtvrť, pravidelně se tam konají svátky a slavnosti.

Do města také můžete přijet vlakem na Tokio Station, budova odkazuje na evropskou architekturu (konkrétně na Amsterdamské nádraží). Uvnitř najdete halu se znamením zvěrokruhu. Struktura a systém budovy je ale klasicky japonská. Ulička s jídlem, ulička s obchody, dárky… Odjíždí odtud shinkanseny. A do shinkansenu si vždy musíte vzít speciální  japonskou svačinu v krabičce - ekiben! Zjistěte, jaká je jízda v rychlovlaku, podívejte se na video Šinkanzen nečeká. Je přesný a má vesmírný záchod! “

**

2/Nakagin Capsule Tower - První budova poskládaná z modulů

Dvě propojené betonové věže kousek od zastávky Shimbashi slouží jako nosná konstrukce pro 140 samostatných bytových jednotek, které se dají vyměňovat a různě propojovat. Věž, která vyrostla za 30 dní je unikátní stavbou z roku 1972. Je tvořena kapslemi o rozměrech 2,5 x 4 m a velkým kulatým oknem, jenž měly původně sloužit jako minimalistické ubytování pro lidi pracující v okolí. Architekt stavby Kisho Kurokawa chtěl v duchu radikálního architektonického směru - metabolismu, který zdůrazňuje dynamičnost a nestálost spojenou s růstem měst, vymyslel nový typ komunitního bydlení, jenž se přizpůsobuje životu uvnitř. Tento směr kladl důraz také na mezioborovou spolupráci architektů, inženýrů, vědců a průmyslových designérů. U nás bychom za představitele metabolismu mohli považovat manžele Machoninovy s jejich obchodním domem Kotva.

„ I když se tato stavba objevuje v různých filmech a knihách, Japonci ji neznají. Dnes Nakagin chátrá, lidé v něm nežijí a už si zde ani nemůžete pronajmout kapsli přes airbnb, které je v Japonsku zakázané.”Podívejte se na další epizodu Naomi v Japonsku o tomto způsobu bydlení - o kapslových hotelech.

3/ Hotel Okura Tokyo - Hotel amerických prezidentů

Nová moderní podoba hotelu, ve které skleněná věž nahradila původní staré křídlo z roku 1962. Jméno architekta Yoshiro Taniguchi můžete zaslechnout v souvislosti s oběma hotelovými podobami - jedná se totiž o otce a syna. Jeden hotel v šedesátých letech postavil, druhý má na starosti design lobby a ostatních společných místností v novostavbě z roku 2019. Aby byla zachována stejná atmosféra, původní prvky jsou buď přímo přeneseny do interiéru, nebo nově vyrobeny jako repliky. Okura se drží svých hodnot, kterými jsou elegance a luxus. Také proto je hotel známý jako místo, kde se ubytovávají nejen američtí prezidenti a diplomaté na svých cestách do Japonska. Vysoké standardy hotelu si pak mohou užít ve vyhlášeném Orchid baru, který je také vybaven dobovými prvky.

4/ Ginza

Představte si, že by Pařížská ulice byla čtvrť. A každý luxusní obchod měl 7 pater. Najdete tu většinu flagship storů od Gucci, přes Chanel, Cartier, Pradu, ale i Gap, Seiko, Omega, Nissan… Ginza svůj lesk pomaličku ztrácí, protože Japonci už tolik neutrácí za drahé značky. Většinou zde potkáte Korejce, kteří tu nakupují ve velkém. Ale za návštěvu určitě stojí! V žádném z drahých obchodů na vás nebudou koukat jako na póvl. Obchody spolupracují s řadou umělců, takže jejich interiéry se často proměňují v  galerie. Jo a vedle Gucciho je skvělá a nejstarší pekárna. Jmenuje se Kimuraya. Drží si stále levné ceny a můžete si zde koupit pochoutku - koblížek plněný sladkou fazolí anko - nazvaný Anpan!”

Ještě v roce 2017 stála ve čtvrti budova od Ashihara Yoshinobu z roku 1966 se showroomem firmy Sony. Společnost však plánuje vybudovat do roku 2025 nové sídlo, a díky tomu mohl vzniknout na přechodnou dobu Ginza Sony Park. Jedná se o zbylý nárožní prostor po demolici původní budovy. Architekti potřebovali prázdné místo, aby se zde mohly dít nové věci. A to se jim povedlo, jen se na to podívejte! Díky zbourání starého domu se navíc odkryla vedlejší fasáda sídla společnosti Hermés, která byla dokončena v roce 2001. Autorem stavby je italská legenda Renzo Piano. Plášť budovy je tvořen skleněnými tvárnicemi, které Sony využívá jako projekční stěnu, jejíž plocha je 6000 m2. Jinde by bylo místo stavby dočasně uzavřeno pro veřejnost, jenže zde vzniklo dočasné řešení a proluku je možné využívat. Lidé tu mohou posedět, najíst se a večer dokonce zajít na koncert.

Shizuoka Press and Broadcasting Center

O metabolismu jsme již psali v souvislosti s Nakagin Capsule Tower. O Kenzovi Tange jsme se ale v článku ještě nezmínili a to musíme napravit. Jedná se totiž o jednoho z nejznámějších japonských architektů, a proto jsme vybrali hned dvě jeho stavby. První Tangeho budova, o které budeme mluvit, je z roku 1967. Podívejte se na ni a zaměřte se na její výšku v porovnání s půdorysem. Velmi odvážné! Hlavní vnitřní jádro - válec o průměru 7,7 metru v sobě obsahuje výtahy, schodiště a společné prostory jako kuchyňky nebo toalety. Samotné kanceláře jsou nasazeny k jádru v podobě modulových jednotek. Každá vykonzolovaná kapsle ze skla a oceli má délku 3,5 metru. Avšak Tangeho vize o metabolickém životě budovy nikdy nebyla naplněna. Ačkoliv je stavba uzpůsobena tomu, aby se mohla nadále vyvíjet a přizpůsobovat potřebám, zůstala její podoba od roku 1967 stejná, tedy 13 modulových jednotek.

5/ Omotesando a Harajuku (Cat Street)

Jestli lesk a slávu Ginza pomalu ztrácí, Omotesando ji bleskurychle získává. Omotesando je kousek od Harajuku. Místa, kde móda nezná mezí. Známá ulička Takeshita je narvaná turisty k prasknutí a skoro nikoho nenapadne jít o kousek dál. Najdete tu Tokyo Plaza, obchoďák připomínající kaleidoskop. Ten právě dělí Harajuku a Omote. Pokud půjdete dál, najdete zde další obchodní dům. Omotesando Hills. Pařížskou s kombinací galerie. Tentokrát ale v jednom domě. Jednoduše řečeno, Harajuku je pro lolity, barevné holčičky a chlapce, kteří si dají bubble tea. Omote je pro ty cool minimalisty, co jsou elegantní a hledají dobrou černou kávu. Harajuku a Omotesando spojuje nejstylovější ulice světa. Teda, aspoň podle mě! „Tokyo Hipster paradise“ tak ji nazval můj kamarád, kterého jsem tam vzala. A měl pravdu. Najdete tu obchůdky, kavárničky… Nebo pop-up prostor, který si každý měsíc pronajímá jiná značka a vytváří tu eventy. A vše se tu tak pomaličku mísí. Ta barevnost i ten minimalismus. Zde vše dohromady funguje. Po cestě si tu dáte Takoyaki, nacustomizujete Conversky nebo v seconhandu drahých značek koupíte Louis Vuitton kabelku z loňské kolekce. A za 15 minut jste na nejrušnějším přechodu planety.”

Než se ale k přechodu dostaneme, pojďme si ještě shrnout architektonické počiny tohoto místa! Zmíněný komplex Omotesando Hills zabírá od roku 2005 čtvrtinu délky ulice a obydluje ho přes 130 obchodů. Nahradil bytový dům inspirovaný Bauhausem z roku 1927. Malá část původní zástavby byla zachována na východní straně komplexu. Můžete se podívat a představit si, jak to v ulici asi vypadalo dříve. Od historického se pak přesuneme k modernímu. Pamatujete si, jak jsme psali o New Yorku? Jednou ze zastávek byl i obchod Prady. A právě k němu míříme teď i v Tokiu. Znovu můžeme obdivovat radikální přístup k architektuře módního obchodu. Švýcarská kancelář Herzog & de Meuron použila pro dům strukturu, jenž je možné přirovnat ke kaleidoskopu. Tím mu dodala neobvyklý vzhled. Některá skla jsou zakřivená, a když kolem budovy procházíte, může vám připadat, že je celá rozvlněná.

6/ Shibuya crossing

Něco, co v Tokiu  prostě musíte navštívit. Místo, které je ve své podstatě tak obyčejné a přitom tak slavné. Přechod pro chodce Shibuya je obklopen velkými obrazovkami, které určitě upoutají vaší pozornost. Možná si můžete připadat jako na Times Square? Po chvíli je ale třeba přestat se dívat vzhůru a obrátit svou pozornost na to nejdůležitější. Lidi na přechodu. Na tomto místě neustále proudí davy tam a zpět po směru a proti směru a pak se najednou všechno zastaví. Červená na semaforu zastaví masy, které se začnou shromažďovat na jednom z chodníků. A pak to začne znova. Zelená znamená vyrazit. A takhle to jde pořád dokola. Že byste rádi viděli tento symbol Tokia z ptačí perspektivy? Je to jednoduché! Stačí navštívit mrakodrap Shibuya Scramble Square, z jehož střešní zahrady je na toto místo perfektní výhled. Pokud byste se chtěli dostat přechodu ještě blíže, můžete ve stejné budově navštívit vnitřní vyhlídku s výstavním prostorem. V galerii najdete videoinstalace znázorňující například lidi pohybující se po přechodu nebo vlaky ve městě.

Co se o Shibuye ještě neřeklo? Že pokud se rozhodnete v pátek užívat izakayi (japonský styl hospody) a budete chtít večer jet metrem domů, připravte se na mačkání s opilými japonci. Ale i to je potřeba zažít! A kdy je nejlepší Shibuyu navštívit? Večer, když prší. Nádherně voní a v kalužích se odráží neony.“ Více můžete vidět ve videu od Naomi.

7/ St. Mary Cathedral - Ptačí křídla z betonu a oceli

Betonová konstrukce, jejíž tvar má evokovat vzdušnost ptačích křídel. Nosné stěny jsou zároveň střechou a přímo se nedotýkají. Vzniká tak prostor, kterým dovnitř propouští denní světlo a osvětluje minimalistický oltář i řady lavic. Vnější plášť je z nerezové oceli a na betonové konstrukci vypadá jako zářivé šaty, zvláště pak při západu slunce. Monumentální nadčasový vzhled je dílem již zmíněného japonského architekta Kenza Tange, který budovu navrhl v první polovině 60. let. Stavba s půdorysem kříže nahradila původní dřevěný gotický kostel, který shořel při náletech za 2. světové války. Prohlédněte si kontrast mezi ocelovým exteriérem a betonovým interiérem.

8/ Edo Tokyo Museum

Unikátní betonová budova od architekta Kiyonori Kikutake je inspirována podobou tradičních japonských skladů na rýži (tzv. Takayuka-Shiki). Byla postavena v roce 1993 a je prvním muzeem zabývajícím se historií města. Proto také nese název Edo - Tokio museum. Tradiční odkazy stojí v kontrastu s moderním provedením. Místo pro instituci bylo vybráno z historického hlediska, jelikož v podobných místech se prý kultura Eda zrodila. Předsunutá fasáda stojí na sloupech, což je pro architekta Kikutakeho typické. Podívejte se na konstrukci muzea a jeho rodinného domu. Hlavní vchod do muzea je umístěn až ve třetím patře a vede k němu nepřehlédnutelný červený eskalátor.

9/ Olympijský stadion v Tokiu - Živý strom

Starý za nový. Původní tokijský stadion nahradila v roce 2018 stavba od architekta Kengo Kumy, která se měla stát středobodem olympijských her v Tokiu 2020. Architektonickou soutěž na novou podobu stadionu vyhrála v roce 2012 Zaha Hadid, její vize se však nikdy nerealizovala, jelikož se veřejnosti ani japonským architektům nelíbila vysoká cena projektu. Druhou soutěž pak vyhrál Kengo Kuma, jehož návrh vyšel na poloviční cenu toho původního. Podle některých kritiků mohlo při zamítnutí první varianty stadionu hrát roli i to, že japonští architekti nechtěli, aby stadion dělala žena cizinka. Nechme ale spekulace stranou a pojďme se podívat na konstrukční řešení a design stavby, která v Tokiu vyrostla. Pro Kumu byl důležitý důraz na životní prostředí, proto vytvořil arénu zapadající do okolního prostoru a nechal okolo vysázet 47 000 malých a středních stromků. Architekt pojal budovu jako “živý strom”. Fasáda je tvořena překrývajícími se okapy, spodní strana každého z nich je pokryta dřevěnými žaluziemi o malém průměru. Jedná se o snahu vyjádřit současným způsobem japonskou tradici krásných okapů. Konstrukce navíc využívá tuhosti dřeva, díky které nejsou krovy tolik deformovány důsledku větru nebo zemětřesení. O své tvorbě mluvil Kengo Kuma na jarní přednášce našeho cyklu Urban Talks.

Olympijské hry se letos na stadionu nakonec nekonaly, stavba si tak musí na své plné využití počkat do roku 2021. Pokud jste ale nadšenci jak architektury, tak sportu, určitě si pusťte další video od Naomi o Olympijských hrách v roce 1998.

10/ Musashino Art University Museum & Library

Akademie umění Masašino se může od roku 2010 pyšnit novou knihovnou. Jejím autorem je architekt Sou Fujimoto, který se rozhodl spojit vzhled a funkci stavby unikátním způsobem: nosné stěny domu přímo obsahují police na knihy. Tím ušetřil spoustu místa a prostor tak může být čistý. Pokud se podíváte na knihovnu, možná vás zarazí prázdné regály. Ale neděste se. Úložné místo bylo navrženo s takovou rezervou, že zkrátka ještě není zaplněné. Knihovna se tak může postupně rozrůstat. Celá budova navíc tvoří spirálu, a vy se tak můžete ztratit v labyrintu knih. Velká okna pak propojují interiér stavby s přírodou, což byl další s Fujimotových záměrů. Pokud by vás jeho tvorba oslovila, doporučujeme pustit si další díl z našich Urban Talks, kde byl Sou Fujimoto hostem.

Záznam přednášky Naomi Adachi a Adama Gebriana

Pokud se chcete dozvědět více zajímavostí, pusťte si celý záznam komentované prohlídky Z města do města: Tokio.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →