Studio vzniklo v 2005, kdy se společně s kamarády Juho Grönholmem, Jannem Teräsvirtem a Samulim Woolstonem přihlásil do architektonické soutěže o návrh koncertní síně ve městě Kristiansand. Tu vyhráli a roku 2012 byla budova postavena. Tehdy ještě netušili, že se o několik let později výrazně zasadí o zlepšení podoby univerzitního kampusu, budou navrhovat stanice metra a především vyprojektují ústřední knihovnu v Helsinkách.

Čtyři sály, čtyři architekti, jedna budova, jedno studio

Norsko a Dánsko spojuje pravidelná linka trajektu, která v Norsku zastavuje ve městě Kristiansand. Cestující při vplutí do norského města upoutá tmavá budova koncertního sálu, která se svým dřevem obloženým světlým průčelím otevírá směrem do přístavu. V roce 2005 se do soutěže na její stavbu přihlásili čtyři přátelé pod společným jménem ALA, přičemž každý z nich měl jiné předchozí zkušenosti a pracoval v jiném ateliéru. Že šlo o dobrý nápad, se ukázalo o pár let později, kdy otvírali hotovou realizaci svého původně soutěžního návrhu.

V návrhu se odkazují hlavně na historii města, které v 16. století zbohatlo na vývozu dubového dřeva na výrobu lodí pro celou Evropu. Právě proto stavba tvarem a vnitřní konstrukcí připomíná koráb. Ve svých útrobách skrývá čtyři sály. První a největší Koncertní sál pojme až 1 185 lidí. Druhý, o něco menší sál je určen pro divadelní představení a pojme 708 diváků, přičemž zahrnuje i prostor pro až 70členný orchestr. Třetí, smíšený sál se 400 místy na stání a 230 místy na sezení, nabízí prostor třeba pro pořádání plesů, a čtvrtý, nejmenší sál se nazývá „komorní“, protože je určen „jen“ pro 150 návštěvníků. Symbolická není jen konstrukce, ale i umístění v přístavu, který se z industriální části města stal kulturním centrem.

Oodi: místo, kde se knihovna stává veřejným prostranstvím

Novostavba knihovny z roku 2018 se nachází v samém centru Helsinek v těsné blízkosti hlavního nádraží, muzea současného umění, filharmonie a budovy Finského parlamentu. Pokud bychom hledali místo průsečíku ekvivalentů těchto staveb v Praze, nová knihovna by se nacházela asi někde v Radničních domech na Praze 1. V takto prestižní lokalitě navrhli obdélníkovou budovu, která směrem k filharmonii otevírá své přízemí kolemjdoucím a chrání je před případnou nepřízní počasí dřevěným převisem. Ten je zároveň i vyhlídkovým balkonem přístupným ze 3. patra. Knihovna se jmenuje Oodi, je volně členěná a každá z jejích sekcí má jiný počet pater. Pro zjednodušení si ji rozdělíme na tři části. V přízemí se nachází velký otevřený prostor sloužící jako kryté náměstí, ze kterého můžete vstoupit do kinosálu či kavárny nebo se dostat do vyšších pater s knihovnou. V druhém patře se nachází spousta zákoutí a místností, která návštěvníkům poskytují klidný prostor na soustředění nebo naopak umožňují setkání větších skupin, například čtenářským klubům. V nejvyšších patrech se nachází klasická knihovna, kde si čtenáři mohou nerušeně číst a bádat v knihách s dostatečným přísunem přirozeného světla z oken umístěných kolem celého obvodu a z kulatých světlíků ve střeše.

Klidně se kochejte, v helsinském metru nezabloudíte

V helsinském metru se neztratíte. Jsou zde pouze dvě linky a ty navíc vedou paralelně vedle sebe. Může se vám maximálně stát, že nastoupíte do jiného směru. V roce 2017 se obě linky rozšířily o 8 nových stanic, díky čemž se stalo lépe dostupné předměstí města, Espoo. Dvě zastávky, Keilaniemi a Aalto-yliopisto, navrhli architekti ALA. Druhá ze stanic se nachází přímo v centru Univerzity Alvara Aalta. Materiálová paleta, která je úmyslně zbavena lesklých a blyštivých materiálů, má poukazovat na jejich přírodní vzhled a tím připomíná silný odkaz architekta Alvara Aalta. Ten byl nejznámějším skandinávským modernistou a vždy čerpal z lokálních materiálů, především těch přírodních, jako je dřevo, cihla nebo kámen. Své stavby dotahoval do posledních detailů, navrhoval například i madla či kliky. Materiály uvnitř vestibulu se opakují i venku, kde se volně mísí s okolní zástavbou univerzitního kampusu, na kterém se velkou měrou podepsal právě Alvar Aalto.

Dipoli, brutalistické centrum akademické obce, dýchá novým životem

Po vystoupení ze zastávky Aalto-yliopisto se ocitnete v již zmíněném kampusu stejnojmenné univerzity. Ta vznikla v roce 2010 spojením tří existujících univerzit Helsinské ekonomické školy, Technické univerzity v Helsinkách a Univerzity umění a designu v Helsinkách. Během sloučení univerzit proběhla rekonstrukce skrytého klenotu v areálu univerzity, budovy bývalého studentského klubu Dipoli.

Tu v 60. letech navrhl manželský pár Ralli a Reima Pietiläovi v rámci architektonické soutěže. Ihned po svém dokončení v roce 1966 se stala ikonou organické architektury, na její fasádě jen stěží najdete pravý úhel. Další ukázkou její organičnosti je i fakt, že z celkového počtu 500 oken jsou pouze 4 stejná. Svému původnímu účelu, studentskému klubu, sloužila až do 90. let, kdy se postupně změnila ve školící a kongresové centrum a přestala tak sloužit studentům a učitelům. ALA Architects stojí za rekonstrukcí, která přiblížila budovu původní náplni. Od roku 2017 funguje Dipoli především jako zázemí studentských aktivit, menza a administrativní část univerzity. Po čtvrtstoletí se tak opět stala srdcem celého kampusu, kde se setkává celá akademická obec.

Antti Nousjoki se k nám připojil z ateliéru, který se nachází v bývalé tenisové hale na střeše prázdného hotelu v centru Helsinek. Pusťte si další přednášku z cyklu Urban Talks o projektech a fungování ateliéru ALA architects.