Na leteckém snímku z roku 1986 je zachyceno nádraží Praha-Bubny, konkrétně pohled od jihovýchodního vyústění Argentinské ulice na Bubenské nábřeží.  Provoz stanice byl zahájen v dubnu roku 1868, tedy skoro 120 let před pořízením fotografie. Současná nádražní budova přibyla v roce 1923.

Plán z roku 1889 a letošní snímek zobrazují stejné území, které se za 131 let téměř nezměnilo. Nádraží nemělo pouze charakter nástupní a výstupní stanice. Jako jeho součást bylo vybudované i rozsáhlé depo, které mimo jiné obsahovalo technické dílny a výtopnu. Železniční architekturu v tomto území zastupuje také objekt vodárny z přelomu 60. a 70. let 19. století, jenž je jako jediný z komplexu zapsán na seznam nemovitých kulturních památek.

Vlaky z nádraží Praha-Bubny bohužel mířily i na místa, která se nechvalně zapsala do evropských dějin. 16. října 1941 byl z Holešovic vypraven první židovský transport do Lodže. Z tisíce mužů, kteří v něm byli posláni do koncentračního tábora, se vrátilo jen 24. V následujících letech byly deportovány desetitisíce dalších židovských obyvatel do Lodže a Terezína. Jako shromaždiště před odjezdem vlaků sloužil také Veletržní palác, který už jsme v této rubrice zmiňovali. V roce 2015 byl na prostranství před nádražím jako upomínka na tragické události vztyčen monument nesoucí název “Brána nenávratna”, jehož autorem je prof. Aleš Veselý. Památník tvoří dvacetimetrový kus železničních kolejí, který směřuje k nebi a zanechává pocit prázdnoty i nedostižné dálky.

Jaké další budovy se nacházejí v transformačním území? Jak vypadaly dříve? V příštím článku se můžete těšit třeba na palác Elektrických podniků nebo na domy v ulicích U Elektrárny, U Dukelských hrdinů nebo Milady Horákové.