Dnes se podíváme na dva kostely, které stojí na opačných koncích Prahy, v Libni a Braníku. Každý vznikl v jiném časovém období a jiném architektonickém stylu, jednu věc ale mají společnou - původně měly obě budovy stát jen pár let.
Kostel sv. Vojtěcha stojí dodnes, podle tehdy platného územního plánu měl stát pouze pět let. Nahradit ho měla silnice.
Zdroj: Archiv IPR Praha
Kostel sv. Vojtěcha v Libni byl postaven v roce 1905 podle návrhu architekta Emila Králíčka. Z města a později čtvrti v severní části Prahy se v průběhu 19. století stala hustě osídlená průmyslová oblast, takže původní kaple na Libeňském zámečku už svou kapacitou nevyhovovala potřebám místních. Římskokatolická církev proto začala s budováním nového kostela, který měl podle původního záměru stát jen pět let. Na jeho místě měla podle tehdejšího územního plánu vzniknout silnice.
Budova ale nakonec kousek od Palmovky stojí dodnes, a v roce 1987 byla dokonce prohlášena za kulturní památku. Její secesní dekorace, konstrukce kombinující zděné dřevěné prvky i rostlinné motivy zdobící interiér byly navíc pár let před stoletým výročím kostela 1 rekonstruovány na náklady Magistrátu.
Původně měla být stavba kamenná, z důvodu nedostatku financí a materiálu po válce je kostel nakonec ze smrkového dřeva.
Zdroj: Archiv IPR Praha
Evangelický kostel v Braníku byl postaven za půl roku, na jaře 1948. Původně měla být stavba kamenná, z důvodu poválečného nedostatku financí a materiálu je ale kostel nakonec ze smrkového dřeva. S kamennou variantou se ale stále počítalo, provizorní budovu měla nahradit po dvaceti letech. Ani v tomto případě však k přestavbě nedošlo.
Architektem branického kostela je Pavel Bareš, který v 30. letech postavil několik evangelických chrámů, projektoval ale také obytné domy nebo koleje v Dejvicích.