Kolem 1840: Hradčany a staroměstské mlýny

předloha: Rudolf von Alt, litografie: František Xaver Sandmann

Romantizující litografie ukazuje snad veškeré využití říční vody v novověkém městě. Voda pro běžné užití se nejprve brala ze studen a pramenů, ale již od konce 15. století ji rozváděla také Staroměstská vodárenská věž, která ji načerpala a poté samospádem rozváděla do kašen po městě. Vodní síla rovněž poháněla staroměstské mlýny, jimž zajišťoval pohon staroměstský jez. Vůbec všechny hospodářské provozy s mechanickými stroji vznikaly podél toku řeky. Vltava dále umožňovala vodní dopravu nejen po Praze, ale mnohé suroviny se dovážely ze vzdálenějších míst. Dlouhá staletí k překování řeky sloužily brody, téměř do poloviny 19. století jediný – Karlův – most nebo přívozy. A v neposlední řadě sloužila řeka k praní prádla a koupání.

1863: Staré Podskalí se Šítkovskou vodárenskou věží

Wilhelm Rupp

Podskalí, původně rybářská osada, táhnoucí se od dnešní budovy Mánesa po železniční most se už ve 14. století stala součástí tehdy založeného Nového Města pražského. Podskaláci se živili rybolovem, plavením dřeva, v létě z řeky dobývali písek a v zimě led. V devadesátých letech 19. století se podél řeky jako ochrana proti pravidelným povodním začala stavět nová nábřeží: nejprve od Šítkovských mlýnů k nově postavenému Palackého mostu a později až k Výtoni. Nová nábřeží, ještě bez náplavek, řeku ohradila a domky najednou zůstaly jakoby utopené za zdí, a to i přes průchody tzv. čapadla. Růst Prahy a zvyšující se exkluzivita nábřežních parcel poté vedly k asanaci těchto starých domků a na jejich místě vyrostly ještě před první světovou válkou domy nové a vyšší – činžovní.

Kolem 1870: Vltavský břeh pod Vyšehradem

František Fridrich

Vyšehrad, který se po Josefovu stal v roce 1883 druhou nejstarší součástí Prahy, býval vnímán jako posvátný slovanský okrsek s původně románskou bazilikou. Představa, že by se do vyšehradské skály prorazila díra, aby do Podolí pokračovala nábřežní cesta a nemuselo se jezdit oklikou přes Pankrác nebo přívozem, tak dlouho působila jako moderní neuctivost vůči vlastní prehistorické minulosti. Přesto město postupně vykoupilo nezbytné pozemky a v letech 1903–1905 nechalo tunel vybudovat. Romantizující prvky portálu s atikou a cimbuřím měly napodobovat středověkou pevnostní bránu, ale již ve své době byly přijímány s rozpaky.

1867: Stavba mostu císaře Františka Josefa I. pod Letnou

František Fridrich

Na třetí pražský most, který měl zpřístupnit Letnou, Královskou oboru a do výstavby Hlávkova mostu rovněž Holešovice, město vypsalo soutěž. Zvítězili v ní britští inženýři s architektem, kteří zde odzkoušeli svůj patent, jenž poté využili i při stavbě dosud stojícího londýnského mostu Prince Alberta. Jejich pražský visutý most, postavený v letech 1865–1868 s prvky tudorovské gotiky, byl slavnostně posvěcen císařem Františkem Josefem I., po němž byl také pojmenován. Lidově se mu říkalo Eliščin most podle oblíbenější císařovny Sisi. Ústil u stanice lanové dráhy, jež vznikla při příležitosti jubilejní výstavy v roce 1891 a vedla na Letnou. Poměrně brzy však začal most vykazovat konstrukční nedostatky a už na konci 19. století byl rekonstruován. V roce 1941 byl definitivně uzavřen a nahrazen dřevěným provizoriem. O deset let později se na jeho místě otevřel nový železobetonový Švermův most.

1890: Pobořený Karlův most po povodni roku 1890

Zikmund Reach

Život kolem řeky vždy výrazně ovlivňovaly dva protipóly: období sucha a povodně. Nízká hladina Vltavy totiž omezovala plavbu nebo pohon mlýnů a špatná kvalita vody zapříčiňovala epidemie nemocí. Daleko obávanější však byla „velká voda“, neboť každoroční jarní tání přinášelo do Prahy kry i z velmi vzdálených míst. Nejničivější povodeň ovšem nastala v září 1890, kdy se po deštivém létě hladina Vltavy zvedla natolik, že zatopila třetinu Prahy. Vzala několik desítek lidských životů a strhla tři oblouky Karlova mostu včetně dvou barokních soch. Oprava mostu poté trvala dva roky, během nichž tvořilo spojnici mezi břehy známé dřevěné provizorium.

1900: Ledování u Šítkovských mlýnů

Zikmund Reach

Když řeka zamrzla a nešla splavovat, pro změnu umožňovala těžbu ledu, který se využíval pro uchování potravin a nápojů v pohostinstvích, nemocnicích i pro farmaceutické provozy. Práci vyžadující zručnost při sekání ledu a fyzickou zdatnost při manipulaci s ledovými krami odváděli většinou Podskaláci, letní „plavci“ a voraři. Led se ukládal do chladných sklepů, kde vydržel až do další zimy. Ledování postupně upadalo až do poloviny padesátých let, neboť s postupující výstavbou přehrad tzv. vltavské kaskády proudí Vltavou voda, která je v zimě teplejší a v létě chladnější než dřív.

1905: Zamrzlá Vltava u železničního mostu pod Vyšehradem

Zikmund Reach Bruslení patřilo k oblíbeným zimním sportům Pražanů od 19. století. Přestože se bruslívalo na celém toku Vltavy, nejpopulárnější byl úsek mezi Palackého a železničním mostem. Možná tomu tak bylo i díky obyvatelům Podskalí, pro něž bruslení představovalo jeden ze zimních přivýdělků, a proto mu věnovali proto značnou pozornost a péči. Zametali a upravovali led, vyznačovali kluziště, k nimž vedly dočasné dřevěné lávky, postavili šatny, půjčovali brusle a prodávali párky a pivo. Kdo nechtěl bruslit, mohl zamrzlou Vltavu využít také jako oblíbenou pěší promenádu.

1911: Přívoz z Holešovic „U Rybárny“ do Troje Julius Pfeiffer

Přívozy se v Praze těšily přízni již od středověku. S růstem moderního města se poptávka po nich neustále zvětšovala, neboť mosty přes řeku se nestavěly dostatečně rychle. Přívozy provozovala buď přímo obec, nebo poskytovala koncesi soukromníkům. Svátečně oděná společnost na fotografii se nechala od Rybárny ve starých Holešovicích převézt na trojský břeh, kam se pravděpodobně vypravila na nedělní procházku. Dnes by přešla přes Trojský most.

1926: Panoramatický pohled na Braník s ledárnami a pivovarem a dále Hodkovičky

Antonín Alexander

Fotografie dobře zachycuje architektonicky i konstrukčně zajímavý areál Společenských ledáren, které vznikly v letech 1909–1911 z iniciativy pražských hospodských a restauratérů, protože dosavadní dřevěné sklady ledu na Štvanici už přestávaly stačit. Ledárny, umístěné na jedno z nejchladnějších míst u Vltavy, měly svoji lagunu oddělenou hrází, aby klidnější a méně hluboká říční voda lépe zamrzala. V zimě zde dělníci vylamovali led, který pásovými dopravníky umisťovali do budovy tzv. lednice, v níž díky dobré tepelné izolaci vydržel do příští zimy. Během roku pak z ledu vyřezávali bloky ledu a rozváželi je svým zákazníkům. V pozadí je vidět komplex budov branického pivovaru.

1937: Překladiště holešovického přístavu a seřaďovací nádraží na protějším břehu

František Illek

Holešovice od druhé poloviny 19. století platily za významnou průmyslovou obec, která se po Josefově a Vyšehradu v roce 1884 připojila k historické Praze. Jejich význam ještě vzrostl, když tam v letech 1892–1895 vznikl ochranný a zimní přístav, jenž byl mezi lety 1906–1910 dále modernizován a rozšířen o řadu secesních budov na přístav obchodní. Fotografie pořízená ze střechy akciové společnosti „Veřejná skladiště“ zachycuje nakládání lodi pomocí portálového jeřábu na kolejnicích, dále přístavní bazén 750 metrů dlouhý a 4,8 metru hluboký a seřaďovací nádraží s budovou pro železniční zřízence a branou do areálu na holešovické straně.

1941–1944: KLV Gästhaus na Střeleckém ostrově

autor neznámý

Původnímu souostroví, zmiňovanému již ve 12. století jako Malé Benátky, se dnes říká Střelecký ostrov podle střelnice, kam Pražané chodili střílet nejprve z luku a kuše, později i z palných zbraní. Na místě shořelé staré střelnice postavili ostrostřelci roku 1812 empírovou budovu s hostincem a tanečním sálem, k níž ve třicátých letech 20. století přibyla ještě terasa s lodžií. Roku 1882 se zde konal první všesokolský slet. V roce 1940 budova sloužila spolu s domem YMCA a hotelem Zlatá Husa jako dočasný tábor pro německé děti, které přijížděly z Říše do bezpečí protektorátního venkova a tady čekaly na rozdělení do uvolněných lázní, hotelů, ubytoven a klášterů.

1953: Příprava přesunu kaple Máří Magdaleny pod Letnou

autor neznámý

Pozdně renesanční oválnou kapli Máří Magdaleny z roku 1635 nechal na své vinici vystavět pravděpodobně Rytířský řád křížovníků s červeným srdcem. Měla sloužit vinařům z Letné i proplouvajícím vorařům. Po odsvěcení za josefínských reforem fungovala mimo jiné jako sklad nedaleké občanské plovárny. Od roku 1908 sloužila opět jako kaple, ovšem kvůli úpravě nábřeží a rozšiřování cesty musela být roku 1956 posunuta téměř o 31 metrů proti proudu řeky. Stala se tak první zcela přesunutou stavbou v Československu. Fotografie také zachycuje úpravy letenské stráně a výstavbu Stalinova pomníku.

1965: Laminátová plovárna Slovanka na Slovanském ostrově

autor neznámý

Slovanský ostrov neboli Žofín vznikl postupnými nánosy půdy během 17. století v blízkosti místa, kde stála kamenná Šítkovská vodárenská věž. Po barvířských manufakturách se na ostrově díky výstavbě zahradního hostince a později paláce odehrával v průběhu 19. století téměř veškerý slovanský kulturní život. Na jeho západní straně fungovala od roku 1886 pontonová plovárna Slovanka, postupně jedna z největších ve střední Evropě, neboť Pražané svůj nově nabývaný volný čas rádi věnovali právě koupání. Dokládá to i množství tehdejších plováren v centru města a pláží, rozesetých na jeho okrajích. Konec masového říčního koupání způsobil postupně průmysl, který zhoršil kvalitu vody, a výstavba vltavské kaskády, především slapské a orlické přehrady, kvůli níž teplota vody v řece klesla.

1979: Pohled na nábřeží Na Františku

autor neznámý

Nábřeží Na Františku získalo náplavku s rampami ke kotvištím lodí pro osobní dopravu až v roce 1911, a přestože tato část Starého Města s Anežským klášterem a špitálem nebyla asanovaná, jedna z parcel u Štefánikova mostu byla po vzniku samostatného Československa využita pro stavbu reprezentativní ministerské budovy. Fotografie z konce sedmdesátých let ukazuje, že mnohé náplavky v historickém centru sloužily s rozvojem automobilismu jako parkoviště. Nicméně architekti a urbanisté si potenciál nábřeží uvědomovali – snímek je součástí analýzy Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy popisující stav a problémy nejvýznamnějších pražských nábřeží. Do hospodářského plánu minulého režimu se bohužel revitalizace náplavek nakonec nedostala.

1986: Letecký pohled na tenisový areál na ostrově Štvanice

Kamil Wartha

Na ostrově Štvanice, kterému se díky řadě okolních menších ostrůvků původně říkalo Velké Benátky, probíhaly až do císařského zákazu v roce 1816 ve zdejší dřevěné aréně štvanice psů na různou divokou zvěř. Zatímco v 19. století sloužil ostrov různým tanečním a divadelním veslicím, minulé století jej plně zasvětilo sportu. Nejprve se zde usídlil I. Český Lawn-Tennis Klub Praha, poté vyrostl unikátní zimní stadion s umělou ledovou plochou, hřiště Sokola i Dělnické tělovýchovné jednoty a samozřejmě plovárna. Přestože se tenisový areál tísní mezi Hlávkovým mostem a Negrelliho viaduktem a v osmdesátých letech se uvažovalo o jeho přemístění, zůstal věrný své lokální tradici.

1994: Pohled na čističku na Císařském ostrově a zoologickou zahradu v Troji

Bohumil Chalupníček

Kdy přesně největší pražský ostrov vznikl, není jasné, ale protože byl českými stavy věnován císaři Rudolfovi II., říká se mu od konce 16. století Císařský. Ostrov měl tehdy díky meandru Vltavy jiný tvar a jeho součástí byla i Královská obora neboli Stromovka. Dnešní podobu získal po stavbě trojského jezu, zdymadla a plavebního kanálu Podbaba v letech 1899–1902. V minulém století pak sloužil jezdectví a od první světové války zde byla zahrádkářská kolonie. Tu smetla povodeň v roce 2002 a poškodila i Ústřední čistírnu odpadních vod vystavěnou v západní části ostrova v letech 1958–1968. Značné škody povodeň napáchala také v areálu protější zoo, kde jsou na fotografii patrné dva rondokubistické dřevěné domy přemístěné z letiště Kbely.

2002: Pohled na rozlité koryto Vltavy

ČTK

Týden trvající intenzivní deště způsobily v Čechách pětisetletou, místy až tisíciletou povodeň. Nejpostiženějším tokem byla Vltava, která 14. 8. 2002 dosáhla v Praze svého maximálního průtoku, který byl takřka pětatřicetkrát větší než obvykle. Voda zaplavila všechny pražské čtvrti podél řeky, uzavřeno bylo šest mostů a z pražských ostrovů zůstaly trčet nad hladinou zvýšenou o téměř osm metrů jen koruny stromů. Symbolem pražských povodní se stalo metro s 18 zaplavenými stanicemi, evakuace zvířat v zoologické zahradě a zcela zatopený Karlín.

2018: Trojský most

Jan Malý

Z Královské obory vedl od dob císaře Rudolfa II. do Holešovic provizorní dřevěný most, který byl vždy na zimu rozebrán a uskladněn. Po více než sto let umožňoval panovníkovi přímou a pohodlnou cestu na jeho paství v Brandýse nad Labem. Přestože se o trvalém mostu dlouho uvažovalo, město na něj vypsalo soutěž až v roce 1967, nejprve se zadáním na vedení podpovrchové tramvaje a následnou rychlou změnou na metro. Úprava dopravní koncepce i vedení linek veřejné dopravy ale způsobily, že se na tomto místě v roce 1976 (resp. 1980) postavil most jen pro pěší a tramvaje, kterému se kvůli typickému zvuku dřevěné mostovky říkalo „rámusák“. Na současný architektonicky i konstrukčně oceňovaný most byla vypsána soutěž v roce 2005 a slouží od roku 2014.