Série videí Effets de Soir navazuje na umělcovo přetrvávající zaměření na přírodu, obrazové tradice a nové technologické přístroje. Název odkazuje na přírodní jevy viditelné za soumraku a svítání, kdy světla a stíny i teplé a studené tóny přecházejí jeden v druhý – dojem, který se na plátno pokoušeli přenést mnozí umělci od Moneta po Van Gogha. Quayola na toto dědictví navazuje kombinací přírodních a umělých podnětů a představuje své vlastní „effets de soir“. Jádrem jeho pojetí jsou fotografie květin v ultravysokém rozlišení z bujných zahrad francouzského hradu Château de Chaumont-sur-Loire z 10. století, pořízené v noci za umělého osvětlení. Zachycené botanické kompozice se stávají surovými daty pro Quayolovy výpočetní obrazy, audiovizuální partitury, které experimentují s různými vyvíjejícími se kompozicemi a rytmy. Umělec nabízí hybridní vize přírody a světa prostřednictvím softwaru speciálně naprogramovaného k analýze a re-syntéze jeho složek, čímž se blíží nové formě algoritmického impresionismu.

Quayola využívá technologii jako objektiv ke zkoumání napětí a rovnováhy mezi zdánlivě protichůdnými silami: reálným a umělým, figurativním a abstraktním, starým a novým. Vytváří imerzivní instalace, v nichž se zabývá kanonickými obrazy a nově je představuje prostřednictvím současných technologií. Krajinomalba, klasické sochařství a ikonografie jsou některé z historických estetik, které Quayolovi slouží jako výchozí bod pro hybridní kompozice.

Jeho díla byla představena a vystavena v mnoha prestižních institucích po celém světě včetně V&A Museum v Londýně; Park Avenue Armory v New Yorku; National Art Center v Tokiu; UCCA v Pekingu; How Art Museum v Šanghaji; SeMA v Soulu; Palais de Tokyo v Paříži; Ars Electronica v Linci; Sonar Festival v Barceloně nebo na Sundance Film Festivalu. V roce 2013 získal Quayola na festivalu Ars Electronica cenu Golden Nica.