01 Zvláště chráněná území přírody
Vltava a její přítoky vytvořily na několika místech v Praze hluboká údolí, jejichž svahy na řadě míst pokrývají stepi a louky. Vznik těchto dnes chráněných lokalit úzce souvisel se zemědělskou činností našich předků. Na dlouhodobě spásaných loukách, stepích a sadech se dařilo pestrým rostlinným a živočišným společenstvům, která jsou na tomto druhu údržby závislá. Pasoucí se zvířata totiž kromě okusování vegetace rozrušují kopýtky povrch a travní drn, a tím dělají místo konkurenčně slabším druhům rostlin. Na trus býložravců jsou zase vázáni různí bezobratlí živočichové a za hmyzem a pavouky přilétají jejich predátoři – luční a polní ptáci. Stepi a louky jsou významným biotopem pro řadu vzácných druhů, včetně ohrožených denních motýlů. Proto už od roku 2000 spásají stáda ovcí a koz pražské chráněné stepi a louky v sadech, zatímco krávy a koně zase pomáhají udržovat rozmanitost na vlhkých loukách podél potoků.
02 Městské džungle
V Praze se kromě ulic, náměstí a parků nachází také těžko zařaditelná místa, která ztratila své původní využití. Jde často o bývalé sady, pastviny, navážky ze staveb nebo bývalé průmyslové areály a vlaková nádraží. Tyto tzv. vágní terény nebo také brownfieldy tvoří podle analýzy Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy dvě a půl procenta rozlohy Prahy. Představují zajímavé příležitosti nejen pro doplnění městské struktury, ale také pro posílení krajiny ve městě, neboť na většině těchto „zapomenutých“ míst si dnes příroda vesele žije svým vlastním životem. Proto se jim také říká městské džungle nebo nová divočina. Druhová skladba obyvatel těchto místo bývá nečekaně rozmanitá a pestrá, o což se postarala jedinečná kombinace přírodních procesů a činnosti člověka. Díky železnici například do Prahy přicestovaly nové rostlinné druhy, a tak je třeba takové okolí Smíchovského nádraží druhově mnohem rozmanitější než téměř jakákoliv krajina na venkově.
03 Hydrologická síť
V průběhu let se pohled na vodu ve městě měnil. V minulém století byla voda považována za nebezpečný živel, který je potřeba z města co nejrychleji odvést. Napřimování a betonování koryt potoků a jejich zatrubňování vedlo k devastaci vodního života. Dnes je už voda naštěstí chápána jako nedílná součást města, a tak na mnoha místech v Praze lze vidět navracení toků do původního, přírodního stavu. Při těchto úpravách se bere zřetel na výskyt rostlin a živočichů vázaných na vodu a podporuje se vytvářením prostředí „šitého na míru”. To spočívá krom změlčování koryt potoků hledajících si cestu klikatými meandry i v budování drobných ostrůvků, tůní nebo mokřadů. Životu prospívá také přítomnost tzv. mrtvého dřeva, které poskytuje útočiště mnoha vodním organismům od bakterií a řas přes obojživelníky až k rybám.
04 Struktura veřejně přístupných prostranství
Ulice je základní jednotkou veřejného prostranství města, tedy takového prostoru, který je „přístupný každému bez omezení a slouží obecnému užívání.“ Jak ukazuje výstava Planeta Praha, pojem obecného užívání se nemusí vztahovat pouze na člověka. Lidé se už dávno o své ulice dělí i s jinými tvory, aniž si to často vůbec uvědomují. I ta nejobyčejnější ulice v Praze představuje soubor hned několik zajímavých biotopů. Na zdech a střechách se usazují mechy a lišejníky, slanomilné rostliny zase vyhledávají okraje solených chodníků. Domy se svými balkony, římsami a komíny připomínají ptákům skály s útesy a převisy, a tak zde hnízdí celá řada druhů od rorýsů a vlaštovek po kavky a poštolky. Jiní ptáci zase hnízdí v městském křoví a živých plotech – například kosi. Mezi spáry obrubníků se pod našima nohama vesele prohání mravenci, zatímco nad hlavami nám v půdách domů pobíhají kuny skalní. Ulice ve městě skutečně patří všem.
05 Veřejná přístupnost parků
Na Prahu se očima přírody můžeme dívat jako na velké souostroví, jehož nejvýznamnější části tvoří velké zelené plochy, jako jsou lesy, zahrady, parky, anebo hřbitovy. Tyto ostrovy jsou od sebe oddělené mořem městské zástavby, která podobně jako vlny skutečného oceánu udržuje obyvatele ostrovů na svém místě. Příkladem takového ostrova přímo v centru města je vrch Petřín, kde najdeme hned několik druhů, které se jinde v Praze nevyskytují - třeba plcha velkého nebo brouka nosatčíka. Petřín navštívíme v následující kapitole v noci. Ovšem nikoliv ve tmě - té se totiž ve městě nedostává. Celonoční osvětlení představuje pro řadu druhů značné riziko – typicky pro létající hmyz nebo ptáky – ale i tady platí, že co je neštěstí jednoho, je štěstí druhého – například pavouků, kterým lampy veřejného osvětlení štědře plní sítě kořistí po celou noc.