Ten let nad Prahou mně řekl o Praze víc, než kdybych dva roky na Útvaru architekta města Prahy studoval územní plán a podobně. Řekl mi mnoho. A mám-li mluvit o celkovém dojmu, tak bych řekl, že to není tak zas strašný, jak jsem se obával. Ta Praha se dá během nějakých let nebo desetiletí zachránit, podle mého mínění.
Tak tohle je docela slušnej žižkovskej barák s krásnou fasádou, která tedy byla hezká, než do ní vyrazili proti zákazu větráky od vafek, který je dole zcela zdevastovaný. Absolutní nerespektování proporcí, nerespektování charakteru domu, naprosto nekvalitní práce. Když se podíváme, tak zjistíme, že nová omítka je daleko horší než stará původní nahoře. Hlavně že mají anglický nápisy. Coca Cola, Marlboro a všechno. Amerika na Žižkově.
Lidi vždycky chtějí to, co zrovna bylo, to, co už pochopili. Teď pochopili funkcionalismus nebo něco potom. Někteří pochopili dokonce postmodernu. Jenže my jsme v devadesátých letech, že jo. A devadesátá léta už mluví zase o něčem jiném, už jsou zase jiný morální hodnoty potřebný, aby byly řečený.
Jezdíme po vinárnách a utrácíme prachy, jak se dá. Yo Yo Band. Tak v pohodě. Pohodovka. „My jezdíme po kavárnách, utrácíme prachy, jak se dá. Jak se dá.“ Po hitu Karviná a Nejlepší holky jsou Yo Yo Band. Jezdíme po vinárnách, utrácíme škváru, prachy ne? Máry, koruny, dolary a franky. Všechno, co se dá. Nějaký ty rublíky.
To, co se děje dneska, je naprosto špatně, že se zastavuje krajina za městem, těmi podivnými rodinnými domky, domy, teda za, nevím, 15 nebo 20 milionů. Čili já si myslím, že toto je špatně, že naopak proti tomu kladu tuto variantu, kde je možné to sídliště inteligentně zahustit.
Moderátor: Je častá bytová výstavba v naší republice? Asi víte, jaká odpověď může následovat?
Martin Kulík: Já si myslím, že samozřejmě to, co se staví, tak absolutně nemůže uspokojit poptávku na trhu, je to prostě velký problém, kterým se snad už konečně vláda začne zabývat, ale je to doopravdy problém. Lidi, který v současný době bydlí na sídlišti, jsou slušně zaměstnaný, berou poměrně dobrý platy, ale nemůžou si dovolit rodinný domek, anebo z nějakých příčin ani nechtějí, nechtějí se starat o zahradu a tak dále, tak prostě si nemůžou dovolit byt za 4 miliony, ale můžou si dovolit byt osmdesátimetrový za 2 miliony, za 2 a půl milionu, to je pořád v těch relacích přiměřený.
Moderátor: To znamená, že jsme se dostali k cenám. Jaké jsou tady ceny?
Radek Pokorný: Tak ceny se pohybují průměrně od 25 do 35 tisíc korun za metr čtvereční, což vlastně má úzkou souvislost, tady kolega, jak právě zmínil ten zájem o ty menší byty, tak dneska je takovej stav, že třeba z hlediska našeho prodeje je největší zájem opravdu o ty sedmdesátimetrový byty a míň, to znamená, že je velká poptávka po šedesátimetrových bytech a v týhle velikosti.
Moderátor: A ty vycházejí tak cirka na kolik teda?
Radek Pokorný: No, tak ty se pohybujou kolem toho milionu a půl, když budu mluvit opravdu úplně obecně.
Obchodníci s bydlením na síti nejmovitější a svůj podnikatelský um rozehrají v jiných finančně zajímavých projektech. Pronajmutí si bytu je v novém domě pro stavitele tím nejzazším řešením. Náš svět se zmenšil do oblasti násobení a někdy i dělení. Čím to je, že většina z nás může do těchto místností jen zvědavě nahlížet?
Já vám teďka ukážu jeden takový speciální pokoj, kterej je právě jaksi obrazem toho sledování trendů. To je pokoj, který jsme vybudovali ve věži jako svatební pokoj. Tak tohle je jako obývák, kde se dá jíst a pít. A abysme mohli nabídnout něco zvláštního, tak tady máme římskou lázeň. To jsou trendy, který je potřeba neustále obnovovat a ošetřovat a pak musíte dělat taky věci, jakože když ten vzorek není správně, tak ho musíte takhle napravit.
Dnešní díl televizního Design trendu chceme věnovat dvěma důležitým prostředím, s nímž se většina z nás setkává každý den. Design vznikajících obchodů a kanceláří se podstatně liší od nedávné uniformity státního sektoru, ale ne všichni obchodníci si plně uvědomují význam funkčního a vkusného zařízení interiéru svých firem. Na to, že v obchodech se už dá koupit zboží, které bylo dříve nedostupné, které jsme v zahraničí jen obdivovali, na to jsme si velmi lehce zvykli. Ale že i prostředí, v němž nakupujeme, má své důležité zákonitosti, tak o tom mnoho nevíme. Proto sledujte náš dnešní pořad. Možná už zítra si uvědomíte, proč v některém obchodě nakupujete raději než ve druhém.
Sáhli jsme si na takovouhle budovu, co stojí za námi. MUZO centrum, které dostalo řadu ocenění. Pak se řízením osudu stalo to, že jsem dostal nějaký nabídky na moc pěkný projekty, ale menšího měřítka, kde se dalo hodně pracovat s přírodou. A hlavně v nich hrála velkou roli právě ta investorská vášeň, která u velkých projektů je často přemazaná takovou strukturou zástupců majitele, zástupců investora. A atmosféra v těchhle projektech je často velmi alibistická, což není úplně perfektní prostředí na dosahování těch nejlepších výsledků.
Dělat s velmi tvrdýma a bohatýma investorama je místy obrovsky těžký. Je to neuvěřitelný psychický vypětí a něco člověk uhraje. V řadě věcí ho smažou. Kam vede cesta od tohohle dál? Kam vede vůbec cesta český architektury? A člověk musí začít u sebe. Nesmí bejt línej si říct, tak jsem to dělal dost blbě. Řada problémů a chyb jsou moje chyby tady. A pak jsem si řekl, nastal čas se znovu učit. A ten Smíchov byl impuls v tomhle smyslu. Kamaráde, odjeď a uč se, dělej něco jiného.
Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají.
Přepište dějiny, Česká republiky vyhrála zimní Olympijské hry v ledním hokeji.
Ta Praha se dá během nějakých let nebo desetiletí zachránit, podle mého mínění, ale...