Parkovací automat, lavička, zábradlí, přechod pro chodce. Podobně jako je současný mediální a virtuální veřejný prostor plný informací, je městský veřejný prostor plný věcí. Výstava CITYBLOK dokumentovala standardizované objekty, které posledních sto let výrazně ovlivňují charakter veřejných prostranství a které jsme si zvykli nevnímat. Přitom je potkáváme na každém kroku. Jejich přítomnost, podpořená technickými argumenty, se zdá být samozřejmá a nezbytná. Jako fyzický odraz legislativy a technických norem naplňují konkrétní požadavky: zvyšují bezpečnost, zpřístupňují nepřístupné nebo umožňují pobývat venku. Plní svůj dílčí úkol, ale neexistuje pro ně systematický přístup – koncepce, která by brala v potaz širší souvislosti. S každým zdánlivě nevinným objektem se také pojí složitější společenské téma.

V roce 2016 byla v rámci celosvětové konference UN Habitat deklarována nová vize pojetí urbanismu a veřejného prostoru měst, tzv. New Urban Agenda (Nová agenda pro města): „Vize spočívá v koncepci ‚právo na město‘, s odkazem na rovné možnosti ve využívání a prožívání měst a vesnic, usilující o podporu inkluzivity a zajištění toho, aby všichni obyvatelé, tedy současné i budoucí generace bez diskriminace jakéhokoli druhu, obývali a produkovali spravedlivá, bezpečná, zdravá, přístupná, odolná a udržitelná města.“

Jsme připraveni čelit budoucím výzvám města, aby se tu dobře žilo? Nebo je na čase vrátit zodpovědnost, kterou jsme předali objektům, předpisům a normám, zpět člověku? Na otázky, které výstava klade, hledala odpověď také série doprovodných diskuzí a přednášek.