Mytická představa o proaktivních majitelích, kteří pronajímají pokoj, jenž jim v bytě zbyl po dcerce odcházející na vysokou školu, už dávno neplatí. Jak ale ovlivňují digitální ubytovací platformy jako Airbnb kvalitu života ve městě stávajícím obyvatelům? Jak se dnes žije v centru Prahy rezidentům, jaký dopad mají krátkodobé pronájmy na současnou krizi bydlení a co na to zbytek Evropy? O tom všem diskutovali 27. října hosté online debaty Cizincem ve vlastním městě?. V CAMPu jsme tak zahájili nový programový cyklus, který pořádáme ve spolupráci se spolkem Za Prahu udržitelnou a sousedskou.

Iniciativa Za Prahu udržitelnou a sousedskou vznikla na jaře 2020 během první vlny pandemie. Krizové období svléklo hlavní město do naha a odhalilo ho v jiné, zcela neturistické a domácké tváři. Ulice zely prázdnotou, ustal ruch, na který jsme všichni zvyklí. Kvalita života ve městě vystoupila do popředí. Situace spojila 40 pražských spolků a organizací, jejichž členové společně napsali Magistrátu hlavního města Prahy, městským částem a IPR Praha dopis s názvem Za Prahu udržitelnou a sousedskou. V osmi základních bodech žádají zkvalitnění života v našem hlavním městě. Zaměřují se na stávající krize, jako jsou například omezení krátkodobých pronájmů, důraz na dostupné a kvalitní bydlení, podpora lokálních podniků či větší péče o veřejný prostor. Zároveň vznikl cyklus debat, které spolek připravil ve spolupráci s CAMPem. Každý měsíc tak dostanou prostor ti,  jejichž hlas v médiích často zapadá. Skuteční autentičtí obyvatelé matičky Prahy a jejich každodenní témata.

Jako když žijete v hotelu

Hosté první názorové debaty byli politoložka Kateřina Smejkalová, která se dlouhodobě věnuje problematice sdílené ekonomiky a digitálním platformám jako je Airbnb nebo Uber, předseda spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy Petr Městecký, který sám bydlí v ulici Růžová v samotném centru Prahy, místopředseda České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí Jiří Krejčí a radní hlavního města Prahy Hana Kordová Marvanová, do jejíž gesce krátkodobé pronájmy a problematika bydlení spadá. Večer moderovala novinářka Táňa Zabloudilová, která se tématu života ve městě, gentrifikace nebo krize bydlení rovněž věnuje několik let. Jak se tedy Pražanům žije ve čtvrtích, kde se z bytových domů stávají bezmála hotely? Zmůže něco město samotné? A přináší krátkodobé ubytování nějaká pozitiva?

12 000 tisíc bytových jednotek pro 50 000 lidí by se nehodilo?

Krátkodobé pronájmy chrání mlžný opar. Chybí konkrétní údaje. Nejsou známa přesná čísla ubytovacích kapacit v Praze, ani přesný počet jejich hostů. Airbnb se přirozeně o svá data s nikým nechce podělit. Sídlí v novodobém daňovém ráji, irském Dublinu, a je subjektem irského práva. Airbnb se plíží celým světem nenápadně. Začalo nevinně – jako aplikace, která v duchu sdílené až komunitní ekonomiky pomůže využít vlastní prostory bytu, v němž někdo trvale žije. Hloupý masový turista se mávnutím ruky promění v tajemného cestovatele. Pozorovatel dovolenkových kulis a nejvyhledávanějších top 10 památek se rázem transformuje na autentického dobrodruha. Žije s místními, lokální domácí mu tajemně doporučí nejlepší zapadlé kavárny. Ale bohužel. Dnes je to všechno jinak. Podle Kateřiny Smejkalové se v Praze nachází zhruba 12 000 až 16 000 jednotek krátkodobého pronájmů. Až ze tří čtvrtin se přitom jedná o celé byty, které se nehledě na původní kolaudaci pro bydlení, mění na ilegální hotel. Mýtus autentické zkušenosti je podle Smejkalové dávno pryč. Praha disponuje vysokým počtem pronajímatelů s vysokým počtem bytů, které jsou jednoznačně určeny k podnikání. Krátkodobé ubytování je komplexní fenomén. Nejde jen o hluk, devalvaci kvality života starousedlíků, kterým se vlastní život v Praze změní ze dne na den na nekonečnou nedobrovolnou dovolenou. Krátkodobá ubytování v obytných domech se sebou nesou přirozeně celkovou financializaci bydlení. Zvyšují se ceny nájmu, turisté mají přirozeně jiné potřeby než domácí a v českém kontextu také zpravidla disponují vyšší kupní silou. Zdražují se potraviny, zdražuje se cena flat white. A pak ještě jedna maličkost. Krátkodobé ubytovací kapacity 12 000 až 16 000 dobře situovaných bytů v perfektním stavu znamenají domov zhruba 50 000 lidí, kteří jinak musí volit jinou cestu. Jistě, 50 000 lidí není gigantické číslo. Praha ovšem momentálně prochází masivní krizí bydlení.

Není možné dělat z bytových domů hotely

Alternativní ubytování zní lákavě, není ale možné z bytových domů dělat hotely, komentuje situaci Petr Městecký ze spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy. Bytové domy jsou přirozeně určeny k bydlení – disponují jistou infrastrukturou, nemají evakuační výtahy a nejsou vhodné pro hotelový životní styl.  Život v Růžové ulici se snadno může změnit v nedobrovolný městský thriller. Lidé si kupují byty na investici, nebydlí v nich a nikdy to ani neplánovali. Naopak si zároveň pořizují hypotéku a nové vlastní bydlení, které splácí z onoho krátkodobého ubytování. Co se ale se všemi těmi byty stalo během pandemie, když sem zahraniční turisté nejezdí? Kupodivu jedno velké nic. Krátce po první vlně koronaviru na jaře 2020 vyplavily hlubiny internetu na světlo světa několik podivuhodně krásných a zařízených „hotelových“ bytů na Malé Straně a Starém Městě. Většina z nich ale stále čeká na návrat zahraničních turistů. Pronajímat předražený investiční byt dlouhodobě se totiž nikomu zrovna moc nevyplatí.

Odpovědné hostitelství ale může městu prospívat

Jiří Krejčí z České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí zastává přirozeně opačný názor. Asociace brojí proti regulaci krátkodobého ubytování. Společnost provází jak samotnou ubytovací činnost, tak provizní činnost, při které se stará o správu objektu či bytu. Aktivních pronajímaných jednotek je podle Krejčího sotva polovina, tedy 6 000. Zároveň upozorňuje také na stále běžnější pravidlo – na digitálních platformách typu Airbnb se prezentují samotné hotely, butikové hostely nebo penziony. Krejčí doporučuje důslednou komunikaci majitelů bytu nebo správcovské firmy s SVJ. Odpovědné hostitelství podle něj městu prospívá a přináší pozitiva, na které je třeba nezapomínat.

Samoregulace nefunguje, je třeba zasáhnout

Pražská radní pro oblast legislativy, veřejné správy a podpory bydlení Hana Kordová Marvanová usvědčuje krátkodobé pronájmy z nezájmu o kvalitu života ve městě a neblahý vliv na proměnu charakteru města. Usiluje o udržitelné a snesitelné bydlení v centru města, lepší systém vybírání poplatků a jednoznačně zřetelnější přehled o situaci krátkodobého ubytování. Samoregulace podle ní u nás nefunguje. Česká republika tak stejně jako mnohé další státy požaduje po Evropské komisi přísnou celoevropskou regulaci situace. Vymáhání dodržování stávajících povinností by podle ní mělo být silnější. Ubytovatelé často dodržováním stávajících povinností, jako je bezpečnost prostoru nebo jasné označení prostor pohrdají. Úřady jsou zase liknavé. Pandemie regulaci nahrává. Hana Kordová Marvanová získala od Zastupitelstva hlavního města Prahy pověření jednat s poslanci a senátory o novelizaci živnostenského zákona. Předpokládá, že budou obce moci za účelem regulace krátkodobých ubytovacích služeb vydat nařízení, která případně upraví podmínky ubytovacích služeb či omezí období, pro které bude ubytování povoleno.

Podobně situaci řeší třeba v Berlíně nebo Paříži. Berlín například zastavil vydávání ubytovacích licencí. Jiným nástrojem je časové omezení – nemovitost může být pronajímána třeba jen po dobu 30 nebo 60 dní v roce. Podle Smejkalové je potřeba fenomén krátkodobých pronájmů řešit komplexněji a hlouběji nad rámec byrokratického přehledu. Krátkodobé ubytování by podle ní mělo být zařazeno zpět do mantinelu sdílení pouhých pokojů. Chce-li Praha zůstat živým polycentrickým městem, musí toho vyřešit ještě spoustu.