Studio Interboro Partners se dlouhodobě věnuje participativnímu přístupu k městskému plánování. Svou pracovní metodu zakotvilo na dvou zásadních myšlenkách: Reading the city a Making the city. Zdá se možná samozřejmé, že by procesy načítání a poznávání města měly jít ruku v ruce s jeho plánováním, v běžné (nejen americké) praxi to tak bohužel často nebývá dobrým zvykem. Plánování by podle Tobiase Armborsta mělo být dostupné, demokratické, srozumitelné. Veřejný prostor chápe jako místo, v němž se mohou projevit rozmanité odlišnosti a všemožné kulturní vlivy. Otázka, kterou by si měli klást urbanisté tak není, jak veřejný prostor učinit estetickým a jednotným, ale jak jej proměnit v místo pro hravou a bezpečnou interakci pro různé cílové skupiny a široké spektrum činností. 

Farmářské trhy v dobrém i ve zlém

Abychom to ještě zjednodušili, Reading the city si lze představit jako dobrou znalost lokálních bottom up projektů, které utváří město zespoda. Občanské iniciativy, aktivní jednotlivci, neziskové organizace, komunitní spolky, místní akční jednotky. Armborst uvádí dva příklady: tzv. blots, opuštěné pozemky, které začali odkupovat obyvatelé stále smršťujícího se a proměňujícího se Detroitu v okolí svého bydliště, a o které se samovolně začali starat, nebo obyčejný známý příklad zaparkovaného food trucku, který jednoduchým gestem dokáže ulici proměnit v příjemný a živý neformální street food market.

Malé spontánní architektonické intervence znějí krásně a jednoduše. Nelze však opomenout ani odvrácenou stranu taktického urbanismu. Armborst sahá po příkladu jen o pár bloků dál, na bohaté detroitské předměstí Gorsse Pointe, které se v minulosti doslova obrnilo farmářskými trhy a obřími květináči před sousedními „horšími“ čtvrtěmi. Pojem, který zmiňuje je všeříkající: Copenhagenization.

Podobné příklady městské důmyslné inkluze stejně jako nevhodné segregace zmapovalo studio v publikaci The Arsenal of Exclusion & Inclusion. Boj o moc totiž v městském ringu vypadá všelijak. Jednou jako lavička s područkou, která tiše bojuje proti pospávajícím lidem bez domova, příště jako omezené povolení parkování v místě vašeho bydlení.

Územní plánování je pro všechny

Pečlivé čtení města by architekty a urbanisty mohlo dovést ke kvalitnímu procesu navrhování. Nepřekvapí nás, že hlavní slovo zde podle Armborsta má participace. Jako důkaz místo slibu uvádí tři zásadní realizace studia. První z nich je dočasný newyorský projekt LentSpace. Místní nezisková organizace si vyhlídla opuštěnou parcelu, která měla být v budoucnu znovu zastavěna. Chtěla ji proměnit v lesní školku. Majitel pozemku však trval na oplocení. Studio Interboro Partners přišlo s návrhem uspokojující všechny strany stejně jako náhodné kolemjdoucí. Vytvořilo plot složený z pohyblivých laviček otočených směrem ven –  do veřejného prostoru. Banální, ale funkční a důsledné. Plot tak neplní pouze funkci ochrany soukromého majetku, ale dává nový význam veřejnému prostoru ve svém bezprostředním okolí jakožto funkční městský mobiliář.

Během jednoho ze svých projektů v Detroitu zaměřeného na oživení upouštěných pozemků narazilo studio na podivnou skutečnost. Třebaže pozemky patří městu, starají se o ně aktivní místní iniciativy. Záznamy o projektech, které si přivlastnily péči o městský pozemek však přirozeně oficiálně neexistují.  

Aby se architekti dostali přímo do jádra komunity, přijeli do lokality s obyčejnou dodávkou a rozdávali zdarma zmrzlinu, zatímco nad mapou diskutovali o potenciálech čtvrti. Participace je podle studia Interboro Partners totiž široce dostupná a neměla by vyloučit žádnou cílovou skupinu, ani tu, která se obvyklým participativním setkáním vyhýbá nebo se na ně ostýchá dorazit.

Když mluvíme o hravosti veřejného prostoru, nemůžeme zapomenout na klienta z řad nejmenších. Právě s dětmi realizovalo studio jeden ze svých kreativních projektů, hřiště St. Lewis. Děti se staly součástí procesu tvorby hned na několika úrovních, a to od prvotní schůze až po poctivou evaluaci a navrhování prototypu. 

Jistě, nikdo z daných zmíněných skupin není expert na veřejný prostor, územní plánování nebo rozvoj města. Místní obyvatelé ovšem znají svou ulici jinak. Hlouběji, dlouhodoběji, v každé denní době. Interboro Partners usilují o pečlivý design stejně jako o dočasné zásahy upozorňující na samotný proces městského plánování. To je podle nich opravdu pro každého a odehrávat by se nemělo za zavřenými dveřmi.

Přednášku Tobiase Armborsta, který nás navštívil i se spoluzakladatelkou studia Georgeen Theodore, si můžete pustit na CAMP TV. Je součástí programu Virtual Design Festivalu pořádaného online magazínem Dezeen.