Jak se dívat na město jinak, citlivěji a s větší pozorností ke každodenním detailům? Básnířka města Anna Beata Háblová ve spolupráci s Praha město literatury a IPR Praha spustila projekt Poetická mapa Prahy. Jeho cílem je shromažďovat osobní postřehy obyvatel i návštěvníků o místech, která v nich vyvolávají poetické obrazy, vzpomínky nebo emoce. Svou básní o rozsahu do 300 znaků se může zapojit každý.
Tajemná krása Prahy okouzlila už Guillaume Apollinaira nebo Rainer Maria Rilkeho, později ji po svém zachytili i nejslavnější čeští básníci. Vítězslav Nezval psal o Praze „s prsty deště“ surrealistické básně, Jaroslav Seifert ji pojal jako symbol domova, Antonín Sova ji zahalil do mlhy a stínů, zatímco Václav Hrabě v ní slyšel jazz a blues. Svou vlastní poetickou mapu Prahy dnes vytváří i nová generace autorů, jako jsou Jonáš Hájek, Jakub Řehák, Marie Iljašenko, Ondřej Buddeus nebo Jonáš Zbořil. Jejich Praha je pomyslnou cestou z centra do (nejen) průmyslové periferie.
Kolektivní báseň o městě
Teď ale může být básníkem každý z nás. Oficiální básnířka města Prahy, což je titul, který vyhlašuje projekt Praha město literatury ve spolupráci s Městskou knihovnou, Anna Beata Háblová, přichází s aplikací, do které může každý vepsat své vlastní verše o metropoli. Poetická mapa Prahy je otevřená výzva všem obyvatelům i návštěvníkům města, kteří v jeho ulicích, zákoutích a krajině nacházejí inspiraci a poezii. Cílem projektu je shromažďovat osobní postřehy o místech, která v lidech vyvolávají silné obrazy, vzpomínky nebo pocity. Mohou to být výrazné lokality se silným geniem loci, ale i na první pohled zcela obyčejná místa, jako je alej stromů, omšelý dům či nenápadný výhled mezi domy. Každý může do mapy přidat svůj vlastní bod. Stačí vybrat místo na mapě Prahy a doplnit krátký popis, který vysvětlí, proč právě toto místo působí výjimečně. Popis má být jednoduchý, osobní a stručný. Dlouhý může být maximálně 300 znaků včetně mezer.
Cílem projektu Poetická mapa Prahy je shromažďovat osobní postřehy o místech, která v lidech vyvolávají poetické obrazy, vzpomínky nebo pocity – ať už jde o výrazné lokality se silným geniem loci, nebo na první pohled zcela obyčejná místa, jako je alej stromů, omšelý dům či nenápadný výhled mezi domy.
Zdroj: Poetická mapa Prahy„Projekt je koncipován jako kolektivní dílo. Jednotlivé krátké popisy mohou společně vytvořit mnohovrstevnatou báseň o Praze. Nebo vznikne něco úplně jiného – a právě to je součástí dalšího zkoumání. Poetická mapa Prahy je tedy nejen sbírkou míst, ale i živým prostorem, kde se setkávají osobní příběhy, nálady a obrazy. Je pozváním k tomu dívat se na město jinak, citlivěji a s větší pozorností k detailům, které jinak často míjíme,“ říká spisovatelka Anna Beata Háblová. Ta je mimo jiné autorkou dvou úspěšných románů Víry a Směna a dlouhodobě propojuje poezii s architekturou a urbanismem. Ve své tvorbě se věnuje právě i tomu, jak lidé vnímají městský prostor.
Já, Transgas
Narodil jsem se roku 1978. Byl pochmurný den, přes město přehozená deka mraků. Nepamatuju si to přesně, ale tak nějak mi to vyprávěli moji rodiče – matka Aulický, Eisenreich, Loos a Malátek i otec Plynárenský podnik. V tu chvíli, kdy brali do rukou nůžky a stříhali pupeční šňůru, bavlnu oblohy někdo prokopnul a na obzoru se objevila trhlina světla. Mé vyčerpané rodiče zalila radost. Už od prvního okamžiku jsem cítil, že jsem jimi milován, i přes to, že ostatní mi dávali najevo, jak moc jsem jiný. Byl jsem prý příliš hrubý. Neotesaný. Brutální. Málokomu jsem se líbil.
Anna Beata Háblová je spisovatelka, slammerka, básnířka, vizuální umělkyně a v neposlední řadě architektka a urbanistka. V roce 2026 připravuje IPR Praha ve spolupráci s nakladatelství Paseka k vydání její první komiks pro děti Tera a Spejs o dobrodružství ve městě.
Anna Beata Háblová dlouhodobě propojuje poezii s architekturou a urbanismem.
Zdroj: Jan Slavík, DOXLiterární procházky i výjezdy se zvířecí záchrankou
A kdo byli další básníci Prahy? Úplně první básnířkou města se stala v roce 2019 Sylva Fischerová, kterou v roce 2021 nahradil Vít Janota. V letech 2023–2025 svíral poezii města v rukou Petr Borkovec, v roce 2026 tuto uměleckou štafetu převzala právě Anna Beata Háblová.
Praha příchozího
Nikdo mi neřek jak se má žít a kdy se
nejlíp
pije bolehlav
z čí rukou a na kterého svatého
Nikdo mi neřek jak se chodí nočním městem
aby nebyl slyšet pláč
ten neustálý pláč luceren a tramvajových dveří
co prochází škvírami mezi lidmi
jako od nekonečna po nekonečno natažená
nejvyšší struna houslí
Praha je veliký studený kvádr když padne
noc a ta noc je pod tím kvádrem
chodím po jeho hraně a nahoře a dole
mluví lidé jsou si sebou tak jistí
jako labutě na Vltavě
ranní snídaní
Sylva Fischerová patří k nejvýraznějším osobnostem současné české poezie. Básnířka, překladatelka a pedagožka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vydala od 80. let řadu sbírek – od debutu Chvění závodních koní až po Kostel pro kuřáky. Její verše zhudebnila ve dvou albech Monika Načeva. Jako pražská básnířka roku 2019 oživovala literární scénu napříč městem: pořádala autorská čtení, literární večery i poetické procházky po Žižkově, Libni, Smíchově nebo Zbraslavi a do programu zapojovala mladé autory i zahraniční literární scénu.
Praha vybírá svého oficiálního městského básníka od roku 2019, čímž se připojila k dalším světovým metropolím, které na čas pasují svého básníka či básnířku, jako je Edinburgh nebo Amsterdam. První městskou básnířkou byla Sylva Fischerová.
Zdroj: Josef ChuchmaPraga caput regni
za sebou dveře
v přikrčené postranní ulici
kdesi na Smíchově
v ulici
která s matematickou přesností
spadala do tmy
Básník a textař, prozaik a dramatik, překladatel z angličtiny, publicista, příležitostný saxofonista, programátor a internetový grafik, který vystudoval fyziku molekulárních a biologických struktur. To vše je Vít Janota. Ve své sbírce Praha zničená deštěm zachytil prolínání staré, normalizační Prahy s její současnou kapitalistickou podobou. Za knihu Víkend v jakémsi Švýcarsku byl nominován na cenu Magnesia Litera 2017 v kategorii poezie. Jako básník Prahy v letech 2021–2022 pořádal poeticko-architektonické vycházky po Bubnech-Zátorech, Karlínu nebo Libni, během nichž propojoval historii, architekturu a poezii.
Vít Janota pravidelně vedl poeticko-architektonické procházky nejen po pražských brownfieldech.
Zdroj: Iveta JanotováZ okna
Prach. V koutě vůně kávy, smutná, vychrtlá,
jak stín. Voděnka, růže kanclu, na polici.
Tělový sektor. Hluchoněmý. Na skříních
hlavy rukopisů. Voskově žluté,
usmířené, s podvázanou bradou.
Psací stroj vedle – oltář popela.
Propast. Dole studené světlo hoří
nad každým obchodem. Barevný
kotouč prachu se sune svahem ulice.
Vůně z obchodů se houpají jak větve.
Masna, Oděvy. Pravidlo domů
z obou stran je dávno propadlé.
Náměstí. Šupinatý chrám.
Kovová dívenka s kovovou holubicí.
Vlající šatečky, modravá mírná vlna –
teamový praporek, zástava mého klubu.
Dva holé stromy, trolej tramvaje.
Z oblohy zvuky jako od bazénu.
Básník, překladatel, publicista a zkušený organizátor čtení ve vinohradské kavárně Fra Petr Borkovec uspořádal během svého „volebního“ období roztomilý experiment. Šest vybraných autorů (Marie Iljašenko, Veronika Dvorská, Ivana Myšková, Dagmar Urbánková, Jonáš Zbořil a Lubomír Tichý) vyjelo na výlety s Pražskou zvířecí záchrankou. Básníci si vedli zápisky a básně inspirované divokými zvířaty v nouzových situacích byly uvedeny na autorském čtení v Laichterově domě na Vinohradech.
Petr Borkovec se zaměřil na podporu básníků nejmladší generace, narozených po roce 1990, a vyrazil na inspirativní výjezd se zvířecí záchrankou.
Zdroj: Josef Chuchma