Centrem, periferií i krajinou podél Vltavy. Je horký srpen, chodníky pálí, vzduch těžkne. Tep města se nese v pomalém rytmu, atmosféra je ospalá. Praha nepůsobí jako velkoměsto ani se nepotýká s výrazným přílivem turistů. Fotograf Iwan Baan prochází jejími ulicemi poprvé. Přivádí ho zvědavost a touha objevovat. Naslouchá zvukům města, snaží se porozumět jazyku, kterým mluví. Vnímá jeho minulost, charakter, neopomíjí výrazné dominanty ani zapomenuté kouty. S citlivostí reaguje na jeho rozmanitosti i rozporuplnosti. Vizuálně vypráví jeho všedně nevšední příběh.

Poetický obraz města v podání Iwana Baana nese neutěšenost a zanedbanost. Nezakládá se na malebně podbízivé líbivosti, ale na realitě, se kterou je třeba se konfrontovat. Sedm dní s fotoaparátem v ruce, pěšky, na kole, z výšky – tak, jak je pro něj typické. Na cestách, v neustálém pohybu; přesto se zdá, že se na jeho fotkách zastavil čas. Miniaturní lidské postavy ve strnulých pózách si říkají o pozornost. Architektura v jejich blízkosti je zachycena jakoby mimochodem.

Název výstavy Iwan Baan: Prague Diary vycházel z popisku „A diary of travels with the iPhone“ na autorově instagramovém účtu. Představa nekonečných toulek městem z jednoho konce na druhý zaznamenaných do formy obrazového deníku zapadala do pražského konceptu výstavy od prvotní myšlenky na společný projekt. Výstava byla ideově koncipována jako pomyslná městská pouť, kterou lineárně prostupují čtyři tematické roviny – první kontakt s městem, centrum, periferie a přírodní scenérie. Návštěvník jimi mohl intuitivně procházet, symbolicky se ztrácet v nejrůznějších zákoutích, objevovat přitom místa nová a na ta notoricky známá se vracet.

Výstava představila osobnost Iwana Baana jako umělce, autora a jednoho z nejrespektovanějších dokumentaristů architektury, který se do širšího povědomí dostal svými impozantními leteckými fotografiemi. Těmto snímkům byla věnována audiovizuální část výstavy, koncentrovaná na velkoplošné stěně. Na ní vynikly dopravní křižovatky, zástavba nebo historické centrum, které bylo v takové intenzitě fotografováno poprvé. Oproti tomu nika v zadní části expozice odhalovala téměř všechny snímky, které Iwan Baan v Praze pořídil. Syrově, neupraveně, nahodile.

Fotografie jako taková pak byla akcentována v celém výstavním prostoru. Její formy prezentace se záměrně lišily. Cílem bylo dostat do popředí nejen skutečnosti, které zachycuje, ale zdůraznit její význam jako média.