Ila Bêka & Louise Lemoine / Francie, Belgie, 2024 / 30 min. / jazyk francouzský / titulky anglické

Série devíti krátkých snímků vznikla ve spolupráci architektonicko-filmového dua Beka & Lemoine a známého bruselského kolektivu Rotor, který se věnuje ekologii a recyklaci v architektuře. Kamera sleduje devět průmyslových lokalit v okruhu 200 km od Bruselu a zaměřuje se na oběh materiálů v současné ekonomice. Filmy otevírají otázku dopadu průmyslové činnosti na krajinu, procesy transformace materiálů i způsoby, jakými průmysl produkuje odpad a jak s ním pak nakládá.

Praktické informace:

• Projekci můžete zhlédnout celý den od 9.00 do 18.00, začínají vždy v celou a půl.
• Filmy běží ve smyčce dlouhé 30 minut.
• Projekce probíhá v Černém sále namísto výstavy Praha zítra? Propojené město.
• Výstava Praha zítra? Propojené město po dobu projekce není přístupná.

Akce se koná v rámci festivalu Film a architektura. Snímek Transmutation vznikl u příležitosti výstavy Rotor. Entangled Matter, představené v Bozar – Centru výtvarného umění v Bruselu a pořádané společností A+ Architecture (říjen 2024 – leden 2025).

Devět lokací – devět krátkých filmů:

• Impact Furniture, Oxfam Vilvorde (Belgie): záchrana a recyklace kancelářského nábytku
• Kovošrot Wim de Voeght Honselersdijk (Nizozemsko): příprava na recyklaci zahradnických skleníkových konstrukcí
• Carmeuse Wanze (Belgie): vápencový lom a vápenné pece
• Immobilière du Terril De Pont-de-Loup Aiseau-Presles (Belgie): zpětné získávání červené a černé břidlice z bývalé haldy
• Merbes-Sprimont Golzinne (Belgie): podzemní lom na černý mramor
• Rumst (Belgie): bývalé jílové lomy přeměněné na skládky a poté na přírodní oblast
• Carrière de la Hazotte Anthisnes (Belgie): záchrana a příprava materiálů a kamenných prvků z dopravních staveb pro opětovné použití
• De Meuter Brusel (Belgie): selektivní demoliční staveniště
• Wunderland Kalkar Kalkar (Německo): zábavní park vybudovaný v bývalé jaderné elektrárně (která nikdy nebyla uvedena do provozu)

1. Rotor – Propletená hmota

Většina materiálových toků začíná v nějakém druhu podzemního „rezervoáru“, odkud jsou získávány „suroviny“, z nichž se vyrábí zboží. A v podzemí obvykle také končí – na různých typech skládek. Některé cesty materiálu mohou být velmi složité, několikrát se přitom dostanou na povrch a zase pod něj, ale rovněž se šíří do ovzduší (obvykle při spalování) a do krajiny.

Rotor hraje od svého založení klíčovou úlohu. Propaguje recyklaci prostřednictvím rozmanitých aktivit, například otevřením firmy v Bruselu, pomáhá mnoha stavebním společnostem, aby mohly začít s využíváním recyklace, vyvíjí různá řešení usnadňující recyklaci a vybízí veřejné orgány, aby pro podporu recyklace upravily právní rámce. Filmy ukazují složitost, která je charakteristická pro organizaci materiálových toků v současné ekonomice. Spojuje spletité narativy pojednávající o širších otázkách: rozsahu průmyslové aktivity, vztahu k práci, dopadu pohybu materiálu na krajinu, nakládání s odpadem, změnách vyvolaných klimatem, úloze občanských iniciativ a možných směrech vývoje přeměny infrastruktury.

2. Co je a co není odpad

Důl Carabinier se nacházel v srdci belgického uhelného regionu kolem města Charleroi. V provozu byl mezi lety 1918 a 1955. Břidlicový materiál s příliš nízkým obsahem uhlí byl ukládán na povrch a do bývalých dolů na hlínu, které zde zůstaly po výrobě cihel. Tím vznikly haldy hlušiny, tolik typické pro uhelné oblasti. U dolu Carabinier vznikly v době jeho provozu dvě haldy nazvané Terril n°1 du Carabinier a Terril n°2 du Carabinier. Dnes se využívá ta druhá.

Ve vesnici Pont-de-Loup za méně než století vyrostla a zároveň rychle erodovala malá hora vysoká téměř 120 metrů! Nejprve se hloubila díra do země kvůli těžbě hlíny. Vzniklé jámy byly následně zasypány odpadem z důlní těžby. Množství odpadu však bylo tak velké, že se v krajině vytvořily haldy. Tyto haldy pak začaly být považovány za potenciální zásobárnu surovin. Jejich využití přeměnilo tyto nánosy na tok průmyslových zdrojů, jenž končí v různých druzích výrobků. Některé z nich, například beton, se vrátí zpátky pod zem jako základy nebo výplně. Průmysl tak formuje reliéf krajiny a s tím se posouvá i hranice toho, co se nachází nad zemí a co pod ní.

3. Bohatství pod zemí

Poslední podzemní důl v Belgii najdeme v Golzinne v provincii Namur, kde se těží černý mramor z Mazy, světově proslulý svou neuvěřitelně jemnou zrnitostí. Důl vlastní od roku 1928 společnost Merbes-Sprimont. Každý rok se zde vytěží v průměru 250 m³ kamene, z něhož je po zpracování možné prodat 10 až 15 procent. To činí asi 800 tun. Při těžbě kamene, kde je nutné přemisťovat velká množství zeminy a kamení, aby se vytěžila komerčně využitelná část, jsou tyto podíly zcela běžné.

Ziskovost provozu zajišťuje jedinečný vzhled mramoru z Mazy. Často se používá v prestižních projektech, které využívají jeho jedinečný povrch – od paláce ve Versailles až po budovu, kde se koná výstava Entangled Matter (Propletená hmota), tedy bruselské Centrum výtvarného umění od architekta Victora Horty. Dnes je tento materiál hojně vyhledávaný nejen kvůli obnově historických památek, ale používá se také v moderních designových projektech. Není neobvyklé, že se malá množství tohoto mramoru objeví také na trhu s recyklovanými materiály. Jeho vysoká kulturní a hospodářská hodnota téměř vždy odůvodní opětovné využití tohoto materiálu.

4. Když se lom změní na recyklační středisko

Carrière de la Hazotte je rodinný podnik prodávající dlažby. Část tohoto zboží představuje nový materiál pocházející z jejich dolu, ovšem většinu tvoří materiály recyklované ze silničních staveb. Jak naznačuje jméno společnosti, původně se jednalo o pískovcový lom. Přestože je lom stále v provozu, nyní se v něm nachází především haldy dlažby svezené z městeček a měst v okruhu asi 200 kilometrů od lomu.

Recyklace, zpracování a třídění těchto ze své podstaty pevných materiálů je často rychlá a snadná (pokud je k dispozici správné vybavení). Nicméně jejich potenciální opětovné využití je často ignorováno ve veřejných zakázkách, které upřednostňují rychlost výstavby silnic. Někdy dokonce opakované použití materiálu výslovně zakazují. Z toho důvodu v Belgii dodávky místního recyklovaného dlažebního materiálu již nějaký čas klesají. Navíc je třeba, aby specializované společnosti tento materiál vyvážely na jiné kontinenty. Konkurence ze strany levných nových materiálů těžených v zemích s nižší cenou práce, ale také betonová dlažba ve svém důsledku způsobují, že se recyklované materiály využívají pouze ve specifických odvětvích, kde se cení jejich rustikální vzhled.