#
A
B
C
D
E
F
G
H
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V
W
Z
filtr
837 projektů
Veřejné prostranství
Územní řízení

Pocta Jiřině Haukové a Jindřichu Chalupeckému

Lokace:
Praha 10 – Vršovice
park Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého
Vršovická
Ukrajinská
Investor:
MČ Praha 10
Autor:
Adam Rajnoch, Vojtěch Tecl, Tereza Brussmannová, Savka Marenić
Typologie:
Veřejné prostranství, Landscape
Stav:
Územní řízení
Zahájení:
Q3 2020
Investice:
5 mil. Kč
Aktualizováno:
25. 10. 2021
Zdroj informací:
cceamoba.cz
01/03

Předmětem soutěže bylo najít nejlepší umělecké ztvárnění pocty Jiřině Haukové a Jindřichu Chalupeckému – tedy nejlepší řešení umělecké intervence v Parku Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého mezi ulicemi Vršovickou a U Vršovického nádraží na Praze 10. Cílem soutěže bylo najít pro městskou část Praha 10 partnera pro vytvoření kvalitní soudobé umělecké instalace ve veřejném prostoru, a to v souladu s pravidly danými Programem Umění pro město.

Anotace:

Pocta Jiřině Haukové a Jindřichu Chalupeckému je syntézou obou - “spolu”. Promlouvá pomocí nového hybridního billboardu. S využitím existující technologie, která dokáže skrz texty obou autorů vytvářet texty nové. Propojením těchto dvou osobností se rodí nekonečné variace inteligentního generovaného textu. Vymýšlí ho systém neuronové sítě, vyučovaný všemy dostupnými texty a archiváliemi, které po sobě oba autoři zanechali. Vzniká sloučení dvou přístupů k tvorbě psaného textu a vytváří tak novou nesmrtelnou poezii a myšlenky, které se stále aktualizují.

Hodnocení poroty:

Zajímavý projekt „hybridního autointelektuálního billboardu“ – technologicky, formálně i obsahově propracovaný. Automatické generování nových textů odpovídá řadě aktuálních postupů tematizujících limity a možnosti umělé inteligence a automatizace (o které Chalupecký také s jistou obavou psal ve svém kanonickém textu Svět, v němž žijeme). Zajímavou součástí díla je vznik archivu generovaných textů. Projekt zajímavě pracuje s odkazem obou autorů. Užívá jednoduchého displeje, který je běžný pro veřejný prostor typicky však spíše pro nedaleké nádraží a ne pro park. Jakýsi živý archiv založený na generaci nových textů pomocí systému neuronové sítě vztahuje dílo obou autorů k současnosti. Zároveň je poutavým prvkem pro uživatele místa a velmi prostým způsobem navozuje také mírně nepatřičnou, nepatetickou „retro“ atmosféru jakéhosi drive-in kina.