Pozvání do diskuze moderované Adamem Gebrianem přijala generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková, předseda České komory architektů Jan Kasl, architekt Petr Hájek, zastánce architektonických soutěží a kultivovaného architektonického prostředí Tomáš Zdvihal z platformy CBArchitektura, ředitel Pražského filharmonického sboru Radim Dolanský a ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč.

Invalidovna byla postavena v letech 1731 až 1737 podle projektu předního českého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Realizovala se však nakonec pouhá devítina původního návrhu. Objekt zajišťoval ubytování a péči o válečné invalidy. Svého času se jednalo o vůbec první zařízení tohoto typu na českém území. Svému účelu sloužila až do 30. let 20. století. Využíval ji Vojenský archiv, později pak Technické muzeum. Postrádala smysluplné využití a areál chátral. Kulturní památkou se stala v roce 1958. Nejvyšší status ochrany jako národní kulturní památka získala až v roce 2017. Po povodních, které spláchly Karlín v roce 2002, prostor opustilo Národní technické muzeum i ministerstvo obrany. Správu Invalidovny převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který v květnu 2018 převedl právo hospodaření na Národní památkový ústav. Součástí dohody byla ultimátní podmínka – areál musí být do konce roku 2027 obnoven a zpřístupněn veřejnosti.

Národní památkový ústav zahájil krátce po převzetí předprojektovou přípravu obnovy celého areálu. Nechal zpracovat digitální zaměření celého areálu, zadal stavebně-technický průzkum, zjišťovací archeologický průzkum a studii proveditelnosti jako podklad pro zajištění finanční obnovy z investičního programu ministerstva kultury. Po přidělení dotace přistoupil k výběru zpracovatele studie využití. Z časových důvodů zvolil formu přímého oslovení 4 renomovaných architektonických studií, které mají zkušenosti s rekonstrukcí památek, a to AP Atelier Josefa Pleskota, Ateliér RAW, architektonickou kancelář Masák&Partner a Petr Hájek Architekti. O vítězi následně rozhodla nejnižší cenová nabídka, kterou však zaslala pouze dvě studia – tedy Petr Hájek Architekti a Masák&Partner. V roce 2028 vyprší NPÚ lhůta pro nakládání s Invalidovnou, motivací zadání bez architektonické soutěže byl tedy strach o zmaření projektu a možnost, že by NPÚ nakonec muselo barokní komplex navrátit zpět Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Časová tíseň a obavy z uzávěrky jsou ovšem diskutabilní. Architektonickou soutěž lze stihnout i za 6 měsíců a NPÚ bude nyní stejně muset vybrat projektanta na realizaci návrhu Petra Hájka.

„Ani na chvíli jsme neuvažovali, že bychom nedodrželi nastavené termíny a riskovali bychom, že o Invalidovnu přijdeme. Nejsem žádným odpůrcem architektonických soutěží, ale v daném okamžiku to byla nejlepší volba. Věděli jsme, že bychom ji v tak krátkém čase nezvládli zrealizovat. Také není jisté, že na základě soutěže dojde k podpisu smlouvy s vítězem. Architektonické studio jsme proto vybrali podle referencí a nejlepší nabídky. Myslím, že se nám ale podařilo zvolit velmi dobrého architekta. To vlastně ani nikdo nezpochybňuje. S Petrem Hájkem se nám již v minulosti spolupracovalo dobře. Reaguje na naše připomínky a podněty vědecké rady. Je připraven hledat variantní řešení. Myslím, že výsledek je velmi dobrý.“

Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ

Studie využití od Petra Hájka předpokládá otevření nádvoří do veřejného prostoru Karlína, rehabilitaci všech zahrad obepínajících budovy od východu k západu a zpřístupnění historické budovy široké veřejnosti. Historický areál bude nově doplněn o skleněné moderní přístavby v zadní části objektu, které plynule navážou na slepé štíty barokní stavby. Právě zde najde zázemí Pražský filharmonický sbor. V západní přístavbě bude umístěn univerzální sál, který pojme až 200 návštěvníků. Vědecká rada generální ředitelky NPÚ 11. listopadu schválila snížení výšky přístaveb oproti podobě, jakou dnes známe ze zářijové vizualizace.

Petr Hájek v návrhu umísťuje veškeré technologie mimo základní historickou budovy Invalidovny. Staré krovy stávajícího objektu nechává volně přístupné. Stanou se součástí prohlídkového okruhu. Tvar přístaveb je dle Hájka determinován šířkou křídel Invalidovny, zjištěním archeologických vykopávek a nutností zachování průchodu do zahrad. Skleněná fasáda má působit křehce. Rekonstrukce přistupuje šetrně i k okolní zeleni. Nepočítá se s žádným kácením dřevin. Celou studii si můžete prohlédnout zde, více podrobností najdete na stránkách Národního památkového ústavu.

„Celkový stavební objem je 145 000 kubických metrů. Přístavby zabírají 14 000 kubických metrů, tedy asi jednu desetinu. Samozřejmě, nic není věcí pouze objemu, ale je potřeba si uvědomit, že zásah do historické budovy je velmi minimální, maximálně citlivý. Přístavby naopak reagují na charakter proměňujícího se Karlína. Respektují aktuální kontext místa.“

Petr Hájek, architekt

„Současná podoba Invalidovny je pouhým torzem původního návrhu. Slepé štíty na zadní straně vybízí k aditivnímu připojení nové formy. Nová forma má ale limity – jak objem, tak výšku. Prostředí Karlína je výjimečné. Kontext, v němž vznikají moderní přístavby, tedy není pouze historizující, ale je tu i pulzující, dynamická, rozvíjející se čtvrť, pro kterou je charakteristické spojení starého a nového. Samotný historický objekt Invalidovny rehabilitujeme do původní barokní podoby. To nové, přidané, však nezakrýváme, ale přirozeně řešíme soudobými formami. Jestliže dostavujete proluku, také nesaháte po historizujících formách. V tomto směru jsem příznivcem současného výrazu architektury. Každopádně – s památkami je vždy potřeba pracovat individuálně. Konkrétní památka a konkrétní místo si vyžaduje konkrétní přístup.“

Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ

Národní památkový ústav se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Na jedné straně odolává tlaku časového harmonogramu a tíhy vědomí, že musí stihnout rekonstrukci barokního komplexu za pouhých 7 let. Na straně druhé musí čelit kritikám odborné architektonické veřejnosti, která se bouří vůči způsobu, jakým bylo vybráno architektonické studio. Bez soutěže. Dvě slova, která teď bývají v mnoha článcích a diskuzích ostře skloňována.

„Samozřejmě, že jsem velmi rád, že se Invalidovna opraví a otevře veřejnosti. Kdo by nebyl. Na druhou stranu mám pocit, že sledujeme odstrašující příklad toho, jak se věci dělat nemají. Je to varovný signál toho, jak stát nakládá se svým majetkem. Nejprve se roky nic neděje, aby se později Národní památkový ústav v touze splnit nějakou lhůtu choval jako starosta malé vesnice. Nebo ani ten ne. Zkrátka ve smyslu – nemám čas, spěchám, nechci se s tím párat, tak vyberu toho, koho znám. Stále mám pocit, že státní instituce by takto neměla nakládat s necelými dvěma miliardami. Naopak, měla by jít příkladem.“

Jan Kasl, předseda ČKA

Předseda České komory architektů Jan Kasl v diskuzi označil situaci za nešťastnou ještě z jednoho důvodu. Vítěze návrhu Petra Hájka staví neprávem do rozpačité pozice. Jakkoliv by totiž návrh byl dobrý, absence architektonické soutěže na něj hází nelibé stíny. Architekt Tomáš Zdvihal z platformy CBArchitektura, která se dlouhodobě věnuje mapování tématu architektonické soutěže v České republice, rozporoval složitost a časovou prodlevu, která by mohla nastat v případě, že by se NPÚ rozhodl jít cestou soutěže. Proces od soutěže k realizaci dle jeho databáze trvá v českém prostředí zhruba 4 a půl roku. Vše by se tedy teoreticky stihlo i tak.

„Kvalita architektury nespočívá pouze v tom, jak kvalitní stavby architekti navrhují, ale také v procesu, jaký k nim vede. Rád bych ještě dodal, že zhruba 80 % soutěží u nás vede k uzavření smlouvy a z toho v 98 % s vítězem soutěže. Argument, že soutěž takzvaně nemusí dopadnout, je tedy lichý.“

Tomáš Zdvihal | CBArchitektura

Zdvihal naznačil také širší problém – podfinancování architektonické práce u veřejných zakázek. Zatímco honorář u projektů vybraných na základě soutěže činí v průměru 6 až 10 %, u ostatních zadávacích řízení smutně klesá až kamsi ke 2 %. Architektonická soutěž podle něj nekultivuje pouze prostor jako takový, ale také architektonickou práci a férové podmínky.

„Vláda v roce 2015 schválila dokument Politika architektury a stavební kultury ČR. Národní památkový ústav by se jím jako veřejný zadavatel měl řídit.“

Tomáš Zdvihal | CBArchitektura

Ředitel Pražského filharmonického sboru Radim Dolanský naopak spolupráci s Petrem Hájkem kvitoval. Kladně hodnotil komunikaci, schopnost zapracovat požadavky, které mělo hudební těleso, a kreativitu návrhu.

Ředitel Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč zná sám velmi důkladně prostředí příspěvkových, městských a státních organizací, stejně jako vyjednávání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, která mohou být mnohdy značně komplikovaná. Pochybení podle něj není na straně NPÚ, ale nesystémových a neflexibilních pravidel státu, které samotné aktéry tlačí do zoufalých řešení. Potřebnou změnu by očekával a rád viděl právě zde. Moderní dostavu historického komplexu Invalidovny a zvládnutí celého procesu rehabilitace areálu pod vedením NPÚ považuje za velmi odvážný krok. 

„Nesmírně si vážíme toho, že jsme Invalidovnu dostali do správy. Stane se památkou, která bude sloužit veřejnosti. Bude součástí veřejného života Karlína. Naše poslání je pečovat o nejcennější kulturní dědictví státu. Pokud bychom ji nespravovali my, ocitla by se v soukromých rukou a ztratila by se kontrola nad tím, zda bude vůbec sloužit veřejnosti. Je to malý zázrak.“

Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ

Národní památkový ústav překročil svůj vlastní stín. Instituce, který bývá vnímána jako konzervativní až konzervující, přišla s moderním doplnění barokního komplexu jako interpretací genia loci proměňujícího se Karlína. Ať už cesta k návrhu Petra Hájka byla jakákoliv, nelze mu odepřít otevření dveří pro téma symbiózy starého a nového v prostředí národních kulturních památek.

Podívejte se na celou diskuzi, kterou moderoval pro CAMP Adam Gebrian.