Bára Formánková

Město podle Zdeňka: Aplikace mi usnadňují život, bez bílé hole bych ale nikam nedošel

Jednou z největších překážek, se kterou se nevidomí a slabozrací potýkají, je orientace v neznámém prostředí. Pohyb po městě i v budovách s maximální nezávislostí na pomoci druhých proto oceňuje naprostá většina z nich. Na cestě k cíli jim pomáhají technologie, vodicí linie, vizuálně kontrastní prvky umístěné na objektech i chodnících nebo zvukové signalizace. To, co je naopak umí pořádně vytočit, je obtížná průchodnost v ulicích, a to zejména v podobě špatně zaparkovaných elektrokoloběžek. Druhý text věnovaný přístupnosti ve městě přibližuje život nevidomého Zdeňka, odborníka na technologie a rodilého Pražana, který raději než autobus má chůzi domů pěšky.

Od hudby k technologiím

Zdeněk Bajtl se narodil se zbytkem zraku. V šesti letech se jeho zrakové postižení výrazně zhoršilo a od té doby nevidí. Třetí třídu už absolvoval ve škole pro nevidomé. Jako dítě se věnoval hudbě a zájem o ni ho přivedl na konzervatoř, kde vystudoval hru na klarinet a kytaru s pedagogickou nástavbou. Polovinu devadesátých let zasvětil učitelské profesi. Ve stejné době se do České republiky také dostal první osobní počítač s hlasovým výstupem Eureka A4, který byl určen výhradně lidem se zrakovým postižením.

Zdeňkovou hlavní náplní práce se díky jeho technologickým znalostem stala digitalizace a vedení knihovny v SONSu (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky). Na starost dostal i Navigační centrum, které v SONSu funguje už patnáctým rokem a jehož úlohou je usnadnit nevidomým a slabozrakým samostatné cestování a pohyb v cizím prostředí.

„Do moderních technologií jsem byl nadšenec. Zajímal jsem se o ně víc a víc. Nakonec to dopadlo tak, že jsem s nimi začal lidi učit pracovat. Díky tomu si mě všimli v unii nevidomých a slabozrakých,” vzpomíná na začátky své další profesní dráhy Zdeněk.

Dříve byla pomoc s vyhledáváním dopravního spojení mnohem potřebnější než dnes, kdy má téměř každý chytrý telefon a optimální dopravní spojení si může s aplikací na jízdní řády vyhledat sám. Některé mapové aplikace jsou schopné nabídnout i jednoduchý popis cesty od zastávky do cíle. Stále to ale není dostačující, proto je podle Zdeňka lepší využít on-line služeb Navigačního centra, které je schopné v předstihu vypracovat podrobnou trasu každému zájemci na míru či mu přes kameru mobilního telefonu (platí pro iOS a Android) pomoci s navigací přímo v terénu. Největší potíže bývají spojené s přesnou lokalizací v budovách, kde nefunguje GPS, a s aktuálními a podrobnými informacemi o vybrané trase, což se týká například uzavírek ulic. Kombinovat technologie s pomocí od živého člověka se proto stále vyplácí.

I. P. Pavlova je jedna z problematických zastávek pro snadný nástup i přestup z důvodu silné koncentrace lidí a častého kumulování tramvají za sebou.
Foto: Barbora Formánková

Vystupuj!

Nepříjemné chvíle spojené s počítáním zastávek nebo chaotickými přestupy si kdysi užil i Zdeněk. Bylo to v době, kdy v rámci své učitelské praxe jezdil z Prahy do středočeského Stochova a cesta dálkovým autobusem s konečnou v Rakovníku pro něho představovala doslova utrpení. Tehdy ještě nebylo zvykem hlásit zastávky předem a člověk byl automaticky odkázán na pomoc spolucestujícího nebo řidiče. Jenže ani na ně se mnohdy nemohl stoprocentně spolehnout.

Svůj sen cestovat zejména mezi městy s čistou hlavou si Zdeněk splnil až o mnoho let později prostřednictvím projektu Vystupuj, na jehož realizaci se před čtyřmi lety sám v SONSu výrazně podílel. Dnes tak mohou osoby s omezenou schopností orientace cestovat hromadnou dopravou bez výraznějších obav, že svou cílovou zastávku přejedou.

Projekt je dostupný pro iOS v aplikaci CG Transit a samostatné cestování mezi městy je díky němu pro těžce zrakově postižené mnohem snadnější. V momentě, kdy se blíží cílová stanice, funkce svého uživatele upozorní na výstup ve zvoleném předstihu. Program funguje na základě GPS, která sleduje jeho aktuální polohu a následně umí reagovat na případné zpoždění nebo předstih spoje. Dotyčný může sledovat jak vzdálenost od své cílové zastávky, tak i předpokládaný čas svého příjezdu.

Pro snadnější orientaci ve veřejné dopravě pomáhají zrakově postiženým zejména akustické majáčky. Například v metru nevidomého informují o směru jízdy eskalátorů, umístění výtahů nebo výstupu z vestibulu směrem k povrchové dopravě. V současnosti je zvukovými majáčky vybaveno devadesát procent stanic metra a na eskalátorech jsou už všude.

Umělé vodicí linie usnadňují nevidomým bezpečný průchod stanicí metra.
Foto: Barbora Formánková

Na tramvajích a autobusech bývá k řídící jednotce připojená povelová souprava, která nevidomému hlásí číslo a směr jízdy vozidla, stejně jako řidiči dává jasný signál o tom, že se chystá nastoupit osoba se sníženou schopností orientace. Problém však může nastat na frekventovanějších místech jako tramvajové zastávce I. P. Pavlova, kde pohyb i přehlednost cestujícím obecně komplikuje větší množství lidí, což je dané i přilehlým vstupem do metra. Nepřehlednost způsobují i tramvaje řadící se za sebou. V tomto případě si pak řidič člověka s bílou holí často ani nevšimne.

Ozvučené přechody na frekventovanějších místech Prahy jsou už standardní záležitostí. Pokud je snížený chodník určený vozíčkářům doplněn na okraji hrubším povrchem tak, aby si toho nevidomý člověk všiml, jedná se o příklad maximálně přístupného místa. „Překvapily mě i semafory, které jsou schopné podle hluku v okolí zesilovat nebo zeslabovat ťukání. To mi přijde jako geniální nápad. Navíc ti, kdo hůře slyší, si signál k přejití mohou nahmatat,” doplňuje Zdeněk výčet zlepšení při chůzi městem. Kromě zvukového signálu, který nevidomého informuje o možnosti přejít na druhou stranu, je součástí akustického tlačítka i haptický spínač umístěný v jeho spodní části, který vibruje v rytmu signalizace, pomalu při signálu „stůj“ a rychle při signálu „volno“.

Kudy kam?

Podobně, jako jsou přístupné aplikace na vyhledávání jízdních řádů, by měly existovat i itineráře tras od nejbližšího dopravního spojení do požadovaného cíle. Firmy, instituce nebo úřady by je na svých stránkách měly mít automaticky. Podobné je to s akustickými systémy, kterých je po Praze již několik a lidem s těžkým zrakovým postižením usnadňují orientaci přímo v budovách. Disponují jimi například úřady Prahy 1, 2, 6, 8 a 10.

„Popis trasy jsme připravili třeba pro CAMP. Obrátila se na nás také Městská divadla pražská, což mě příjemně překvapilo. Obeslali jsme i městské úřady, ale zájem o vytvoření podrobného popisu trasy měl zatím jen jeden z nich, což je, myslím, paradox. Třeba se to nedostalo ke správnému člověku. Nestojí to miliony. I kdyby tam šel jeden člověk za měsíc, pomůže to. Chceme je proto oslovit znovu. Časem snad dojde ke zlepšení a instituce budou přístupnější,” říká Zdeněk.

Dobrý příklad z praxe. Boční vstup do budovy PRE v ulici Na Hroudě ve Vršovicích je bezbariérový i signálně označený žlutou barvou tak, aby byl přístupný všem.
Foto: Barbora Formánková

K pohybu po ulicích existuje hned několik aplikací, které fungují na principu navigace GPS. V uzavřených prostorách je to složitější. Organizace SONS se proto aktuálně zabývá navigacemi v uzavřených prostorách, jako jsou úřady, nemocnice, obchodní centra nebo sportovní zařízení, kde GPS použít nelze. Uživatele do cíle bezpečně navede mobilní aplikace za pomoci textových i hlasových instrukcí, zvuků nebo vibrací. K dispozici je i prototyp přesné lokalizace pohybu v prostoru bez GPS. Plány na úspěšné dokončení projektu totiž na nějakou dobu zhatil covid.

Centrum vs. sídliště

V centru Prahy se Zdeněk orientuje dobře. Prožil v něm víc než polovinu svého života. Vyhovují mu symetricky umístěné stavby i jasně dané křižovatky. Chůzi mu znepříjemňují pouze nečekané překážky, zvýšený hluk a některá frekventovanější místa jako třeba Žitná nebo Spálená. Takové ulice se pro člověka se sníženou schopností orientací podle Zdeňka stávají doslova výzvou k přežití. 

„Spálená je šílená. Když ji chcete přejít, tak vás přejedou čtyři tramvaje, protože dvě zrovna stojí za sebou a na druhé straně je to stejné. Bohužel tam chybí bezpečnější přechod. Do budoucna se obávám i tramvaje na Václaváku. Je to další dopravní prostředek a myslím si, že hluk se tu ještě zvýší,” zamýšlí se.

Na Jižním Městě, kde posledních dvacet let bydlí, si chválí množství zeleně i možnosti volnočasového vyžití díky Milíčovskému lesu nebo nedaleké Hostivařské přehradě. S orientací je to však podle něho složitější zejména z důvodu nedostatku vodicích linií a ledabyle vedených cestiček. Najít ten správný panelák může být i dřina. Pěšky vodí Zdeněk do školy i svého syna. „Bydlím dvě zastávky od metra a dlouho jsem byl zvyklý jezdit autobusem. Řekl jsem si ale, že potřebuji pohyb. Navíc na dopravním prostředku už nechci být tak závislý. Na stará kolena jsem se naučil dojít domů pěšky. Za to jsem rád,” shrnuje.

Elektrokoloběžka, nepřítel chodců

Stále platí, že nejbezpečnější a nejjistější pomůckou pro nevidomého člověka při pohybu městem je bílá hůl. To potvrzuje i Zdeněk: „Bez bílé hole bych nikam nedošel, obzvlášť v případě nečekaných překážek na ulici. To bych byl za vteřinu mrtvý,” říká. Třeba cesta z Krakovské, kde Zdeněk pracuje, přes Žitnou na Karlovo náměstí je pro něho doslova očistcem. Chodníky jsou úzké a špatně udržované. Blokují je zaparkovaná auta, jindy v průchodnosti brání lešení. „Největší hrůza jsou koloběžky odložené uprostřed chodníku. Musím chodit pomaleji a pořád si to hlídat. Mám kolegu, který si kvůli tomu zlomil ruku. Není to vůbec bezpečné,” podotýká.

Tyhle elektrokoloběžky blokovaly téměř celou šíři chodníku v ulici Vladivostocká na Praze 10. Vyhýbat se jim musel každý kolemjdoucí.
Foto: Barbora Formánková

Potom, co se hlavní město zhruba před šesti lety úspěšně zbavilo v historickém a širším centru vozítek segway, na jejich místo nastoupily sdílené elektrokoloběžky. I o nich se vedou spory. Kromě toho, že mohou být příčinou dopravní nehody, protože chodec je na ulici neuslyší a řidič je pro jejich subtilnost a poměrně vysokou rychlost může lehce přehlédnout, souvisí jejich kritika s ledabylým povalováním. Komplikace s jejich parkováním se snaží řešit jak jednotlivé městské části prostřednictvím míst výhradně k tomu určených, tak i provozovatelé zavedením takzvané červené zóny, do níž se zkrátka vjet nemůže. Město vidí problém i ve slabé informovanosti samotných uživatelů, kteří svou jízdou nedodržují pravidla silničního provozu.

Ideální praxe by podle Zdeňka měla fungovat tak, aby člověk překážkám čelil co nejméně a při chůzi mu byl dopřán dostatečný prostor. Existuje spousta detailů, kterých si lidé běžně nevšimnou, a nevidomým přitom chůzi komplikují. Mohou to být výklenky ve výši ramen, sloupy veřejného osvětlení uprostřed signálního pásu pro nevidomé, zeleň v cestě nebo i nově udělaný chodník z drobných dlažebních kostek, do nichž hůl neustále zapadává.

K tomu, aby byl veřejný prostor přístupný, a hlavně bezpečný pro všechny, může přispět každý z nás. A někdy stačí málo. Nebýt lhostejný ke svému okolí a o věcech, které mnohdy děláme automaticky, také více přemýšlet. I zcela banální záležitost jako nevědomé položení zavazadla na vodicí linii u nástupiště metra nebo postavení kola u fasády či vchodu domu může být pro člověka s bílou holí komplikovanou překážkou.

Přehled webových stránek nejen pro zrakově postižené:

SONS – Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, která sdružuje nevidomé a jinak zrakově postižené a zároveň hájí jejich zájmy.

Blind Friendly Web – Projekt Blind Friendly Web se zabývá přístupností webových stránek pro uživatele nejen se zdravotním postižením.

Tyflokabinet Praha – Středisko, které se zabývá přístupností webu, mobilních aplikací a dalších elektronických služeb pro uživatele se zrakovým postižením.

Téčko Plus – Podcast věnovaný tématu asistivních technologií.

Tyfloservis – Organizace, která nevidomým a slabozrakým lidem pomáhá naučit se dovednostem jako je například samostatně se pohybovat v prostoru s bílou holí, postarat se o svou domácnost, číst a psát Braillovo bodové písmo nebo psát na klávesnici počítače. 

Poslepu – Blog věnovaný webové přístupnosti, asistivním technologiím, aplikacím a informacím pro uživatele se specifickými potřebami a inkluzivnímu designu.

Teiresias – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, zřízené Masarykovou univerzitou v Brně.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →