Bára Formánková

Město podle Tamary a Kláry. Nechceme být vyřazené z veřejného života jenom proto, že máme malé děti

Obě jsou architektky, mají vlastní ateliér a své profesi se do narození dětí věnovaly naplno. Nyní se Tamara a Klára soustředí na výchovu svých dcer. Devítiměsíční Rozárka Tamary a roční Julie Kláry jsou ve věku, kdy mámu potřebují nejvíc. Dennodenní procházky s kočárkem po Praze se proto u obou žen staly běžným rituálem, který nahradil cestu do práce. Jak se změnil jejich pohled na město ve chvíli, kdy na svět přivedly vlastní potomky? Jak obtížné je ve veřejném prostoru nakrmit nebo přebalit dítě? A je Praha přátelská k rodinám? Přinášíme další z textů o lidech, městě a přístupnosti v něm.

Adaptace na město

Příchod dítěte rodičům převrátí život naruby. Než se Tamaře narodila Róza, byla zvyklá si město užívat a čas doma trávila minimálně. Po narození miminka přišlo prozření s pochybnostmi, zda bude své dítě schopná utišit, nakojit a přebalit i mimo domov. Měla dojem, že je maximálně závislá na pomoci a ochotě druhých, což jí přirozeně vadilo. „Ve chvíli, kdy je člověk vysílený a nevyspalý, se i banální situace jako přeplněný autobus, kam se s kočárkem nevejdete, jeví jako nepřekonatelná překážka. Výhodou je, že člověk se s nástrahami postupně vyrovná a stresu pak ubývá,“ říká. Klára svou situaci po narození Julie vnímala podobně. „Na začátku pro mě bylo hodně těžké, že jsem musela neustále plánovat. Plánovat neumím. Dřív jsem všechny situace řešila tak nějak za pochodu. Dítě má ale svůj režim a potřeby, které se navíc rychle mění, a když se do toho všeho snažíte zahrnout i povinnosti, které bez ohledu na něj máte, je to už doslova vyšší dívčí,” popisuje Klára pocity, s nimiž se pere každý čerstvý rodič.

Nosítko, nebo kočár?

Značná část Prahy není pro svůj kopcovitý ráz a bariéry v ulicích pro kočárek ideální. Průchod komplikují špatně zaparkovaná auta a koloběžky, odložené popelnice nebo neoznačené a dlouho trvající nepřemostěné výkopy v ulicích. Na zmíněné překážky ostatně nenaráží jen rodiče s kočárky, ale i lidé na vozíku, s berlemi nebo se slepeckou holí. Problémem jsou i úzké chodníky, nepřehledné křižovatky či nedostatek míst vybízející k odpočinku.

„Obecně mi vadí upřednostňování aut a autodopravy před potřebami pěších. V centru se také naprosto dogmaticky místo dlažby používá kostka, která je pro lidi na vozíku, ale i pro kočárky problém. Bylo by fajn zvážit, jestli je právě tohle ta správná cesta k udržení historické podoby města, na které památkáři trvají, nebo zda by se Praha nemohla víc přiblížit lidem a doplnit na frekventovaných místech pás hladkého zpevněného povrchu,“ dodává Tamara k průjezdu ulicemi. „Špatná přístupnost se objevuje i tam, kde byste ji nečekali. Třeba u rizikové poradny v porodnici Podolí, kde jsou schody a velmi prudký nájezd. Přitom tam přichází hlavně lidé, kteří mají kočárek pro dvojčata,” doplňuje.

Nosítko představuje jeden z rodičovských zlepšováků pro plynulejší a rychlejší pohyb městem.

Autor: Bára Formánková

Ani MHD není bez komplikací. Ne všechny stanice metra jsou bezbariérové, i když se jejich počet zvyšuje. Na eskalátory kočárky nepatří a Evropská unie takový převoz zakazuje. Jejich využití je pak na odpovědnosti každého cestujícího. „Já se popravdě metru vyhýbám, přijde mi to mnohem složitější než jet tramvají, kterou se dostanu všude,” shrnuje Klára.

Rodiče s kočárky a lidé s vozíkem nebo slepeckou holí se naštěstí mohou spolehnout na autobusy, které jsou v Praze už kompletně nízkopodlažní. I tramvají přibývá – Dopravní podnik garantuje nízkopodlažní spoje už na každé denní lince a umožňuje je jednoduše vyhledat. Z 811 tramvají Dopravního podniku jich je bez bariér 390, takže téměř polovina.

Čas i nervy dokáže ušetřit nosítko. Člověk má díky němu volné ruce a žádný terén pro něj nepředstavuje problém. „Za mě je nosítko ultimátní mateřský zlepšovák. Nemusím tak řešit schody, výtahy nebo nízkopodlažní tramvaje. I to má ale samozřejmě nevýhody – třeba velký nákup se o dost lépe přepravuje v kočáru. Nečekaným problémem může být i toaleta, protože lezoucí batole na veřejném záchodě jen tak neodložíte. V jedné galerii v Portugalsku jsem viděla skvělou věc, měli tam na zdi sklápěcí židličku s popruhy, do které se dítě posadilo a tu chvíli tam bezpečně vydrželo,” popisuje Klára.

Kojení věc (ne)veřejná

Kojení na veřejnosti je jedním z diskutovaných společenských témat. „Nejhorší pro mě bylo kojení a přebalování mimo domov, hlavně kvůli pohledům ostatních,” říká Klára k nastolené otázce. Tamara připomíná tři roky starou mediální kauzu: „Mně zase v hlavě leží incident s Raiffkou, jak tam paní kojila. Vůbec to nechápu. Přece, když má dítě hlad nebo pláče a potřebuji ho utišit, nakojím ho. Proč si všichni myslí, že řešením bude odejít a hledat vhodné místo někde stranou?”. Kojení je intimní věc. A postoj k němu je individuální i ambivalentní. Je na rozhodnutí ženy, jaké místo si k němu ve veřejném prostoru zvolí. Některé matky běžné kojí v kavárnách, obchodech, na lavičkách nebo na schodech veřejných budov. Jiné k tomu potřebují větší soukromí a kolemjdoucí vnímají jako rušivý element. Naštěstí klidných a pohodlných míst, kde jsou na své klienty s dětmi připraveni, pozvolna přibývá. Některé úřady, obchodní centra či dětské kliniky už disponují prostory, kde je možné dítě v klidu nakrmit i přebalit.

Kde přebalit dítě?

Přebalovací pulty však nejsou kromě nákupních a mateřských center, zdravotnických zařízení určených dětem nebo restaurací s dětským koutkem často k vidění. Normy na jejich umístění existují pouze pro zmíněná zařízení. Většinou jsou situované náhodně, obvykle na dámských toaletách. V řadě restaurací nebo ve veřejných budovách, jako jsou galerie a muzea, pak jejich umístění závisí na ochotě, vůli i prostorových možnostech konkrétního provozovatele. Nabídku přebaloven přístupných, aniž by si člověk musel nejdřív něco koupit, tak často zachraňují nákupní centra. Zázemí se ale už objevují i u parků, výrazně napřed je třeba Praha 6.

„Místa jako galerie, muzea a kavárny, která jsem byla zvyklá navštěvovat předtím, než jsem měla dítě, se najednou ukázala jako ne úplně funkční,“ popisuje Tamara. Na nedostatek přebalovacích pultů, který lze většinou jednoduše sklopit, narazila i Klára. „Než jsem měla malé dítě, tak jsem jako architektka moc neřešila, jestli do návrhu nakreslím přebalovací pult. A ani mě to třeba nenapadlo, takže máslo na hlavě mám taky. Přitom když se vejde do letadla, vejde se asi všude,” podotýká. O poznání lépe vybavené jsou městské úřady v Praze. Zázemí pro kojence nabízí většina z nich, Praha 1 nebo 10 navíc disponují dětskými koutky pro starší batolata a předškoláky s profesionálním dohledem.

Popelnice blokující průchod chodníkem a bezohlednost lidí bývají na Desítce často k vidění.

Autor: Bára Formánková

Není čtvrť jako čtvrť

Aby se obě maminky vyhnuly výraznějším překážkám a nenarušily denní režim svého dítěte, pohybují se obvykle ve docházkové vzdálenosti od domova. „Čas od času se snažím vyjít ze své komfortní zóny a naplánuji si nějaký výlet mimo Vršovice, kde bydlím. Většinou ale jen absolvuji klasické kolečko drogerie, nákup, park a cesta domů,“ říká Klára. Podobně nastavené to má i Tamara, která se nedávno přestěhovala z Kobylis do klidných Malvazinek, kde si pochvaluje hlavně čisté prostředí a množství zeleně. Malvazinky také nabízejí několik rozsáhlých parků jako Paví vrch nebo Santoška, kam si můžete vyrazit na procházku i s kočárkem.

O čisté čtvrti si může Klára nechat ve Vršovicích zdát. Rozházené odpadky, cigaretové vajgly a psí exkrementy jsou na Desítce bohužel i přes snahu radnice častým jevem. I když je před většinou domů velkorysé zelené prostranství, kde by se děti mohly proběhnout, venčení psů a neochota lidí po nich uklízet tomu brání. Hrát na honěnou si tak děti mohou hlavně v parcích a sadech, kde je volný pohyb psů zakázán. Klára s Julií občas vyrazí do upravené Grébovky, ale tolik příležitostí jako Tamara nemá. Dětství přitom strávila na sídlišti u Prokopského údolí, kde měla k dispozici nedaleký les. V zimě tam bobovala, v létě stavěla ptačí budky. Podobné zážitky její dcera ve Vršovicích mít nejspíš nebude.

Hraj si a nezlob

V některých městských částech se děti a jejich rodiče musí spoléhat hlavně na jasně dané hrací plochy. Na to, aby si Julie a Róza vyzkoušely hřiště, potřebují ještě trochu povyrůst. Jejich matky se ale tím, kde si jejich dcery budou hrát, už zabývají. „Hřiště jsou moje téma. Klasické hřiště je dneska ohrádka na děti se standardizovaným plastovým vybavením, z velké části formovaným cenou a bezpečnostními pravidly. To mi vadí z pohledu architektky i rodiče. Bezpečnost je určitě důležitá, neměla by však být jediným kritériem návrhu. Stejně podstatné je třeba to, jak mohou prvky rozvíjet dětské pohybové schopnosti i fantazii,“ povzdechne si Klára.

Unifikovaná hřiště jsou bohužel v posledních letech častým jevem. Místo pro svobodnou hru s možností bezstarostného prozkoumávání okolí se prakticky vytratilo. Nejde ale jen o vzhled míst, kde si děti hrají. Pro dnešní rodiče je obecně nepředstavitelné, že by své děti nechali venku pobíhat bez dozoru. Město je pro ně zejména kvůli husté dopravě příliš nebezpečné.

Tamara se zatím snaží zorientovat a udělat si přehled o tom, kde všude se kvalitní hřiště nacházejí. Vyvíjí aplikaci, která by nabídla přehled nejrůznějších doporučení na místa, která rodiče s dětmi ocení. Zahrnovala by jak hrací plochy, tak i restaurace s koutky nebo veřejné instituce, kde jsou připraveni na kojence. Vše na jednom místě s možností filtrování podle různých potřeb. Mezitím si rodiče mohou blízké hrací plochy vyhledat díky projektu Hřiště Praha. Ke každému hřišti autoři připojují praktický popis – zda se tu nachází WC, občerstvení nebo jaká další místa v okolí by mohla děti zaujmout.

Je to dost, anebo málo, jak se vyblbnout? Rodiče mohou mít námitky, ale děti bývají na hřišti spokojené, pokud jim tedy zrovna jiné dítě nebere kyblík.

Autor: Bára Formánková

Veřejné kompromisy

Obě maminky potvrzují, že skloubit dohromady péči o dítě a sebevzdělávání nebo ateliérové zakázky je stojí mimořádné úsilí. Bez zapojení partnera do péče by na ambice, jako je třeba jeden den v týdnu strávený v práci, mohly zapomenout. Hledání rovnováhy mezi rodičovstvím a životem před příchodem dítěte je navíc další z řady výzev, kterým na veřejnosti čelí. Klára je názoru, že společnost podléhá falešnému přesvědčení, že komentovat a hodnotit druhé je normální. Nejednou se setkala s nepříjemnými pohledy kvůli svému vztekajícímu se batoleti. Přitom než je dítě samostatné, několik let to trvá. Ženy by se kvůli tomu neměly dostávat do společenské izolace.

Veřejné instituce i prostory by měly dobře plnit svou roli a sloužit všem stejně. Lidé by neměli rodičům malých dětí dávat ostentativně najevo, že tady pro ně není místo. Otevřené dialogy a kompromisy se cení, protože děti jsou přirozenou součástí veřejného života. Ne jeho překážkou.

Přehled webových stránek nejen pro rodiče:

Ověřeno rodiči – ověřené tipy rodičů rodičům na restaurace, hřiště, herny nebo výlety.

Pěšky městem – návody a tipy, jak si užít město po svých. Projekty na stránce podporují chůzi městem pěšky.

Přebalovny – mapa veřejných prostorů zařízených k obstarání malých dětí.

Pražské zkratky – o Praze pro děti.

Dětská hřiště Praha – přehled hřišť v Praze podle jednotlivých městských částí. Součástí jsou i doporučení na zajímavá místa jako muzea, galerie, naučné stezky či sportoviště v bezprostředním okolí.

Prague.eu Praha: děti – oficiální turistický portál města Prahy nabízí i tipy, kam vyrazit s dětmi, aby se nenudily. Možnost stažení dětské mapy s brožurou není bohužel aktivní.

Fajna Rodina – web města Ostravy určený rodinám s dětmi. Podobný by slušel i Praze – jasný, stručný a přehledný.

Family Point – síť míst přátelských rodině, která umožňují pečovat o dítě ve veřejném prostoru a také získávat informace pro podporu rodinného života.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →