Nejen lidé, ale i města, ulice a domy se umějí bránit osudu. Pootevřenými dveřmi nám dovolí zahlédnout odchylky proti normám a konvencím, které zkázu a smrt proměňují v poezii a naději. Rudý kočárek schovaný pod pavlačí, socha býka pyšně sklánějící hlavu k poslednímu zápasu s bagristy-toreadory nebo televizní věž vyrůstající jako kosmická raketa, která nás jednou odveze do jiné, prý lepší země. Řada motivů, které v průběhu dvou desítek let trvající žižkovské asanace zachytil neúnavný fotograf.

Grafik Petr Toman pořídil v první polovině 80. let stovky diapozitivů z průběhu tzv. žižkovské asanace. Jeho přístup neměl umělecké ambice, neestetizoval, nehledal metafory, ale nostalgicky zaznamenával mizející město, které znal od dětství. Fotografie v jeho soukromém archivu objevil filmař Radim Procházka, který z nich společně se střihačem Janem Daňhelem a skladatelem Michalem Ratajem vytvořil v roce 2021 experimentální site specific film pro formát širokoúhlé projekce v Centru architektury a městského plánování.