Ve Švýcarsku žijete od 9 let. Vystudoval jste jednu z nejprestižnějších vysokých škol, polytechniku v Curychu (ETH). Jaké to bylo?

V polovině devadesátých let dostal můj táta pracovní nabídku ze Švýcarska. Bylo mi devět let, když moji rodiče naložili naši rodinu původem z Mladé Boleslavi do béžového Favorita a odvezli nás k curyšskému jezeru. Po absolvování gymnázia v Curychu jsem se přihlásil na architekturu na ETH. Už při orientační přednášce před začátkem studia, kterou prezentovali tuším Christian Kerez a Andrea Deplazes, nám vysvětlili, že se jedná o spíše náročné studium.

Co to přesně znamenalo, ale člověk musel zkusit na vlastní kůži. Hlavně začátek studia byl koncipován tak, aby studující zcela pohltil a také trochu prověřil jejich odhodlanost. Trávili jsme na škole veškerý čas, bylo to ale skvělé a intenzivní období. Během studia jste konfrontováni s množstvím různých názorů a můžete si utvářet ten vlastní. Nebo s tím spíš alespoň začít – přeci jenom pět let dost uteče.

Jak vypadaly vaše začátky v agps?

Pozvánku jít pracovat do agps jsem dostal po absolutoriu od vedoucího své diplomové práce Marca Angélila. V té době jsem s kolegyní už pracoval na vlastních projektech a nechat se zaměstnat mě moc nelákalo. Po skvělém pohovoru s Marcem a spoluzakladatelkou studia Sarah Graham jsem se ale rozhodl tomu dát šanci a nasbírat zkušenosti v rámci větší kanceláře. Jedna z prvních klíčových soutěží, na které jsem se ve studiu podílel, se týkala nové pobočky Guggenheimova muzea v Helsinkách. Dokázali jsme se v prvním kole probojovat přes 1 700 soutěžních návrhů do finální šestky, a nakonec na trpké druhé místo. Náš návrh na místě plánovaném pro muzeum zachovával původní budovu dopravního terminálu, která měla dobré vazby na okolní veřejný prostor, na jehož úpravu a využití jsme se zvlášť soustředili. K vítězově smůle byla investice do muzea nakonec z rozpočtu města vyškrtnuta.

Studio agps aktuálně pracuje také na projektu Florenc 21 v Praze. Co přesně máte na starosti?

Urbanistická soutěž Florenc 21 byla první větší projekt, na kterém jsme v Česku pracovali. Opět na nás sice zbylo druhé místo, ale i přesto jsme na základě doporučení poroty mohli navázat spolupráci s pražským magistrátem. Zpracovali jsme studii na část soutěženého území, jež se primárně týká severojižní magistrály. První fáze je nyní ukončena – ideovou studii jsme představili koncem roku 2022.

Švýcarsko je hustě obydlené – obyvatel má téměř stejně jako Česká republika, ovšem na menší rozloze. Spoustu prostoru navíc připadá na hory a jezera, takže se obyvatelstvo musí vejít na podstatně menší plochu. Jak se země vyrovnává s narůstajícím počtem obyvatel? V knize Expati mluvíte o „stresu z hustoty“.

Už v roce 1955 popsali sociologové a filozofové Max Frisch, Lucius Burckhardt a Markus Kutter v publikaci Achtung: die Schweiz tlak na švýcarskou krajinu způsobený nekontrolovanou, banální zástavbou. Jako řešení navrhovali výstavbu modelového města, které by představovalo antitezi tohoto stavu a zavedlo nový typ urbanity. Jejich práce zůstala teorií. Zástavba krajiny v následujících dekádách pokračovala a pokračuje i nadále, navíc stále rychleji. Města a obce srůstají podél geografických a politických os do jednoho kontinuálního aglomeračního koberce, některé metropolitní zóny navíc přesahují státní hranice.

V roce 2023 populace překročí devět milionů obyvatel. Výstavba bytů, školek a škol a také urbanizace aglomerací je téma „naší generace“ architektů. Otázka hustoty zalidnění se navíc stává pro některé „konzervativní“ politické proudy otázkou ideologickou – je spojena s migrací, která za rychlým nárůstem populace stojí. Situace se řeší v první řadě zaváděním nových regulativ – na státní, kantonální i obecní úrovni. Toto členění do tří úrovní klade základ pro silnou decentralizaci předpisů a dodává městům a obcím velkou míru samosprávy. Naopak na státní úrovni v roce 2019 proběhla iniciativa, zda by celková plocha stavebních pozemků měla být zmrazena, aby se zabránilo další zástavbě krajiny. V referendu s tím ale souhlasila pouze třetina hlasujících.

Jak se aktuálně žije Švýcarům? Je pro ně bydlení dostupné?

Švýcaři jsou národem nájemníků. Téměř 60 % bytových jednotek je obývaných v nájmu. Proč tomu tak je, je na rozsáhlé pojednání – důvody jsou jak historické, tak i geografické, společenské nebo legislativní. Ve městech je podíl ještě vyšší, například v Curychu je to překvapivých 92 %. Ve větších městech, v Curychu, Basileji nebo Ženevě, se v roce 2022 navíc pohyboval podíl volných bytů pod jedním procentem. A jde o trend, který se drží už několik let. Zvláště o byty s „dostupným nájmem“ pak probíhají urputné boje. Extrémní případ nastal, když se o sto bytů v jednom z nových městských sídlišť v lákavé lokalitě přihlásilo 11 000 zájemců.

Jaký je ve Švýcarsku poměr vlastnického, nájemního a družstevního bydlení?

Opět se budu vztahovat hlavně na Curych. Dnes je 18 % bytů v Curychu družstevních a 6 % městských. Vedení města se dlouhodobě snaží navýšit podíl družstevního a městského bydlení na třetinu celého sektoru. Družstevní bydlení ale není výhradně městským fenoménem. Velmi zajímavé projekty bytových družstev můžete nalézt i v aglomeracích, či dokonce na venkově.

Družstevní bydlení má ve Švýcarsku velkou tradici. Mohl byste uvést nějaké zajímavé příklady?

Příkladů je mnoho. Družstevní bydlení existuje konkrétně v Curychu více než sto let a za tu dobu prošlo výraznou proměnou. První modely řešily bídné bytové podmínky dělníků, později byly ovlivňovány ideou zahradních měst. Šedesátá léta přinesla do družstevního bydlení výraznou otevřenost pro různorodé způsoby soužití a experimenty. Toto myšlení se do bytových družstev promítá dodnes. Družstva tak často iniciují projekty, které nabízí půdorysy neodpovídající zažitým klišé, kladou důraz na sdílené plochy, překvapivé promíchání různorodých funkcí nebo participaci obyvatel.

Na konferenci Městské bydlení budoucnosti jste mluvil o budoucím městském prostředí ve Švýcarsku. Jak bude podle vás vypadat?

Švýcarsko se industrializovalo a urbanizovalo silně decentralizovaně při současné autonomii jednotlivých obcí. To vedlo k vysoké míře různorodosti na malém území. Právě různorodost má potenciál tvořit základ pro nové městské kvality. Proces suburbanizace a růst zastavěného území musíme brzdit, stávající zastavěné plochy cíleně zahušťovat a aglomeraci urbanizovat. Budoucnost městského prostředí je v přestavování a transformaci existujících staveb.

Pracujete teď na nějakém projektu, který se týká bydlení?

Ano, na takových projektech pracujeme pravidelně, téměř nepřetržitě. Mě osobně poslední roky doprovázel projekt bytového a obchodního domu v Aarau. Některá zmiňovaná témata se v projektu objevují – jedná se o zahuštění městského bloku a kombinaci několika funkcí v jednom objemu. Kladli jsme důraz na flexibilitu, co se týká půdorysů bytů i možností snadno transformovat funkce v rámci domu. Důležitou roli v projektu hraje modulární fasáda, která nenabízí balkony, ale řadu možností, jak části půdorysu proměnit v polovenkovní prostor. Fasáda v pojetí stroje.

Důležitým tématem ve stavitelství ve Švýcarsku je také udržitelnost. Jak se to projevuje v praxi?

Tady je potřeba širšího kontextu. Stavební sektor, tedy výstavba a provoz budov, je zodpovědný za více než třetinu všech světových emisí. Jen pro srovnání, letectví představuje sotva desetinu této hodnoty. Základní principy, jak k této tématice přistupujeme, rozdělím do tří skupin. Použité materiály by měly vykazovat nízkou uhlíkovou stopu, jako například dřevo či jíl. Přitom myslíme na celý životní cyklus stavby. Návrhy mají zohledňovat, jak bude celá stavba opět rozebrána nebo jakou životnost mají jednotlivé prvky budovy, aby bylo možné je nezávisle na sobě podle potřeby nahradit. Dále jsou tu stávající substance, například už postavené budovy, jež by se měly bourat jen v krajních případech. Velmi důležité jsou ale i části budov či stavební materiály. Třetí skupinu představuje technika. Umožní třeba efektivní hospodaření s energií v rámci jednotlivé budovy i celého města. Tématu se věnujeme i v naší nové publikaci Flux Redux – 9 Sites in Experimentation in Stocks and Flows, která vyjde v květnu 2023. Je to svým způsobem sebeanalýza, jak se v čase vyvíjel náš postoj k použití techniky v našich projektech.