Söder vyrostla v jižních Čechách, studovala na Fakultě architektury na ČVUT v Praze a na École Nationale Supérieure d’Architecture v Lyonu. Na mateřské, s ročním miminkem, bez zkušeností s prací v zahraničí, se základní němčinou a bez znalosti německé stavební legislativy odvážně založila malé, ale své vlastní, architektonické studio soederarchitect. „Abych řekla pravdu, nikdy jsem neplánovala žít v Německu a učit se německy. Ale člověk míní, osud mění. Svého budoucího manžela jsem potkala v Praze, kde jsme společně také nějakou dobu žili. Pak se ale potřeboval pracovně přesunout jinam, a tak jsme si řekli: Co kdybychom zkusili Berlín,“ vzpomíná Söder.

Původní plán byl zůstat maximálně dva, tři roky. Nakonec ale v Berlíně žijí od roku 2011 šťastně dodnes. „Berlín jsem samozřejmě trochu znala. V Praze jsem měla německou kolegyni, kterou jsem v Berlíně navštívila, a město tak objevila i díky ní. Jakmile ale někde začnete skutečně žít, všechno je jinak. Řešíte každodenní záležitosti, město vnímáte v jiném světle. Hledáte místo ve školce, zaměstnává vás chození po úřadech, zaplaví vás každodenní povinnosti. Jako turistka jsem Berlín vnímala jako moderní metropoli plnou současné architektury. Jako architektka se ale nyní věnuji převážně rekonstrukcím,“ říká Söder.

Trpělivost zakázky přináší

V Praze spolupracovala třeba se studiem Cigler Marani Architects, Ian Bryan Architects nebo ​​Omicron-K Martina Kotíka. V Berlíně si ale bez dobré němčiny na velký ateliér netroufala. „Ve velké kanceláři se mi líbilo, ale věděla jsem, že neumím jazyk. Nedělala jsem si proto jasné plány. Místo do práce jsem nakonec chodidla rok do školy a zdokonalovala se v němčině. Také jsem věděla, že mi pomůže být v berlínské komoře architektů. Učila jsem se trpělivosti, na nic nespěchat,“ popisuje Söder. Získat magické razítko Architektenkammer Berlin nakonec nebylo složité. Stačilo prokázat autorizaci od České komory architektů a projít pohovorem. Německý systém totiž funguje jinak, architekti jsou v tzv. kategorii volných povolání, jako třeba daňoví poradci, novináři nebo překladatelé, a nemohou pracovat bez autorizace.

Místo činu: Prenzlauer Berg

Jeden z prvních projektů, na kterém Söder pracovala, byla rekonstrukce činžovního domu ve čtvrti Prenzlauer Berg. Základní úkol byl jasný – byty zvětšit a dostat do nich více světla.„Myslím, že nájemníkům se tam líbí. Rekonstrukci jsme dokončili v roce 2015 a od té doby se tam narodilo už osm miminek, zřejmě tedy vše funguje, jak má,“ usmívá se Söder.

Do Prenzlauer Bergu se Söder pracovně vrací opakovaně, sama zde má navíc ateliér. Aktuálně tu připravuje třeba rekonstrukci a přestavbu činžovního domu z počátku 19. století v ulici Senefelder. Výsledkem by mělo být sedm malých bytových jednotek o celkové ploše 400 m². Objekt se skládá z přední budovy a dvou bočních křídel. V přední budově vzniknou tři nové byty s vlastním vnitřním schodištěm vedoucím na soukromé střešní terasy. V bočních křídlech se pak postaví čtyři mini byty. Dva z nich by měly být plně bezbariérové.

Jiná čtvrť, jiný mrav

Každá čtvrť má svůj specifický charakter. „Ve čtvrti Neukölln žijí převážně přistěhovalci, je tam ale velké množství kaváren, hospod a nově i mladých hipsterů,“ říká Söder. Mladý litevsko-francouzský pár se v nedávno koupeném bytě cítil stísněně, toužil po velké otevřené kuchyni, kde by mohli společně vařit a trávit čas s přáteli. Manželé se proto raději zřekli jednoho celého pokoje, čímž se dispozice bytu hezky vyčistila. „V Neuköllnu je taky jeden z mých nejoblíbenějších stavebních úřadů. Pracují tam mladí lidé a stavební povolení jsem měla vyřízené rychle a bez průtahů,“ dodává Söder.

Paragraf 172 a 173: Zákaz spekulace a zvyšování standardu bytů

Pravidla stavitelství se ale v posledních letech v Berlíně mění. Radikální změna struktury, respektive změna dispozic, která by mohla vést ke zvýšení ceny bytu, už není všude možná. Paragrafy 172 a 173 stavebního zákona jasně definují chráněné městské zóny, konkrétně se jedná o seznam ulic, ve kterých není povoleno měnit strukturu bytů – obvykle například změnou dispozice tak, že se navýší počet pobytových místností, nebo se doplní byt o druhou koupelnu či WC. Berlín se snaží snižovat nedostatek nájemních bytů – kterých je zde mimochodem 80 % – a eliminovat možné investiční spekulace se starými byty ve špatném stavu, které šikovný architekt promění v nádherné prostory jako stvořené pro krátkodobé pronájmy. Nařízení však postihuje na druhé straně i malé soukromé investory, kteří by rádi byt upravili pouze pro své vlastní potřeby.

Kolik klavírů máš, tolikrát jsi člověkem

Söder má za sebou také jednu realizaci v Hamburku. „V Hamburku hodně prší a vlhkost vzduchu je opravdu obrovská. Fasády domů jsou tam často potažené jakýmsi mechem. Právě proto jsme zvolili větranou cihlovou fasádu,“ uvádí Söder projekt rodinného domu v severoněmecké metropoli, pro který využila cihly z nedaleké staré sýpky. Přáním investorů bylo vidět od vstupních dveří až na zahradu, klíčová proto byla centrální osa domu. Majitelka je zároveň úspěšná koncertní pianistka, která doma hraje na křídlo až osm hodin denně. Rozložení pokojů proto bylo nasnadě – centrální pokoj s koncertním křídlem, hostovská místnost pro dva další klavíry a pokoj pro manžela, který je natolik stranou a odhlučněný, že je v něm klid.

Když je soused David Chipperfield

Během pandemie začali lidé města opouštět. Kdo mohl, koupil chatu nebo alespoň pozemek. Nejinak tomu bylo v Německu. Dvě starší spřátelené rodiny se rozhodly pořídit si víkendový dům v Bad Saarow u jezera Scharmützelsee, asi hodinu jihovýchodně od Berlína. Valerii Söder oslovili s projektem rekreačního domu se společným obytným prostorem, saunou a venkovním bazénem. „Investoři v této době opouštějí Berlín. Stále častěji mě oslovují klienti mimo hlavní město. Každá spolková země má ale vlastní stavební zákon, braniborský jsem se myslím už opravdu naučila,“ komentuje Söder. Malebné městečko Bad Saarow popisuje architektka jako braniborské Černošice. Zkrátka takové poklidné místo u jezera s léčivými prameny a s nemalým investičním potenciálem. Nedaleko pozemku těchto klientů se již staví marína podle návrhu světoznámého britského architekta Davida Chipperfielda, který stojí mimo jiné za Galerií Jamese Simona na berlínském Muzejním ostrově. „Pracovat se dvěma rozdílnými rodinami, které sdílejí jeden prostor, je fascinující zkušenost. Mají jasnou vizi, ale občas je třeba o souvislostech hlouběji uvažovat – obě rodiny se chtějí v domě cítit pohodlně, ale mají rozdílné priority,“ vzpomíná Söder.

Podívejte se na celou přednášku a diskuzi s Valerii Söder v CAMPu: