Budovy vytváří 37 procent všech světových emisí oxidu uhličitého. To ze stavebnictví dělá nejnáročnější obor na produkci uhlíku. Karolína Barič a Kateřina Eklová z organizace Rethink Architecture se snaží s touto uhlíkovou stopou bojovat – vzdělávají, pořádají diskuze a workshopy. V polovině září s celým týmem Rethink Architecture připravily dílnu s názvem Zažij udržitelnost zaměřenou na mezioborovou spolupráci, kde se odborníci ze stavebního oboru zabývali zahradou Domova pro zrakově postižené Palata.

Teď také tým sestavil Checklist udržitelné architektury, což je seznam, kterým se mohou řídit odborníci při projektování budov. Neslouží pouze architektům, využijí ho i developeři, starostové, úředníci, umělci a spousta dalších. Klíč k úsporným stavbám totiž podle organizace Rethink Architecture spočívá právě ve spolupráci. Ta je prvním z bodů v checklistu a navazují na ni další pilíře, které by měl každý stavitel zvážit. Níže si můžete přečíst, co každý z bodů obnáší a jak docílit toho, aby budovy byly ekologicky, ekonomicky i zdravotně šetrné.

Spolupráce zahrnuje místní

Ještě před vytvořením zadání projektu je potřeba do procesu zapojit co nejvíce expertů z různých oblastí. Hodit se budou architekti, krajináři i specialisté na energetiku. Důležití jsou samozřejmě i místní obyvatelé, takže je nutné zeptat se i na jejich názor. Když udržitelná řešení dobře prodiskutujeme se všemi zúčastněnými stranami, máme vyšší pravděpodobnost, že je dobře pochopí a přijmou.

Veřejnost do projektování můžeme zapojit pomocí participace. Příkladem takového jednání je rezidenční čtvrť na místě bývalého Cukrovaru Modřany. Je to první developerský projekt, kde se podařilo s místními mluvit už od samého začátku, což je pro úspěch spolupráce zásadní. Pokud investor místo vybagruje a až poté se zeptá obyvatel, co si o tom myslí, většinou to nefunguje.

„Odborníci by měli veřejnosti včas nabídnout podklady. Místní zase poskytnou svůj pohled na věc a pak může spolupráce fungovat. Nehrozí, že developer vytvoří koncept, který nezapracovává názory veřejnosti. Zároveň si všichni mohou být jistí, že návrh myslí na všechny pohledy. V opačném případě se ukáže až v pozdějších fázích, že je projekt nefunkční,“ říká architekt Petr Klápště z FA ČVUT.

I budovy se dají recyklovat

Méně je více. To je zlaté pravidlo. Když potřebujeme vytvořit nové prostory, můžeme se porozhlédnou, jestli budova, která by se k danému účelu dala využít, už náhodou někde nestojí. Pro životní prostředí i pro peněženku je vždy lepší využít toho, co máme, a spíš nebourat, než vytvářet něco nového.

Pokud už se rozhodneme stavět od základů, je dobré se zamyslet nad tím, jak by budova mohla sloužit co nejdéle. Architektura by měla být krásná, protože pak ji lidé nebudou chtít bourat a vydrží dlouho. Zároveň má být flexibilní – možností jsou stavby, které se dají jednoduše rozebrat a přestavět k novému účelu.

Takovým příkladem je Temporary Courthouse v Amsterdamu od nizozemského studia cepezed. Mezi lety 2016 a 2022 v holandském hlavním městě stála dočasná budova radnice, dnes je ale na jejím místě prázdný pozemek. Architekti stavbu navrhli tak, aby šla celá rozebrat. Příští rok získá nové využití ve městě Enschede, bude sloužit jako kancelářská a vzdělávací budova. Stavba je vysoce cirkulární a snižuje množství odpadu.

Čím blíž, tím šetrnější

Čím dál od centra dění budovu umístíte, tím větší emise způsobí. Lidé sem totiž budou muset dojíždět a budou mít velkou uhlíkovou stopu. Z toho důvodu je lepší stavět na brownfieldu než na zelené louce za městem.

Větší udržitelnosti by docílilo také rozšíření konceptu města krátkých vzdáleností. To omezuje dojíždění a prosazuje ideu, že by člověk měl mít možnost zajistit všechno, co potřebuje k životu, poblíž místa, kde bydlí. Pionýrem takové proměny se stala Paříž, ale plány na zavedení krátkých vzdáleností mají i Milán, Dublin nebo Lisabon. Barcelona zase vymyslela koncept superbloků, jejichž cílem má také být zjednodušení cestování po městě.

Proč investovat do udržitelnosti

Teď se dostáváme k ekonomické stránce projektů. Často se stává, že spousta šetrných rozhodnutí padne kvůli rozpočtu. Je tedy potřeba počítat s vyšší počáteční investicí, aby zvládla pokrýt i udržitelnější řešení. Když ale peníze využijeme efektivně, z dlouhodobého hlediska se nám dokážou vrátit. Důležité je také posoudit náklady životního cyklu, což jsou peníze vynaložené na provoz budovy.

Některá řešení mají na začátku vyšší investiční náklady, ale potom se nám to vrátí například úsporou na energiích. Mimo toto vše by měl být šetrný i samotný pracovní proces vzniku stavby a všichni lidé mají získat spravedlivé ohodnocení.

Stavba pro lidi

Dalším bodem pro výstavbu budov jsou její uživatelé. Architekti by se měli postarat o to, aby stavba sloužila především lidem a byla otevřená všem. A to se týká jak budov, tak veřejných prostranství. Pokud se zde uživatelé necítí dobře, je důležité ptát se na jejich zpětnou vazbu a tu pak využít při rekonstrukci.

Jak ušetřit energie

Budovy jsou největší spotřebitelé energie. Z toho důvodu je naprosto zásadní, jestli jsou orientované na správnou světovou stranu nebo jak moc jsou zasklené. Měli bychom myslet na to, že všechna tato rozhodnutí vedou buď k ušetření, nebo naopak plýtvání energií. Kromě toho bychom měli přistoupit k využití energií z ekologických zdrojů.

Využít se dají i čistírny odpadních vod, jako je ta pražská na Císařském ostrově. Pomocí tepelných čerpadel můžeme ze splašků odebírat energii. Takový princip slouží v Helsinkách, Oslu nebo Curychu k vytápění i chlazení budov.

Nový život odpadu

Mimo to stavitelství vytváří obrovské množství odpadu. V poslední době se to sice zlepšuje, ale pořád stojí za 40 procenty světového odpadu. Můžeme proti tomu bojovat například zmíněnými flexibilními budovami, které se dají lehce rozložit a zase postavit a pak získají nové využití. Tím se zmenšuje riziko, že budova ztratí účel a bude chátrat.

Hravé, ale přitom ekologické zužitkování odpadu vymyslel krajinářský architekt Jan Waldhauser. Přišel s několika způsoby, jak dát nepotřebným věcem nový život a přitom zlepšit městské klima. Experimentoval se starými pneumatikami, zbylou sádrokartonovou drtí nebo vyhozenými květináči. Potom na střeše hodonínského komunitního centra postavil rostoucí květinové kapsy, které tu hospodaří s dešťovkou už dva roky.

„Na kapsu jsem využil pouze odpadní materiály – pneumatiky, ocelové pásky na svazování zboží, vnitřek tvoří odřezky z jezírkových fólií a recyklovaná geotextilie. Kapsy jsem natřel, aby měly podobnou barvu jako střecha. Projekt vznikl v rámci aukce „Kup si sucho, daruj vodu“. Vydražili jsme tři rostoucí hliněné obrazy a za získané peníze jsem pak vytvořil kapsy,“ vysvětluje Jan Waldhauser.

Využití dešťovky nebo vody po sprchování

Dalším z problémů, kterému musíme kvůli klimatickým změnám čelit, je nedostatek vody a vysychání jejích zdrojů. Proto bychom se měli zamýšlet nad tím, jak můžeme nejlépe využít vodu, kterou už máme. V budovách se dá dobře hospodařit například s šedou vodou, která zbývá po sprchování nebo mytí nádobí. Stejně tak existují různé způsoby, jak využít dešťovku.

Města se také snaží adaptovat na úbytek vody a mají své způsoby, jak vodu využít a případně vrátit do oběhu. Hospodaření s dešťovkou se věnuje také krajinářská architektka Jana Pyšková. V parku Židovské pece navrhuje záhony na zadržování vody.

„Pod všemi stráněmi v parku budou retenční záhony. Stačí sem umístit kvalitní retenční substrát a ten potom všechnu dešťovou vodu zadrží. Dali jsme si za úkol, že nepustíme ani mililitr,“ popisuje Jana Pyšková.

Starej se o přírodu a ta ti to vrátí

Pyšková se také se svým týmem aktivně podílí na zvyšování biodiverzity. Pro docílení co nejvíce ekologické i ekonomické výstavby je totiž potřeba myslet i na přírodu. Do městských i soukromých zahrad můžeme vysazovat rozmanité druhy rostlin a chránit biokoridory zvířat. Opečovávaná příroda a zeleň pak dokážou zmenšovat i efekt tepelného ostrova města. Vlhkost, která se odpařuje z listů, totiž ochlazuje okolní prostředí.

Příjemné prostředí, delší životnost budovy

V neposlední řadě je potřeba starat se i o zdraví lidí, kteří budou v budově přebývat. Pokud se zde budou cítit dobře, budou ji mít rádi a budova déle vydrží. Měli bychom proto zajistit dostatek světla, tepla i vzduchu. V příjemném prostředí jsou lidé také produktivnější, což je dobrým bonusem pro zaměstnavatele.

Na záznam celé diskuze Rethink Architecture: Spolupráce se můžete podívat zde: