Helsinky opouští uhlí

Helsinky chtějí být do roku 2030 uhlíkově neutrální. „Není to jednoduché ani levné, ale musíme to udělat. Chceme o 80 % snížit emise a uzavřít uhelnou elektrárnu ve městě. Aktuálně nejvíce investujeme do tepelných čerpadel a zásobníků energie,“ popsala situaci v Helsinkách tamní náměstkyně primátora Anni Sinnemäki. Město také každý druhý rok uvolňuje 8 000 000 eur v rámci participativního rozpočtu, ze kterého jsou financovány nápady místních obyvatel. Na rozdíl od České republiky ale může o projektech hlasovat kdokoliv starší 12 let. Do plánování města se tak zapojují i ti nejmenší. „Učíme se spolupracovat s lidmi, kteří nás nevnímají jako úředníky z jiného světa, ale prostě jako sousedy, kterým jde o společnou věc. Navíc vznikají krásná nová místa jako komunitní venkovní posilovny nebo veřejné přírodní plovárny,“ pochvaluje si aktivitu Sinnemäki.

Brusel: Město krátkých vzdáleností?

Ulice evropských měst zelenají. Pomalu, ale přece. „Ulice by měly patřit lidem, alespoň některé. Auta se snažíme odsouvat mimo historické centrum, pracujeme na plánu mikromobility a bezemisní dopravy. Všude tam, kde to dovolí podzemní sítě, chceme sázet stromy. Městské zahradníky učíme, že se není třeba okamžitě zbavovat plevelu, který raší mezi historickou dlažbou. Chce to ale komplexní změnu přístupu,“ popsala radní Bruselu Ans Persoons, který má na starosti územní plánování a veřejný prostor. Brusel se podobně jako Paříž chce stát městem krátkých vzdáleností, přesněji městem, kde jsou všechny základní potřeby dostupné do 10 minut pěšky či na kole. Klíčový problém současné doby jménem bytová krize se nevyhýbá ani této belgické metropoli. „Jako město můžeme relativně snadno investovat do veřejného prostoru a veřejné dopravy, s dostupným bydlením je to ale rozhodně těžší. Snažíme se dělat, co můžeme. Bojujeme proti ilegálnímu Airbnb a spekulování s nemovitostmi, takže máme velmi vysokou daň na budovy, které zůstávají prázdné. Jsou to ale malé a velmi pomalé kroky,“ shrnula Persoons.

Vilnius má pravidla, jak dělat lepší ulice

Vilnius se stal v roce 2009 Evropským hlavním městem kultury. V roce 2015 se jeho vedení ujal Remigijus Šimašius, dřívější ministr spravedlnosti. Město poslední roky jednoznačně vzkvétá. najdete tu třeba ambiciózní developerský projekt zelené čtvrti Paupyus nebo šikovný manuál, jak navrhovat ulice 21. století. Ten obsahuje 12 jednoduchých pravidel – jako třeba, že stromy jsou vždy na první místě, vozovka nesmí mít nadměrnou šířku, zatáčky nesmí být příliš prudké, všechny městské prvky musí být pouze černé, protože je to klasika, pouliční osvětlení má být navrženo především pro chodce a přecházení přes ulici musí být vždy bezpečné. „Jak nejlépe dosáhnout změny ve městě? Musíme být ambiciózní, nebát se snít, ale zároveň být dostatečně srozumitelní, aby nás všichni pochopili. Nestačí se soustředit pouze na líbivé trendy, musíte neustále hledat řešení šitá na míru přímo vašemu městu. Nejhorší je ale neudělat vůbec nic,“ dodal primátor Remigijus Šimašius.

Barcelonské superbloky vrací ulice lidem

Barcelona je jedním z nejhustěji obydlených měst světa. Žije tu přes 16 000 lidí na km2. To je asi šest a půl krát více než v Praze. Obrovská koncentrace lidí logicky přináší problémy. Městu se třeba například celá léta nedařilo splňovat evropské požadavky na kvalitu vzduchu a studie ukazovaly, že znečištění každoročně způsobí tři a půl tisíce předčasných úmrtí. Barcelona se ale chopila příležitosti a v rámci městského plánu mobility představila nový koncept – superblok neboli katalánsky superilla. Cílem plánu bylo omezit automobilovou dopravu v katalánské metropolitní oblasti alespoň o jednu pětinu. Motoristé musí superblok zkrátka objet, naopak chodci jsou v něm v absolutním bezpečí, sednou si tu s kávou, obědem nebo s dětmi, které přitom mohou využít některý z hravých městských prvků. První superblok vznikl v roce 2016 v Poblenou, čtvrti připomínající pražský Karlín, jen s tím, že místo řeky má moře – staré průmyslové továrny se tu pomalu proměňují na lokální pražírny a střešní bary butikových hotelů lákají na prosecco s výhledem na město, kde je stále hlava na hlavě „Nejde o to, co vidíte, ale co cítíte, když jste v superbloku. Město musí být bezpečné pro každého, pro ženy, děti, starší lidi. Potřebujeme polycentrické město krátkých vzdáleností, ale zároveň se musíme vypořádat i s nedostatkem zeleně. Aktuálně je 50 % povrchů ve městě stále vyhrazených pro auta. To se musí změnit. Usilujeme o zdravější prostředí. Předpokládáme, že do budoucna by jedna ze tří barcelonských ulic měla nabídnout superbloky,“ uvedl Felip Roca Blasco, který se stará o mezinárodní vztahy Barcelony.

Německo zkusilo levnou veřejnou dopravu

Německo zkusilo v létě malý experiment. Zavedlo speciální měsíční permanentku na městskou dopravu a regionální vlaky za sympatických 9 eur. A jak to dopadlo? Jízdenku si koupilo 30 milionů Němců. „Podobně jako vy v Praze i my v Berlíně máme skvělou veřejnou dopravu, na kterou jsem velmi hrdý. Myslím, že město musí fungovat pro všechny. Bez výjimky. Letní jízdenka nám ukázala, že se lidé rozhodně nebojí využívat veřejnou dopravu. Vnímám to jako skvělou pozitivní správu a směr, kterým bychom se měli vydat i do budoucna,“ řekl státní tajemník pro Evropu v berlínském senátu Gerry Woop.

Podívejte se na celý záznam z druhého dne Prague Summit of Cities: