Praha sní v rukou Refika Anadola. Ve spolupráci se Signal Festivalem nechal na velkoplošné stěně v CAMPu ožít informace o počasí nebo dopravě ze 4 500 km ulic. Městská data zpracovával pět měsíců a na pomoc si přizval umělou inteligenci. Počítače Refik chápe jako své spolupracovníky a nové technologie v jeho rukou dokážou ztvárnit „pražské sny“. Zároveň si však uvědomuje, že se data mohou stát i digitální hrozbou.
Neumím kreslit, ale počítat
„Umělá inteligence pro mě rozšiřuje možnosti umění. Neumím kreslit pokročilé formy, ale dokážu o nich myslet matematicky a vypočítat je,“ říká turecký umělec Refik Anadol. Při práci na svých dnes už světoznámých instalacích využívá neuronovou síť – matematický model schopný učit se na základě tréninkových příkladů.
Anadol vybere datovou sadu, kterou pak zpracuje pomocí strojového učení, čímž vznikají audiovizuální obrazy a skulptury. Stal se průkopníkem datového umění a svou tvorbou definoval pojmy jako AI Data Painting nebo AI Data Sculpture.
V Praze spolupracoval Refik se Signal Festivalem a vytvořil site-specific instalaci, kterou vymyslel přímo pro 25metrovou projekční stěnu v CAMPu. Pomocí neuronové sítě zpracoval data zaznamenaná technologií LiDAR (Light Detection and Ranging). Ta vytváří 3D model města na základě odrazů laserového paprsku od objektů.
Praha shromažďuje informace o počasí, znečištění vzduchu nebo dopravě, což urbanistům pomáhá při rozvoji a plánování. Anadol dostal 16 terabytů dat o městě, z nichž v instalaci nakonec využil jen zlomek.
Výsledkem je projekce, která má dvě části: první je didaktická a představuje 3D model pražských ulic. Druhá je více snová a abstraktní. Společně vytvářejí umělecké dílo s názvem Prague Dreams.
Umění vzdělává o nových technologiích
„Vidím počítač jako spolupracovníka. To, co zjišťujeme v modelovém výzkumu umělé inteligence, umožňuje lidem být extrémně kreativní. Ale některé lidi digitální technologie pohoršují,“ vysvětluje Anadol. Umělá inteligence nám na jednu stranu nabízí obrovské možnosti, ale zároveň digitální technologie představují hrozbu, což si uvědomuje i turecký umělec.
„Je šance tak 50 na 50, že digitální budoucnost může jít špatnou cestou, nebo naopak nabídnout příležitosti. Vidíme spoustu případů, které využívají umělou inteligenci pro dobro lidstva. Vím o spoustě přínosů toho, že máme dostatek dat. Ale je to zároveň nebezpečné,“
Díky technologiím jsme například výrazně postoupili ve výzkumu rakoviny nebo Alzheimerovy choroby. Na základě dat také dokážeme daleko přesněji předpovědět, jak se bude měnit klima. Letos zase firma DeepMind využila svou nejnovější umělou inteligenci, aby předpověděla struktury všech 200 milionů vědecky známých bílkovin.
„Signal Festival a další umělecké instituce mají úžasnou roli při vzdělávání lidí na poli nových digitálních technologií. Mohou ukázat, že počítače dokážou vytvořit umění nebo další dobré věci. Zároveň je ale někdo může využít nečekaným a špatným způsobem,“ doplňuje umělec.
Data jako nová krev Prahy
Svůj přínos může mít i Refikova instalace v Praze. Umělec by si přál, aby městu otevřela oči a možná i nabídla nový úhel pohledu. „Ukazujeme něco neviditelného viditelným. Co mám rád na našem umění ve veřejném prostoru je to, že ukazuje stránku života, na kterou jsme se často zapomněli dívat. Rychlost dnešního života vytváří slepé skvrny. Umění může nabídnout nový způsob vidění, ukázat krásu, na kterou jsme zapomněli,“ uvádí Refik Anadol.
Veřejné umění může odstartovat pozitivní změnu a stát se impulsem pro proměnu myšlení o digitálních technologiích. S pomocí umělé inteligence dokáže vedení města proměnit dopravu, zdravotnictví nebo vzdělávání.
„Města jsou živoucí organismy. A data jsou jejich novou krví,“