Biotop v hasičské nádrži

Málokde je možné vyrazit na obecní náves v plavkách bez zdviženého obočí kolemjdoucích. V Lysolajích ano, tam si to okolnosti přímo žádají. Zpustlou a zapáchající hasičskou nádrž nechalo před čtyřmi lety vedení obce Lysolaje přebudovat na biotopové jezírko. Vodní plocha napájená Lysolajským potokem sice není velká, zato dostatečně hluboká na to, aby se do ní dalo skákat z dřevěného mola. Ti, kdož raději volí méně akční přístup do vody, mohou využít kaskádovitě poskládaných plochých kamenů. Nepravidelnou nádrž lemuje pláž a kamení prorostlé vodními rostlinami čistícími vodu. Kolem poletují vážky a celkovou stylovost bývalého hasičského rezervoáru dotváří kinetická fontána od akademického sochaře Františka Svátka. Sochy k Lysolajím neodmyslitelně patří, jak se můžete přesvědčit i na procházce Poznej Prahu. Městská část každoročně pořádá sochařská symposia, a proto není překvapivé, že i na podobu břehu měl vliv umělec. Okolí biotopu zkrášlil akademický sochař Milan Vácha.

Jihočeská atmosféra na výpadovce

Při pomalém pohybu hustým provozem po Plzeňské ulici nezasvěceného řidiče asi nenapadne, že se za hustou zelení po pravé straně vozovky skrývají tři rybníky. Byly vybudovány na vlhkých nivách motolského potoka v 60. letech minulého století. Zatímco na horním rybníku hnízdí ptactvo a spolu se spodním slouží k rozsáhlému chovu ryb, prostřední vodní plocha byla od začátku vyprojektována coby přírodní koupaliště. Ač se jedná o klasický rybník, který i díky okolním majestátním dubům vypadá, jako bychom se přenesli někam do jižních Čech, mívá celoročně jednu z nejlepších kvalit vody v metropoli. Koupaliště má písečné dno a velmi pozvolný přístup do vody. Sluncem rozpálení Pražané za ochlazení v Motole sice musejí zaplatit vstupné, ale zato si mohou od provozovatelů zapůjčit lehátko nebo třeba paddleboard. K dispozici mají i stánek s občerstvením.

Rozmarné léto na Štvanici

Tento způsob léta zdá se být poněkud šťastným. Když horkem unavený obyvatel metropole sejde z Hlávkova mostu a obejde tenisové kurty na ostrově Štvanice, vynoří se před ním svět, kde by ho přítomnost lázeňského Důry z Vančurova Rozmarného léta ani nepřekvapila. Koupaliště Baden Baden. Maringotka s občerstvením, od níž se ke vzrostlým stromům táhnou šňůry žárovek, dřevěné převlékárny se sprchami a hlavně lehátka. K tomu Vltavu křižující přívoz, jímž se na ostrov můžete dostat z Karlína i Holešovic. A přespříští léto to už půjde pohodlně i po nové lávce HolKa. Městské lázně bývaly na Štvanici od začátku 20. století až do povodní v roce 2002. Jejich obnovení dýchá starosvětskou atmosférou a zároveň lázeňským hostům roku 2021 ukazuje, že kvůli koupání nemusejí opouštět centrum města. Kvalita vody ve Vltavě je v posledních letech na velmi dobré úrovni. Až se dostatečně osvěžíte, podívejte se na výstavu věnovanou ostrovu Štvanice a třeba se zapojte i do diskuze o jeho budoucnosti.

Akvamarín uprostřed skal

Kdo by v Divoké Šárce čekal divoké přírodní koupání, bude koupalištěm pod skalami překvapen. Uprostřed bujné zeleně a skalisek se totiž třpytí dva obdélníky tyrkysové vody. Zasazením do přírodní rezervace se prvorepublikové koupaliště v Divoké Šárce řadí mezi ty vůbec nejkrásnější bazény. Napájí je místní pramen, takže zdejší koupání není zrovna pro zimomřivé. Ve slunných dnech se ale teplota vody dokáže vyšplhat až k 25 °C. Je minimálně chlorovaná, a proto vhodná i pro alergiky. Koupání chtiví Pražané se k bazénu dostanou asi čtvrthodinovou procházkou, která vede od autobusové zastávky Divoká Šárka a poté údolím podél potoka. Bez bezinfekčnosti a peněz na vstupné se na výlet na plovárnu, kterou už od 30. let provozuje rodina Veselíků, nevydávejte. Svačinu si ale balit nemusíte. Na koupališti se dá pořídit občerstvení a stejně tak i pronajmout slunečník, lehátko, míč nebo třeba soupravu na badminton.

Za zvuku kvákání skokana skřehotavého

Podruhé do stejné řeky vkročíte v Modřanech. Tady ale koupání ve Vltavě ničím městské lázně nepřipomíná. Naopak k dece a plavkám můžete přibalit dalekohled a během slunění možná zpozorujete vzácného ledňáčka říčního. Nedaleko travnatých pláží, odkud se příjemně leze do vody, se totiž nachází mimořádná přírodní památka. Modřanské laguny vznikly v místech někdejších inundačních nádrží, které byly v 19. století vybudovány jako ochrana proti povodním. Po výstavbě jezových kaskád přestaly sloužit svému účelu a místo zarostlo cenným lužním porostem. Posledním svého druhu na území města, tedy místem, kde stále žije původní fauna. Komořanské a modřanské tůně leží kousek od soutoku Vltavy a Berounky a do jejich blízkosti se snadno dostanete po cyklostezce A2. Od Nádraží Modřany to trvá pár minut. Jižně od nich se můžete vykoupat v řece, která v těchto místech teče celkem svižně, a proto v horkých dnech nabídne to pravé a žádoucí ochlazení.

Ti, kteří si z naší nabídky koupání v Praze nevyberou, doporučujeme také aplikaci Swimplaces.