Trasa: Karlín, Rohanský ostrov, Libeňské kosy, Libeň


Délka trasy: 8,5 km (na kole 40min, pěšky 2 h 30)


Přístupné pro: pěší, kolo


Klíčová slova: historie, příroda, město, řeka


Občerstvení po cestě: pivní zahrádka hotelu Hilton, Přístav 186 00, loď Bam Bu Dah, občerstvení Koleto, hospoda U Budyho


Trasa

Než se vydáme na samotnou cestu, vraťme se na chvíli do historie. Rohanský ostrov tu totiž nebyl od nepaměti, vynořil se na počátku 16. století po tehdejší povodni jako malá písčina. Své stávající jméno získal v polovině 19. století podle příjmení Rohan, označujícím neústupného a paličatého člověka. Jeho význam rostl až od 19. století s přicházející industrializací. V této době bylo založeno předměstí Karlín a na břehu Vltavy, který vedl podél dnešní ulice Rohanské nábřeží, vznikl karlínský přístav. Ten propojoval Prahu s Hamburkem. Plachetnice a parníky sem přivážely koloniální zboží a ostrov se stal spojnicí Prahy s velkým zámořským světem. Místo se proměnilo v promenádu s restauracemi, v létě se zde konaly koncerty a divadelní představení. Koncem 19. století se stalo železniční křižovatkou spojující Vídeň s Berlínem. Ve dvacátých letech 20. století Rohanský ostrov přestal být ostrovem a změnil se ve vytěsněnou lokalitu, kterou znovuobjevujeme dodnes. Pojďme ji spolu prozkoumat!

Město v budově

Naši procházku začneme u hotelu Hilton, který se původně jmenoval Atrium Praha. Nemusíte dovnitř hotelu, abyste objevili jeho výjimečné prvky. Stačí, když z Rohanského nábřeží vyjdete pár schodů na terasu orientovanou směrem k Vltavě s výhledem na ostrov Štvanici. Tu zdobí fontána s plastikou „Ocelová spirála“ od sochaře Rudolfa Svobody a vodní kaskáda dlážděná modrobílými kachlíčky. Příjemně posilnit se ale na začátek procházky můžete v místním venkovním baru, který zde začal fungovat s příchodem pandemie na jaře loňského roku. 

Za podobou hotelu stojí architekti Stanislav Franc, Vladimír Fencl a Jan Nováček. Slavnostně otevřen byl v roce 1989 a se svými 791 pokoji se tak stal největším hotelem v Čechách. Ubytovali se v něm mimo jiné američtí prezidenti Clinton, Bush a Obama. V budově o 11 patrech se skrývá samostatné mikroměsto, které stejně jako Praha v roce 2002 bojovalo s rozsáhlými povodněmi.

Po proudu řeky

Vydejme se po proudu řeky směrem do Karlína. Voda a řeka definují celé území a utvářejí jeho podobu. Zároveň je voda důležitým prvkem pro zachování místní biodiverzity. Pokud se pozorněji podíváte ke břehům, nejspíš zahlédnete rodinu nutrií, ropuchu zelenou.

„Samotnou Prahou kdysi táhla početná hejna lososů, která lákala rybáře z poloviny Čech. Z říčního koryta se těžil písek a štěrk a jednu dobu dokonce i zlato. Řeka pravidelně zamrzala, takže na ni nastupovali ledaři a zaváželi led do hospod, aby pivo bylo studené a maso déle vydrželo.“ popisuje Václav Cílek, geolog a spisovatel.

Řeka dosáhla ještě většího významu především v první polovině 19. století se vznikem karlínského přístavu, který propojoval Prahu s Hamburkem. Plachetnice a parníky sem přivážely koloniální zboží a ostrov se stal spojnicí Prahy s velkým zámořským světem. Do jednoho přístavu, i když poněkud odlišného, se dostaneme po pár krocích. Věděli jste, že cyklostezka slouží i jako protipovodňový val? Na jiných místech se pak podél Vltavy vine protipovodňová zeď postavená po ničivých povodních roku 2002. Místa, která nejsou chráněna, v případě hrozby doplní přenosné zábrany.

Karlínský přístav, kde je mu konec?

Právě jsme došli do Přístavu 186 00, který před pár lety společně založili přátelé žijící v Karlíně. V zimních měsících je sice uzavřený, o to víc ale žije přes léto. Kromě místa pro kulturu a setkávání s přáteli u rozpáleného grilu je toto místo opětovným provázáním dříve přístavní čtvrti Karlín s její řekou. Kousek od něj ostatně najdete přívoz, který propojuje Karlín s protějšími Holešovicemi, vzdálenými pouhých 160 metrů. Za pár minut se ocitnete v Pražské tržnici, kde si nakoupíte čerstvou zeleninu nebo dáte oběd, a pak se můžete zase snadno vrátit zpátky na karlínský břeh. Denně se přívozem sveze až 600 lidí!

Lodě původně ovšem nekotvily na místě Přístavu 186 00. Rameno řeky Vltavy se vinulo dnešní ulicí Rohanské nábřeží a karlínský přístav zřízený v roce 1822 tak vítal námořníky na rohu dnešní ulice U Nábřežní lávky. O pár let později přístav ztratil svůj význam, protože koryto Vltavy bylo přeloženo o několik set metrů na severozápad. Rameno s přístavem bylo zaslepeno a postupně až do 50. let 20. století zasypáváno (údajně i zbytky po demolici Stalinova pomníku). Dodnes je ale v některých domech v Pobřežní ulici zachováno přístavní vybavení.

Místo protikladů

Hektary pozemků podél Vltavy jsou plné protikladů. Moderní budovy ze skla a oceli střídá betonárka ze 60. let, kolem níž prorůstá městská savana. Ta se postupně promění v golfové hřiště, v jehož těsné blízkosti stojí několik autobazarů, které vás svou atmosférou přenesou do porevolučních 90. let. Za třicet minut procházky se tak postupně ocitnete hned v několika různých světech.

Podívejme se nejdříve na místní výstavbu velkých kancelářských bloků i bytových jednotek, která začala po povodních v roce 2002 a pokračuje dodnes. Nutno ovšem podotknout, že bez výrazné koncepce a přemýšlení z pohledu uživatelů města. Budovy mnohdy nekomunikují s ulicí (všimli jste si, že některé ani nemají vchod z hlavní ulice?) ani mezi sebou, jsou obrácené do sebe. Domy velké jako celé bloky nekorespondují s původním charakterem Karlína. Urbanistická prohra Prahy, chtělo by se říct. Nebuďme ovšem jen negativní, novější stavby jsou vůči svému okolí už o něco vstřícnější a plánované Rohan City se, jak věříme, z minulých chyb poučí. 

Vydejme se od přívozu doleva a pokračujme směrem k Libni. Doporučujeme prozkoumat bezprostřední okolí Vltavy a vyhnout se známé cyklostezce. Dobrodružnější povahy se mohou vydat cestou přímo podél řeky, která vede pod betonárkou a přes úzkou lávku nad řekou vás dovede až k Libeňskému mostu. Pozor, ačkoli je cesta otevřená veřejnosti, je na vlastní nebezpečí. Betonárka tu stojí od roku 1967, výhodou jejího postavení u řeky je především možnost lodní dopravy velmi těžkého materiálu, která je výrazně ekologičtější i ekonomičtější než například nákladní silniční doprava.

Necítíte-li se na tuto trasu, vyjděte z přívozu po schodech nahoru, pokračujte podél cyklostezky, prohlédněte si betonárku shora a zastavte se na planině, kde v budoucích letech vyroste Rohan City. Teď tu zatím stojí vyhlídkové schody od H3T architekti, poskytující krásný výhled do krajiny. 

Pouhá holá pláň, nebo opravdová městská divočina?

Pelyněk, divizna, jitrocel, řebříček, svízel, vlčí mák, hadinec a spousta dalších bylin, rostlin, keřů a stromů roste v kulisách betonárky a přilehlých stavenišť. V zimních měsících si různorodost tamní flóry neužijete tak jako v létě, doporučujeme proto se sem alespoň ještě jednou vrátit a třeba si při té příležitosti nasbírat bylinky na čaj. Teď se porozhlédněte kolem a otočte se – v dálce před vámi stojí Invalidovna, skvost české barokní architektury. Projektována byla podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731–1737 pro ubytování válečných invalidů a jejím autorem je Kilián Ignác Dientzenhofer. Invalidovna i její areál v posledních letech ožila, doporučujeme sem zajít do divadla, na výstavu, na komentovanou prohlídku či jen tak posedět v kavárně.

Kubistický most přes Vltavu

Ať už jste zvolili dobrodružnější stezku podél Vltavy nebo jste území Rohanského ostrova objevovali podél cyklostezky, za pár kroků se před vámi vyhoupne Libeňský most, respektive soumostí. Ten byl postaven v roce 1928 ve stylu avantgardního funkcionalismu, případně v některých interpretacích kubismu, a jeho autory jsou Pavel Janák a František Mencl. Jedná se o 15. pražský most v pořadí po proudu řeky. V následujících letech jej čeká rekonstrukce. Nový projekt počítá v roce 2022 s opravou historického mostu, na který naváže inundační most, jehož konstrukce je navržena tak, aby při povodních vytvářela minimum bariér. Pod novým mostem se bude dát pohodlně procházet a zároveň nabídne kryté veřejné prostranství například pro sportovní aktivity. Nově vybudované rampy navíc zajistí bezbariérový přístup z mostu na ostrov. Soumostí už tak nebude rozdělovat území napůl, ale bude ho propojovat.

Maninský ostrov – území plné tajemství

Jakmile sejdeme z Libeňského mostu, je možné se vydat na západní Libeňskou kosu, tedy původní Maninský ostrov, který je v soukromém vlastnictví. Před vámi se rozprostře rozhodně nejtajemnější a nejskrytější místo naší procházky. Denně tudy projde jen pár desítek lidí a většina z nich pracuje v místních firmách. Z aut tu narazíte spíše na ta nákladní, která vozí suť do zdejší deponie. Anebo potkáte rybáře, kteří si pravý břeh řeky oblíbili i přes jeho špatnou přístupnost. Nedaleko se nachází výrobna antuky či punková tělocvična, na konci kosy je místní dopravní přístav. Ten je pro veřejnost zavřený.

Libeňský ostrov – Galerie pod širým nebem

Vraťme se po stejné cestě zpět: Hned na rohu ulic Štorchova a Libeňský most se totiž můžete zastavit v nově otevřené kavárně Koleto s příjemnou zahrádkou. Na domě, který sdílí například s oblíbeným tanečním studiem Ivy Langerové, si hned všimněte jeho hrázděné konstrukce. Ta je pro Prahu velmi netypická, setkáme se s ní spíše v německých hanzovních městech než v našich krajích. Další zajímavá zastávka vás čeká jen o pár desítek metrů dál. Pokračujte podél betonové protipovodňové stěny až k ateliéru známého architektonického a designového studia Olgoj Chorchoj, které v roce 1990 založili Jan Němeček s Michalem Froňkem. V 50. letech se sem nastěhoval sochař Zdeněk Němeček (otec Jana), jehož sochy obklopují okolí ateliéru. Vaši pozornost nejdříve upoutá skulptura stromu s korunou spletenou z lodních kotev. Když se rozkoukáte, zjistíte, že kolem sebe máte celou galerii soch, a to především s tematikou sportu. Kouzelník s míčem, nazývaný také Basketbalista, postává u zdi a hledí na Skokanku do vody. Menší plastiky s názvy Zvítězím, Gymnasta nebo Cyklisti dotvářejí atmosféru umělecky ztvárněného sportoviště.

Nejstarší zahrádkářská kolonie

Od sochařského umění se za chvilku přesuneme k zahradničení. Projděte cestou kolem ateliéru a zahněte doleva. Pokračujte ulicí Menclova podél zahrádkářské kolonie. Než dojdete ke kruhovému objezdu, sejděte z asfaltové cesty a objevte jednu z nejzapadlejších hospod v Praze: hostinec U Budyho. Natáčela se tu část filmu *U mě dobrý a byla i stále je oblíbeným místem řady umělců. Mělo se tu natáčet i Hřebejkovo Pupendo, ale v roce 2002 přišly povodně, Libeňský ostrov byl pod vodou a natáčení se muselo přesunout.

Místo za svůj klid a komunitní charakter vděčí mimo jiné i pedagogovi a spisovateli Eduardu Štorchovi, který zde se svými žáky stavěl přírodní školuf. Z břehu řeky po pravé straně uvidíte Bílou skálu, odkud Kopčem sledoval mamuta a která patří k pražským přírodním památkám. Po levé straně se prostírá nejstarší zahrádkářské kolonie v Praze. Na jejím konci se nachází loděnice Stará plavba, bohužel uzavřená pro širokou veřejnost. I tak stojí za to dojít až k ní a před branou zabočit doleva. Dostanete se k břehu Vltavy, odkud budete mít hezký výhled na Maniny. Cestou zpátky možná narazíte na rybáře, v zimě na otužilce, kteří se chystají na ponor a v letních měsících tudy zase proplouvají kajakáři. Až se vrátíte zpět ke kruhovému objezdu, zabočte vlevo na cyklostezku A2. Projdete přes mohutnou ochrannou zeď s protipovodňovými vraty a podél Rokytky se dostanete k Löwitovu mlýnu a Libeňskému zámečku, kde můžete nasednout na tramvaj a výlet ukončit.

Koncepce Rohanský ostrov

Rohanský ostrov projde v budoucích letech postupnou proměnou. V meandru řeky Vltavy plánuje Praha zachovat tamní městskou divočinu a většinu oblasti revitalizovat pro volnočasové aktivity. Území také musí plnit funkci protipovodňové ochrany Prahy. V současné době probíhá příprava zadání „Koncepce Rohanského ostrova a Libeňských kos“ (zkráceně Rohanský ostrov), která bude výchozím podkladem pro rozvoj území. Tato Koncepce bude výsledkem mezinárodního výběrového řízení se soutěžním dialogem, do kterého budou zapojení místní aktéři i odborníci z celé Evropy. Více informací o Koncepci najdete na webových stránkách iprpraha.cz/rohansky-ostrov.

Něco navíc – zaniklý židovský hřbitov

Jen kousek od naší trasy, pár kroků od Palmovky ve směru na Libeňský most, se nachází Starý židovský hřbitov. Ten dnes už bohužel připomíná jen informační tabule a oprýskaná zeď. Na 600 náhrobků se skrývá pod šesti metry navezené suti. Komunistický režim nechal cenné náhrobky ze 17., 18. a 19. století roku 1965 zasypat v rámci akce „Za Prahu krásnější“. S osudem hřbitova je pevně spjata také nedaleká Nová libeňská synagoga, k jejíž devastaci naštěstí nedošlo a dnes je využívána ke kulturním účelům nejen Židovskou obcí.