Trasa: Hanspaulka, U Matěje, Baba, Šárecké údolí, Lysolaje, Truhlářka, Jenerálka


Délka trasy: 14 kilometrů (4 h pěšky)


Přístupné pro: pěšky


Trasa

První část vycházky vede přes Hanspaulku, vilovou čtvrť, která se rozkládá na místě historických vinic. Ty zde byly už od středověku; jako první vznikla na počátku 15. století viniční usedlost Paťanka a rychle přibývaly další. Podle jedné z těchto usedlostí získala Hanspaulka své jméno a také názvy jednotlivých ulic často pocházejí ze jmen viničních usedlostí – například Dyrinka, Kocínka, Fišerka, Paťanka, Fetrovská, Juliska či Santinka. Současná obytná čtvrť začala vznikat ve 20. letech 20. století v rámci rozšiřování Prahy, kdy město zakoupilo zdejší pozemky, vypracovalo regulační plán a zajistilo výstavbu kanalizace, vodovodu i vozovek. 

Funkcionalistická Linhartova vila sousedí s bývalou viniční usedlostí Pernikářka

Když vyjdete od metra Bořislavka, brzy narazíte na místo, kde stávala první ze zmíněných viničních usedlostí, Pernikářka. Z jejích budov se po soudobé rekonstrukci mnoho nedochovalo. V ulici Na Pernikářce ale budete míjet barokní kapli sv. Michaela archanděla z roku 1691 a další drobná výklenková kaplička je i v ohradní zdi areálu, jehož část nyní slouží jako veřejně přístupný park s dětským hřištěm.

Přímo od kapličky už uvidíte první z funkcionalistických vil, které vás budou provázet celou první polovinou procházky. Vlastní rodinná vila architekta Evžena Linharta je inspirována Le Corbusierem a představuje významný příklad takzvaného emocionálního funkcionalismu. Dům složený z jednoduchých geometrických objemů je tvořen vyšším obytným křídlem, z něhož se vstupuje na velkou terasu, umístěnou na střeše nižšího, kolmo umístěného ateliéru architekta.

Houtyš byl hudebním centrem Hanspaulky

Odtud je to jen kousek do míst, která byla od 70. let po dalších několik dekád kulturním centrem nejen Hanspaulky, ale i celé pražské hudební scény. Hospoda U Tyšerů, které nikdo neřekl jinak než Houtyš, je spojena se jmény jako Yo Yo Band, Žlutý pes, Bluesberry, Krausberry, Ivan Hlas, Ondřej Hejma, Vít Sázavský, Zdeněk Vřešťál, Ondřej Konrád a mnoha dalšími. Kromě koncertů se tu konaly také výstavy obrazů a fotografií. Dnes už klub nefunguje, rohovou vilu s výraznými sloupy ale nepřehlédnete. Hudební podhoubí z Hanspaulky nezmizelo ani v pozdějších letech, kdy tu vznikla třeba skupina Tata Bojs, jejíž basák Mardoša vzpomínal na hanspaulské dětství v naší talk show Camping s Ondřejem Cihlářem.

Řadové domky živnostníků v ulici Na Pískách

Nahlédněte do hlavní třídy Hanspaulky, ulice Na Pískách. Právě v ní stojí řadové domy ve stylu art deco, v nichž dříve bývaly obchody, restaurace a další služby. Značná část z nich sice zanikla, postupně se ale vracejí, a tak dnes není problém zaskočit na Hanspaulce třeba na dobrou kávu.

Do ulice Na Pískách ale jen nahlédněte a můžete dál pokračovat širokým zeleným pásem ulice Na Hanspaulce, kde budete míjet dvě instituce důležité pro život ve zdejší čtvrti. První z nich je škola v ulici Sušická. Ta byla vystavěna v roce 1932 podle projektu Aloise Dryáka, mezi jehož nejslavnější díla patří Strahovský stadion, budova Radiopaláce na Vinohradech či architektonické řešení pomníků svatého Václava a Františka Palackého. Ve své době šlo o velkou pomoc zdejším rodinám, protože dříve děti dojížděly až do poměrně vzdálených Dejvic. V těsném sousedství školy je také sokolovna, kterou na místě bývalé hájovny postavili členové jednoty Sokol Dejvice II.

Zámeček Hanspaulka dal čtvrti jméno

Nyní je ale na čase prozkoumat místo, které dalo celé čtvrti její název. Zámeček Hanspaulka se jmenuje podle inspektora arcibiskupských statků Hanse Paula Hippmanna, který si na místě staré viniční usedlosti nechal v roce 1773 postavit barokně-rokokové letní sídlo s výhledem na Prahu. Ten je nejkrásnější od východního průčelí, k němuž přiléhá velká terasa se vstupními schodišti.

Zámeček je obklopen rozlehlým parkem, z něhož projdete do ulice Fetrovské. Tam vás pamětní deska upozorní na dům generála, účastníka odboje a předsedy protektorátní vlády Aloise Josefa Eliáše.

Výhledy z kapitánského můstku na střeše vily Lídy Baarové

Zelenou plochu v okolí usedlosti Špitálka, která stála uprostřed vinic už od 16. století, obklopuje mnoho zajímavých vil. Nejznámější je asi ta v Neherovské ulici č. 8, v níž žila herečka Lída Baarová. Dům se zaobleným nárožím a plochou střechou nechal v letech 1937–1938 postavit její otec, vrchní magistrátní ředitel Karel Babka. Funkcionalistickou dvoupodlažní budovu navrhl architekt Ladislav Žák a lze si na ní všimnout zajímavých detailů, které byste čekali spíše u nějaké lodi – ať už jde o kulatá okénka či střešní terasu řešenou jako kapitánský můstek.

Jen o pár metrů výš, na místě s neméně krásným výhledem na Pražský hrad, pak stojí Mölzerova vila. Pozdně funkcionalistickou budovu v roce 1938 postavil pro manžele Oberthorovy architekt František Maria Černý. Ten je jinak známý především jako autor dostavby válkou poničených kostelních věží pražského Emauzského kláštera, v jehož areálu dnes sídlí CAMP.

První pražská trolejbusová trať? U svatého Matěje

Než se vydáte mezi další vily na Babu, můžete si od architektury na chvilku odpočinout v Šárecké ulici. Nejdřív ale musíte zvednout oči, nenápadnou stopu první pražské trolejbusové trati totiž budete mít nad hlavou. Její památník je tvořen dvěma původními renovovanými sloupy a převěsem s krátkou částí trolejového vedení. Vznikl v roce 2009 jako připomínka trolejbusové trati mezi zastávkami Svatý Matěj a Vozovna Střešovice, která byla v provozu v letech 1936 až 1959.

Kostel svatého Matěje je odjakživa dominantou celého okolí. Údajně byl založený už v roce 971 přemyslovským knížetem Boleslavem II. a současný svatostánek pochází z roku 1771. Jednolodní pozdně barokní stavba je obklopena velkým hřbitovem, kde leží mnoho slavných osobností, jako například architekti Pavel Janák či Antonín Engel, autor urbanistické koncepce nedalekých Dejvic a podoby jejich centrálního Vítězného náměstí. S kostelem jsou spojeny i tradiční Svatomatějské poutě, které se konávaly 24. února. Původně náboženská událost se později změnila v zábavu a jejím následovníkem je dnešní Matějská pouť v areálu holešovického Výstaviště.

Osada Baba jako vzorová ukázka funkcionalistického bydlení

Za kostelem už vstoupíte do osady Baba. Ta byla vystavěná ve třicátých letech 20. století jako jedna ze šesti evropských kolonií moderního bydlení spojených pojmenováním Werkbund. Na rozdíl od zahraničních příkladů vznikl na Babě soubor soukromých vil, které spojovala myšlenka funkcionalismu, uplatňovala se v nich ale přitom individualita jednotlivých investorů i architektů. Svaz československého díla v čele s architektem Pavlem Janákem koupil tříhektarový pozemek s výhledem na Prahu, který šachovnicově rozčlenil pro stavbu jednotlivých vil s plochými střechami a terasami. Mezi těmi, kdo navrhli některou ze zdejších vil, nechyběla nejvýznamnější jména té doby, jako byl Ladislav Žák, Evžen Linhart či Josef Gočár; jedna z nich pak byla navržena i zahraničním autorem, holandským avantgardním architektem Martem Stamem.

Časem se mnoho budov i jejich okolí dočkalo více či méně citlivých proměn. V současnosti probíhá koncepční studie, která má koordinovat úpravy jinak stabilně fungujícího prostředí. Na Babě se setkávají potřeby místních obyvatel s nutností památkové ochrany, ale také zájmy návštěvníků, kteří přijíždějí obdivovat cenné stavby. V plánu je tak třeba informační systém, který by měl navést turisty tak, aby poznali krásy architektury a zároveň nerušili místní, nebo obnova povrchů a veřejných prostranství v souladu s původním projektem celé kolonie.

Kolem Sutnarovy, Kytlicovy a Janákovy vily ke zřícenině Baba

Několik zajímavých vil se nachází v nejníže položené z ulic Baby, Pod Paťankou. Jako první si prohlédněte dům produktového a grafického designéra Ladislava Sutnara, z jehož díla lze zmínit například soubor skleněného a porcelánového náčiní a příborů pro Krásnou jizbu. Vila s ateliérem podle projektu architekta Oldřicha Starého je zasazena do prudce klesajícího svahu, proto je její jižní průčelí s výhledem na Prahu vysazené na pilířích. Také nedaleká Kytlicova vila od architekta Josefa Gočára reaguje na terén na pilířích vysazeným průčelím s pásovými okny orientovanými směrem na jih, tedy k pražskému panoramatu. 

Vlastní vilu si na Babě vystavěl také projektant urbanistického plánu čtvrti Pavel Janák, který se pro její návrh nechal inspirovat prostorovým plánem architekta Adolfa Loose. Jednoduchý bílý kubus doplnil odsazeným horním patrem otevřeným na terasu. Podívejte se ale také na druhou stranu ulice. Kromě tolik ceněných výhledů na Pražský hrad si tu můžete všimnout také vinice bující na místě, kde má pěstování révy tradici již od roku 1562. Na okraji skály nad údolím Vltavy uzavírá osadu Baba romantická zřícenina, od níž je krásný výhled na Pražský hrad, stejně jako na Podbabu, Stromovku s Trojským mostem či na zoologickou zahradu, postupně se rozrůstající na protějším břehu.

Legendární skluzavka Sputnik na zahradě vily holandského architekta Stama

Cestou zpět ještě nahlédněte do ulice Na Babě, kde stojí Paličkova vila. Ta vznikla v letech 1931–1932 podle návrhů holandského architekta Marta Stama pro architekta Jiřího Paličku a jeho ženu, textilní výtvarnici Emilii Paličkovou-Mildeovou. Vila byla citlivě zrekonstruována podle návrhů architektů Ladislava Lábuse a Norberta Schmidta a stala se příkladem pro zachování funkcionalistických vil na Babě. Zajímavostí je, že se v její zahradě nachází prolézačka Sputnik ze 60. let od Zdeňka Němečka. Ta původně stála na dětském hřišti ve Stromovce a její plánovaná demolice rozesmutnila mnoho Pražanů, kteří měli s neobvyklým herním prvkem spojené vzpomínky na své dětství.

Mezi krásnými vilami by se dalo procházet dlouho – nebo si o nich můžete více přečíst na webu věnovanému této čtvrti. Teď se ale připojte na červenou turistickou značku, která vás zavede dolů do Šáreckého údolí. Odtud vystoupáte na protější kopec do Lysolají, kdysi vesnice na břehu stejnojmenného potoka, dnes městské části, kde se toho mnoho děje.

Lysolajské projekty ve veřejném prostoru

Jako první narazíte na park Kaménka. Pokud vás překvapí, že je plný soch, vězte, že je to dokladem jedné z lysolajských aktivit, každoročního sochařského sympozia. Odtud je to jen kousek k jednomu ze zbrusu nových hřišť, která v posledních letech v Lysolajích vznikla. Tomuto se přezdívá Hasičské, protože jeho součástí je dráha pro soutěže dobrovolných hasičů. Vzniklo na místě bývalé Denkrovy pískovny, která dlouhá léta fungovala jako skládka. Součástí areálu je i vinice, kde rostou tři odrůdy mělnického vína. Druhé hřiště se nachází na opačné straně obce a slouží především místním fotbalistům z týmu TJ Sokol Lysolaje, v jehož klubových barvách je vyvedena nově postavená budova zázemí s občerstvením.

Právě sportoviště spolu s upravenými veřejnými prostranstvími a zelení jsou jedním z důkazů, že se v Lysolajích v posledních letech událo mnoho pro to, aby byly příjemným místem pro život. Kromě různých dotací a evropských grantů městská část využívá také spolupráce se soukromým investorem. V blízkosti zmíněného fotbalového hřiště totiž vzniká rozsáhlý obytný komplex Zátiší Lysolaje, který bude kromě soukromého bydlení nabízet také školku, obecní byty, společenský dům se sálem i občerstvením nebo třeba zeleň s dětským hřištěm. Nově vzniklá čtvrť by tak neměla být zátěží pro infrastrukturu místa, naopak by ji měla vhodně doplnit.

Cimrmanova škola s citlivou moderní dostavbou

V centru Lysolají nepřehlédněte ještě dva zajímavé projekty. Prvním z nich je dostavba základní školy Járy Cimrmana od ateliéru Progres, která školní budovu doplnila nejen o další zázemí pro žáky, ale i o veřejně přístupné atrium, sloužící mimo jiné jako letní kino. To vše v moderním duchu, který ale zcela respektuje historickou architekturu. Dostavba byla natolik zdařilá, že byla v loňském roce nominována na Českou cenu za architekturu.

Jen kousek od školy se nachází bývalá hasičská nádrž, která se proměnila na biotop ke koupání, doplněný kinetickou fontánou z dílny místního sochaře.

Do přírody v rokli Housle

Opečované prostředí Lysolají volně přechází do naučné stezky přírodní památkou Housle. Cesta do rokle je doplněna informačními tabulemi, které obsahují i zábavné úkoly pro děti. Upozorní vás také na studánku s vodou, která prý zmůže zázraky a pomáhá hlavně zlepšit zrak. V roce 1863 byla nad pramenem postavena kaple Panny Marie Sedmibolestné. Dále pokračujte kolem třešňového sadu se starými odrůdami hlouběji do rokle, kde se v první polovině 20. století konávala divadelní představení.

Kdo už se necítí na další pochod, může se vrátit do Lysolají a nasednout tu do autobusu. Kdo chce pokračovat dále, vydá se od vstupu do rokle po modré turistické značce přes silnici vedoucí do Horoměřic až k rozcestí Nad Truhlářkou.

Kolem bývalých viničních usedlostí na Jenerálku

Odtud pokračujte dolů z kopce podél tří usedlostí, které připomínají hospodářskou minulost místa. Jako první budete míjet Gabrielku, sloužící dnes jako jezdecká stáj. Od středověku až do 19. století zde ale bývaly vinice patřící Strahovskému klášteru, později se dokonce přímo na místě vyrábělo klášterní víno.

Také usedlost Truhlářka, která je dnes od cesty skrytá za vzrostlou zelení, bývala dříve uprostřed vinic. Barokní budova s ozdobně zpracovaným štítem a zděnou lodžií v současnosti slouží k bydlení. O kousek níž ve svahu uvidíte třetí z původně viničních usedlostí, Jehněčí dvůr. Jeho název poukazuje na pozdější využití areálu, který byl v polovině 18. století přestavěn na ovčín. Dnes tu mimo jiné sídlí archiv IPR.

Nyní už stačí sejít na Jenerálku, odkud jezdí autobus MHD zpět na Bořislavku. Při čekání si můžete prohlédnout dvě místní památky, barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a zámeček.