Matouš Pudil

Vítkov je po 5 letech znovu kompletní. Od vysněné sochy Jana Žižky přes památník plný umění až k Armádnímu muzeu

Ve sváteční den 28. října se po dlouhé rekonstrukci otevřelo Armádní muzeum na Žižkově. Vzniklo za první republiky spolu se známým Národním památníkem na Vítkově, který je vidět snad z každé pražské vyhlídky. Čím vším si muzeum i památník musely projít za svou skoro stoletou historii? A kdy se před památníkem objevila monumentální socha Jana Žižky na koni? Která, pozor, není největší jezdeckou sochou na světě, i když se to o ní často říká.

Národní památník na Vítkově s čerstvě umístěnou sochou Jana Žižky. Od prvotního nápadu trvalo skoro 100 let, než se Žižka nad Prahou objevil. Foto: AHMP

Sláva Žižkovi díky legionářům

Žižkov byl vždycky hrdá a nezávislá čtvrť, a to už od dob svého prvního starosty Karla Hartiga. Díky němu na polích u Královských Vinohrad vyrostlo samostatné město, které před vznikem Velké Prahy v roce 1922 patřilo mezi největší v Československu. Než Žižkov dosáhl samostatnosti, dlouho patřil pod Vinohrady. Součástí „bojů za nezávislost“ byl i plán vybudovat na Vítkově sochu právě Jana Žižky. Žižkované tak chtěli uctít svého hrdinu a svému městu dát nepřehlédnutelný symbol. Samostatnost nakonec získali i bez pomníku, i když kvůli soše dokonce místní v roce 1882 založili Spolek pro vybudování Žižkova pomníku na Žižkově (vrchu Vítkov se tehdy říkalo Žižkov). Pro nedostatek peněz se ale žádný z prvotních návrhů nikdy nerealizoval.

Pohled na vrch Vítkov (tehdy Žižkov) okolo roku 1900. Šlo o oblíbené výletní místo, jediná stavba na kopci byl drobný vyhlídkový altánek. Foto: AHMP

Zlom přišel po vzniku samostatného Československa v roce 1918, když se k odkazu Jana Žižky přihlásili i Českoslovenští legionáři z první světové války. Husitský vojevůdce se najednou stal hrdinou celého národa a v roce 1920 navíc přišlo 500. výročí jeho vítězství na Vítkově. Žižkované za účasti samotného prezidenta Masaryka položili základní kámen pomníku, i když zatím neexistoval žádný projekt. Velká publicita zajistila také příliv sponzorských darů z celého Československa i ze zahraničí.

Konečně splněný sen, skoro…

S tím, jak se realizace Žižkova pomníku přiblížila, se zároveň změnilo jeho poslání. Začal se plánovat celý vítkovský komplex, jak ho známe dnes, tedy muzeum a archiv na úpatí Vítkova a památník na kopci. V architektonické soutěži zvítězil architekt Jan Zázvorka, bývalý československý legionář. Mimochodem, jeho dcerou byla slavná herečka Stella Zázvorková. Objekt muzea vznikl v letech 1927–1929 a do jeho uzavření v roce 1939 v něm stihla proběhnout výstava o Československu v první světové válce a o stále čerstvé samostatnosti.

Cesta na Vítkov od dnešního Armádního muzea k rozestavěnému památníku na kopci. Foto: AHMP

  1. října 1928, v den 10. výročí vzniku samostatného Československa, se konečně začal stavět i samotný památník na Vítkově. Ten se měl otevřít o 10 let později, opět ve sváteční den. To ale kvůli německé okupaci nebylo možné, i když byl památník skoro dokončený.

Rozestavěný památník na začátku 30. let. Ještě čeká na obklad ze žulových desek a kvádrů, nejnákladnější a nejsložitější část. 4000 kamenů z celé republiky prý přivezlo 240 železničních vagonů. Foto: AHMP

Češi ale věřili, že se památník podaří jednou otevřít v původní podobě. Aby přečkal válku s co nejmenšími škodami, různí čeští podnikatelé, kteří se na stavbě podíleli, pomohli uschovat bohatou uměleckou výzdobu. Dobře udělali, protože Němci později zkonfiskovali vše kovové včetně soch nebo zdobných zábradlí, aby je roztavili na munici. I v těžké době ale sochař Bohumil Kafka dál pracoval na modelu monumentální Žižkovy sochy.

Z památníku Gottwaldovým mauzoleem

Bronzová socha byla dokončena až v roce 1950, skoro 100 let potom, co staří Žižkované s myšlenkou přišli poprvé. Kůň s jezdcem měří skoro 10 metrů, váží 16 tun a skládá se ze 120 dílů. A jak to tedy je s tím, jestli jde o největší jezdeckou sochu na světě? Bohužel Jan Žižka nemá prvenství ani v Evropě, o několik metrů delší i vyšší je socha sjednotitele Itálie Viktora Emmanuela II. před památníkem Altare della Patria v Římě. A ještě větší najdeme ve Spojených státech, kde v roce 2006 v texaském El Pasu vztyčili sochu španělského dobyvatele Dona Juana de Oñate. Husitský vojevůdce ale drží mezi velikány alespoň bronzovou příčku.

Socha Jana Žižky před památníkem. Státní znak je v původním provedení, lev má tedy na hrudi slovenský kříž. Foto: Matouš Pudil

Po únoru 1948 se Vítkov stal dějištěm komunistické propagandy, kdy v muzeu probíhaly výstavy jako „Dějiny revolučních bojů“. A z památníku na kopci se v roce 1953 stalo neslavné mauzoleum Klementa Gottwalda, jehož tělo tu bylo vystaveno 10 let. Samozřejmě po sovětském vzoru, kde byl takto umístěn V. I. Lenin. Mauzoleum bylo cílem hlavně školních výletů.

Síň osvobození, která vznikla jako součást komunistické adaptace památníku. Právě v ní bylo 10 let vystaveno tělo dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Foto: Matouš Pudil

Konečně svoboda

Důstojného využití podle původních představ se komplex Památníku národního osvobození, tedy dnešní Armádní muzeum a Národní památník na Vítkově, dočkal až po roce 1989. Památník na kopci přešel pod správu Národního muzea, které v něm po dlouhých rekonstrukcích otevřelo výstavu Křižovatky české a československé státnosti. Tu podobně jako Gottwalda často navštěvují školní třídy, naše dějiny ale pěkně shrnuje pro každého. Za návštěvu stojí i zdobný interiér připomínající katedrálu, který přečkal německou okupaci a komunistickou propagandu. A tajný tip je vyhlídka na střeše, která je málo navštěvovaná, přitom však nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu. I na Žižkovu sochu z málo známého úhlu.

Výhled na město a sochu Jana Žižky z vyhlídky na vrcholu památníku. Foto: Matouš Pudil

A k Národnímu památníku na Vítkově se od 28. října opět přidává Armádní muzeum, které nabídne moderní expozici historie vojenství na našem území od prvních Slovanů po současnost i o vývoji české státnosti. Koho armáda neláká, může ocenit alespoň skvělou architekturu, ještě před otevřením muzeum získalo jednu z cen Stavba roku 2022. Autorům rekonstrukce ze společnosti Techniserv se podařilo rozšířit výstavní plochy na trojnásobek s maximální možnou úctou k původnímu stylu a provedení.

Armádní muzeum po rekonstrukci, která respektuje původní podobu. Foto: Matouš Pudil

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →