Velkokapacitní nákladové nádraží vyrostlo na přelomu 20. a 30. let minulého století na tehdy periferním území na okraji Žižkova, kde se počítalo s dalším rozvojem celé oblasti. Architekti Karel Cavais a Vladimír Weiss navrhli ve spolupráci s železničním inženýrem Miroslavem Chlumeckým jak komplex budov, tak i technické řešení překladu zboží. Zmíněná architektonická dvojice pracovala v tomto tandemu už předtím, když navrhovala rodinné i nájemní domy na Žižkově nebo v Dejvicích.

Překladiště i skladiště

Trojkřídlá budova sloužila především k rychlému překladu zboží (nejčastěji potravin) z železnice a k jeho následné distribuci po městě – z vnější strany proto lemovaly nádraží automobilové rampy, z vnitřní rampy vagonové. Dvoupatrová stavba měla zároveň ještě další dvě patra podzemních prostor, ve kterých bylo možné dovezený náklad skladovat.

Do posledního detailu

Vnější fasádu nákladového nádraží utvářely kvalitní materiály – od keramické dlažby po pásový obklad z kabřince na západním průčelí. Architekti zároveň dbali na proporce stavby a provázání jednotlivých prvků včetně elegantního napojení ocelových věží a mostů nad kolejištěm na přilehlá křídla. Celkově tak budova působila jednotně, jednoduše a zároveň moderně.

Druhý život

Pro své architektonické i technické kvality bylo nákladové nádraží Žižkov v roce 2013 prohlášeno za kulturní památku. Do budoucna by se z něj mělo stát kulturní centrum nové čtvrti, která okolo něj pozvolna začíná růst. Při rekonstrukci nádražní budovy, na níž by se mělo podílet společně hlavní město a soukromý developer, musí být zachovány charakteristické rysy stavby, například pásová okna nebo zmiňované rampy a ocelové věže. Rozsáhlé prostory ještě budou hledat své využití, s přední částí už se ale teď počítá jako s novým sídlem Národního filmového archivu.