Ocelové výtahové věže, dlouhá pásová okna i dvorana o rozloze poloviny Václavského náměstí. Nákladové nádraží Žižkov je dodnes působivou industriální památkou, přestože se na jeho kolejích už skoro dvacet let prohánějí jen zajíci a rušný provoz se dávno přesunul na překladiště v Uhříněvsi. Jak se celý areál i jeho okolí zanedlouho promění můžete až do konce roku zjistit na výstavě v CAMPu, dnes se ale místo do budoucnosti vydáme do minulosti tohoto nejrozsáhlejšího funkcionalistického souboru v Praze.
Projekt nákladového nádraží Žižkov vznikl v roce 1930, v dalších čtyřech letech pak probíhala výstavba celého areálu.
Zdroj: Státní oblastní archiv | 1932Velkokapacitní nákladové nádraží vyrostlo na přelomu 20. a 30. let minulého století na tehdy periferním území na okraji Žižkova, kde se počítalo s dalším rozvojem celé oblasti. Architekti Karel Cavais a Vladimír Weiss navrhli ve spolupráci s železničním inženýrem Miroslavem Chlumeckým jak komplex budov, tak i technické řešení překladu zboží. Zmíněná architektonická dvojice pracovala v tomto tandemu už předtím, když navrhovala rodinné i nájemní domy na Žižkově nebo v Dejvicích.
Překladiště i skladiště
Trojkřídlá budova sloužila především k rychlému překladu zboží (nejčastěji potravin) z železnice a k jeho následné distribuci po městě – z vnější strany proto lemovaly nádraží automobilové rampy, z vnitřní rampy vagonové. Dvoupatrová stavba měla zároveň ještě další dvě patra podzemních prostor, ve kterých bylo možné dovezený náklad skladovat.
Podél vnější strany nádražní budovy byly vybudovány rampy, které sloužily k rychlému a pohodlnému nakládání zboží.
Zdroj: Archiv Arnošta Katze | 1937
Suterén budovy byl využíván například jako chladírna ovoce, zeleniny a masa nebo jako skladiště obilí.
Zdroj: Publikace Šťastnou cestu | 1936Do posledního detailu
Vnější fasádu nákladového nádraží utvářely kvalitní materiály – od keramické dlažby po pásový obklad z kabřince na západním průčelí. Architekti zároveň dbali na proporce stavby a provázání jednotlivých prvků včetně elegantního napojení ocelových věží a mostů nad kolejištěm na přilehlá křídla. Celkově tak budova působila jednotně, jednoduše a zároveň moderně.
Čelní fasáda budovy, ve které se nacházely především kancelářské prostory, byla obložena kameninovou cihlou – kabřincem.
Zdroj: Archiv Arnošta Katze | 1937
Ocelové rampy a věže spojovaly levé a pravé křídlo budovy a sloužily k transportu zboží z nákladních vlaků.
Zdroj: Archiv Arnošta Katze | 1937Druhý život
Pro své architektonické i technické kvality bylo nákladové nádraží Žižkov v roce 2013 prohlášeno za kulturní památku. Do budoucna by se z něj mělo stát kulturní centrum nové čtvrti, která okolo něj pozvolna začíná růst. Při rekonstrukci nádražní budovy, na níž by se mělo podílet společně hlavní město a soukromý developer, musí být zachovány charakteristické rysy stavby, například pásová okna nebo zmiňované rampy a ocelové věže. Rozsáhlé prostory ještě budou hledat své využití, s přední částí už se ale teď počítá jako s novým sídlem Národního filmového archivu.
Jižní křídlo nákladového nádraží mělo oproti severnímu o dva moduly více (osm namísto šesti). Kratší křídlo sloužilo pro dopravu zboží z Prahy, z delšího se naopak dovezené potraviny a materiál distribuovaly po hlavním městě.
Zdroj: Archiv IPR Praha | 30. létasouvisející
