Kde se vzal záchod?

Záchod jako takový se nacházel v některých pražských domácnostech už v roce 1385. Záchodky sloužící veřejnému užití jsou součástí pražského urbanismu od poloviny 15. století, k jejich velkému rozmachu pak přispěl rozvoj kanalizační sítě mezi lety 1840–1860.

Tehdy se začala ve velkém budovat síť vodárenských věží a dřevěné potrubí bylo vyměněno za litinové. Voda tak byla rozvedena po celém městě a díky tomu byl zvýšen zájem obyvatel o hygienu. Postupně se také měnily i nároky na toaletní zařízení v ulicích města. Výhradně pánské „pisoiry“ byly postupně doplněny o klozet, tedy místo, kam si mohly odskočit i ženy. Na začátku 20. století už malé veřejné budovy obsahovaly i místnost na přepudrování a upravení účesu.

Toaleta, služba veřejná

Historie veřejných toalet je pestrá a stejně tak i jejich architektura a detaily. V městských archivech jsou fotografie dokládající existenci záchodků na různých místech vedle Vltavy i na pražských náměstích, kde se shlukovali lidé. V současné době se na území Prahy nachází přibližně 140 veřejných toalet, které si můžete vyhledat také v mapovém portálu hlavního města pod záložkou „vybavenost“.

V roce 1885 bylo v Praze podle knižních zdrojů 24 veřejných záchodků, a to 14 na Starém městě, 4 na Malé Straně a 3 na území Hradčan. V roce 1905 už bylo obecních veřejných toalet 32.

Prvotřídní záchod

Síť toalet budovaná od konce 19. století vznikala v režii města i soukromých podnikatelů. Používání záchodů bylo zpoplatněné až do 60. let (a pak znovu od 80. let dál), cena se ale lišila v závislosti na typu toalety (kabinková byla dražší než pisoár) nebo vybavení. Koncem 19. století existovaly také záchody I. a II. třídy, kdy luxusnější varianta nabízela kromě záchodu také ručníky, hřebeny nebo nitě na opravení oděvu. Do poloviny 20. století měly záchody standardně i stálé zaměstnance, nejčastěji starší ženy, které se staraly o čistotu. Jednou z podmínek pro získání tohoto zaměstnání byla do první světové války znalost češtiny i němčiny.

Nenápadné stavby můžeme v pražských ulicích potkávat dodnes, většina z nich už ale neslouží jako toalety, jelikož byly buď vlivem rozvoje Prahy zbourány, nebo adaptovány na stravovací, kulturní či jiná zařízení. Jeden z posledních funkčních záchodů vybudovaných ještě za první republiky však můžeme najít v podzemí na Uhelném trhu. Za tím současným nejhezčím v Praze se vydejte do Uhříněvsi a milovníkům designu a zahraniční architektury poradí „kam si odskočit” Adam Štěch!