Trasa: Dejvice, Střešovice, Vokovice, Veleslavín, Liboc, Ruzyně


Délka trasy: 8 kilometrů (2,5h pěšky)


Přístupné pro: pěšky


Trasa

Nejprve se podívejme na minulost a budoucnost trati, která vás bude celým výletem provázet. Železniční koleje z dnešních Dejvic vedly už od roku 1830 a nejprve sloužily pro vozy tažené koňmi. Takzvaná Lánská koněspřežka mířila přes Kladno a Stochov právě do Lán a sloužila především k dopravě dřeva z hlubokých křivoklátských lesů. V roce 1863 ji pak společnost Buštěhradské dráhy upravila pro provoz lokomotiv, přepravovat se tu začalo uhlí z kladenského revíru a brzy byl zahájen i provoz pro cestující.

S jistou nadsázkou by se dalo říci, že ještě dnes tato železniční trať s číslem 120 vypadá téměř stejně jako v 19. století. Přesto, že je na ní celkem čilý provoz, zůstala jednokolejná a neelektrizovaná, na některých místech ještě chybí automatické zabezpečení a na většině zastávek si cestující musí vystačit se sypanými nástupišti.

Železnici do Kladna ale čekají velké změny, celá trať bude dvoukolejná a elektrizovaná. K nejvýraznější změně dojde v úseku pod Ořechovkou, kde bude trať vedena pod zemí. Před dejvickým nádražím vlaky vjedou do tunelu a na povrch se vrátí až na Veleslavíně. Na místě současných kolejí by pak měl vzniknout zelený pás, sloužící pěším a cyklistům. Modernizovaná trať má navíc zajistit spojení ruzyňského Letiště Václava Havla s centrem Prahy.

Dvě nádraží v Dejvicích

Než vyrazíte dál, prohlédněte si hned dvě nádražní budovy v Dejvicích. Z té novější, která pochází z roku 1873, odjíždějí vlaky dodnes. V novorenesanční budově se nachází i prezidentský salonek s vlastním nástupištěm, který využíval T. G. Masaryk při svých cestách do lánského zámku. Opomenout nelze ani legendární „nádražku“, sloužící nejen jako restaurace, ale i hudební klub.

Na protilehlé straně kolejiště stojí původní staniční budova koněspřežné dráhy, která byla vůbec prvním nádražím na území dnešní Prahy. Klasicistní nádražíčko bylo podle nedaleké brány v pražském barokním opevnění nazýváno Bruska. Dnes je upraveno pro bydlení a v jeho sousedství se nachází vodárna z dob parostrojního provozu.

Kostel skrytý v dejvických ulicích

Od nádraží vyrazte mezi dejvické činžáky ulicí Wuchterlovou, kde jistě nepřehlédnete vysoký dům s věžičkou. Jde o sídlo Husova sboru, vystavěné v letech 1925–1927 podle návrhu architekta Jiřího Stibrala. Uvnitř stavby zdobené gotizujícími detaily se nachází modlitebna, která je koncipována jako trojlodní bazilika a zakončena klenbou inspirovanou Vladislavským sálem na Pražském hradě. Prostranství před budovou upravil v roce 2008 výtvarník Michal Gabriel, který malý parčík doplnil sochami koní v životní velikosti.

Bývalá Aulického telefonní ústředna

Když se vrátíte kolem armádního areálu zpět ke trati, dostanete se na místo stavby, která už sice nestojí, rozhodně ale stojí za pozornost. Na místě, kde se dnes nachází administrativní budova Telehouse, totiž až do roku 2017 bývala telefonní ústředna od architektů Václava Aulického, Jindřicha Malátka, Jiřího Eisenreicha a Jaromíry Eismannové z let 1975–1982. Ti objekt koncipovali tak, aby jeho vnější podoba zdůrazňovala funkční využití této spojovny telefonních hovorů. Pro někoho trochu děsivě vyhlížející budova byla nejen dokladem dobového stavitelství, ale také technologie, kterou odnesl čas. Jediným pozůstatkem bývalé ústředny je dnes socha Vítěz od Olbrama Zoubka, umístěná v atriu nové budovy.

V sousedství bývalého Proboštského dvora bydlel Václav Havel

Podél trati mírně vzhůru pokračujte vilovou zástavbou, z níž se zanedlouho vyloupne stavba o dost starší. Jde o areál bývalého Proboštského dvora, který je jedním z mála dochovaných pozůstatků původních Dejvic. Svatovítská kapitula dvůr vystavěla v průběhu 18. a 19. století jako centrum rozsáhlého dejvického velkostatku. Býval zde i pivovar a nejvýznamnější ze zachovaných částí je pak malý kostel svatého Václava z 18. století.

Když dvůr obejdete, udělejte si malou odbočku do ulice U Dejvického rybníčku, k domu číslo 4, kde v 70. letech žil pozdější prezident Václav Havel. Nenápadné tříposchoďové domy si jako družstevní bydlení postavili koncem 60. let zaměstnanci divadla ABC, v němž tenkrát Havel pracoval jako kulisák. Poté se vraťte k trati a pokračujte ulicí Nad Bořislavkou, kterou z jedné strany lemují rodinné vily a z druhé pak k železnici přilepené zahrádky. 

Veleslavínská teplárna i zámeček

Další z budov, z nichž se dochovaly jen drobné pozůstatky, je stará teplárna na hnědé uhlí, která mezi lety 1961 a 1994 zásobovala teplem velkou část Prahy. Vzhledem k tomu, že hodně znečišťovala ovzduší, byla nahrazena novou teplárnou na zemní plyn. Chátrající budova bývalé teplárny zmizela před pár lety pod bagry, zbyla z ní jen věžička zásobníku uhlí. Tu zahlédnete, když se vydáte dolů ulicí U Zámečku.

Barokní veleslavínský zámeček byl vystavěn v 1. polovině 18. století, nejspíše podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na počátku 20. století tu bylo zřízeno sanatorium, kde se léčila mimo jiné i Milena Jesenská či Charlotta Garrigue-Masaryková. Jako zdravotnické zařízení sloužil ještě dlouhá léta, nyní se pro zchátralý zámecký areál hledá nové využití. Starým Veleslavínem můžete podél trati pokračovat až k nádraží.

Budoucí dopravní uzel Praha-Veleslavín

Nádražní budova byla na Veleslavíně vystavěna v roce 1863 v souvislosti s nahrazováním Lánské koněspřežky parní železniční tratí. Dnes na vás nádraží dýchne atmosférou starých dob, v jeho blízkosti ale nedávno vyrostla stanice metra a autobusové nádraží, kde nyní končí autobusy z letiště.

Právě zde by po modernizaci trati měl vzniknout přestupní terminál, kde se bude potkávat metro i vlak. Na podobu dopravního uzlu už byla vypsána architektonická soutěž, v níž zvítězil návrh studia idhea architekti. Terminál bude mít tři úrovně a zachována zůstane i původní nádražní budova, uvnitř níž by měla vzniknout kavárna s komunitním centrem. Zelená střecha nové zastávky by měla sloužit pěším i cyklistům a navazovat tak na dlouhý park, který nahradí současnou trať v místech, kde bude vedena pod zemí.

V Liboci jako na venkově

Z Veleslavína do Liboce vás čeká úsek, kde se mísí zahrádkářské kolonie, paneláky i různé technické stavby (zahlédnete třeba tramvajovou vozovnu nebo sportoviště FTVS). 

Jakmile projdete pod tratí do Dolní Liboce, budete si už připadat trošku jako na venkově. Ocitnete se u Libockého rybníka, přes nějž můžete vidět kostel sv. Fabiána a Šebestiána s budovou školy a další starou zástavbou, která prozrazuje, že historie Liboce sahá až do 14. století. V obci, která patřila až do husitských válek k Břevnovskému klášteru, stávaly v minulosti velké statky, z nichž se dodnes zachoval Libocký Dvorec, sloužící jako restaurace. Liboc sice láká k odpočinku, ale ani zde cesta po stopách pražské části trati nekončí, poslední zastávkou v hlavním městě je totiž až Praha-Ruzyně.

Ruzyně není jen věznice

Vydejte se tedy za kostelem podél zdi obory Hvězda dolů k rybníku Terezka, jehož okolí je o víkendech plné sportovců a rodin na procházce. Přes zeď obory ještě zahlédnete letohrádek Hvězda a pak už můžete pokračovat Ruzyňskou ulicí, obklopenou rodinnými domky, až k areálu věznice s výraznou věží bývalého vodojemu. Když oplocený objekt obejdete, ocitnete se na ruzyňském Starém náměstí.

Tady Ruzyně nezapře svou venkovskou minulost, ostatně její jádro se statky s branami z 18. a 19. století je chráněno jako vesnická památková rezervace. Ruzyně, stejně jako Liboc, náležela ve středověku břevnovskému klášteru, a to až do husitských válek, kdy byla zabavena pražany. Z historických budov si určitě prohlédněte původně barokní, později klasicistně upravený Kubrův statek. Odtud je to jen pár kroků na nádraží, kde můžete nasednout na vlak a vrátit se zpět do Dejvic. Máte-li předplacené pražské jízdné, nemusíte si ani kupovat lístek: přestože jste si tak cestou možná nepřipadali, nacházíte se stále ještě na území Prahy.

Případně můžete podél ulice Drnovské dojít až ke 3. terminálu Letiště Václava Havla, takzvanému starému letišti. Historická budova od architekta Adolfa Beneše z roku 1932 dnes slouží jen pro soukromé či vládní lety. Dál podél plotu letiště pak dorazíte k novějším terminálům 1 a 2, kde najdete mimo jiné i vyhlídkovou terasu pro pozorování letadel.

A komu by to ještě nestačilo, může se nechat inspirovat tipem na Dobytí pražského pólu, konkrétně nejzápadnějšího bodu Prahy. Ten se nachází v Dobrovízi, kam vás od letištní haly doveze autobus za necelých 20 minut.