Pěšky i autem na druhý břeh

První čtyři mosty, které na mapě spojují pravý a levý břeh Vltavy, se nachází na území Zbraslavi, Malé Chuchle, Hlubočep a protilehlých Komořan, Hodkoviček a Braníka. Všechny byly postaveny až v druhé polovině 20. století. Dva z nich dokonce začaly být využívány jen několik málo dní po sobě.

Most Závodu míru

Proslulá soutěž amatérských cyklistů dala název prvnímu mostu, pod kterým proplouvají lodě při své cestě směrem k srdci Prahy. Závod, který se konal mezi lety 1948 a 2006, přes most projel v květnu roku 1964 a jeho účastníci se stali prvními uživateli tohoto spojení obou břehů Vltavy. K pražským mostům se zařadil až o 10 let později po připojení Zbraslavi k Praze. Od konce 19. století stál na místě mostu Závodu míru původní železný Zbraslavský most, ale později byl nahrazen současnou železobetonovou kostrou, která byla jednou z prvních mostních obloukových konstrukcí na světě. Nepřekonává pouze řeku Vltavu, ale také Berounku, jelikož se nachází na území před jejich soutokem, stejně jako most Radotínský.

Radotínský most

Druhý v pořadí se nad Vltavou klene silniční most, který patří k těm nejnovějším v Praze – byl otevřen v roce 2010 a je dílem několika projektových inženýrských společností. Od té doby se pyšní titulem nejdelšího mostu v České republice, ale technicky vzato tuto souvislou stavbu nad soutokem tvoří dvě části s různým konstrukčním řešením. Vybavení mostu ocení i pěší a cyklisté, protože díky zabudované modré lávce je cesta příjemná i pro jinou než automobilovou dopravu. Tato závěsná konstrukce je od roku 2014 ukrytá pod mostem a stojí za ní architekt Patrik Kotas.

Branický most

Branický most je často přezdíván „most Inteligence“ a to proto, že se na jeho výstavbě podíleli doktoři, právníci a další vysokoškolsky vzdělaní lidé, kterým byla v době komunismu přidělena dělnická profese. Byl otevřen v roce 1964 jen pár dní po výše zmiňovaném zbraslavském, na rozdíl od něj ovšem proběhlo zprovoznění bez velkých oslav. Už v té době totiž bylo jasné, že most nikdy nebude plně využíván a soudruzi udělali někde chybu. Zahájení stavby bylo ukvapené, a proto ani není divu, že původně dvoukolejný most ústí do jednokolejného tunelu. Přestože stavba byla dokončena již v 50. letech, čekala ještě celou jednu dekádu na dostavění navazující trati. První roky své existence tedy most vedl odnikud nikam. Druhá, zbytečná kolej, pak musela být odstraněna. Můžeme tak mluvit o nejdražší pěší lávce přes řeku na světě. Ani v současné době totiž není, až na výjimečné výluky či přejezd některých nákladních vlaků, Branický most železniční dopravou využíván.

Barrandovský most

Hlubočepy s Braníkem jsou spojené Barrandovským mostem, který vyrostl mezi lety 1978 a 1988. Architektem stavby, Karel Filsak, stojí například i za budovou v současné době rekonstruovaného hotelu Intercontinental. Stejně jako holešovický železniční most překonává řeku ne kolmo, ale šikmo, a celkově tak měří na 350 metrů. Stavba se řadí k brutalistnímu stylu, což kromě jeho monumentálních betonových tvarů potvrzují i ohromné plastiky ze stejného materiálu od sochaře Josefa Klimeše. Tento most je kvůli několikaproudé silnici uživatelsky nepohodlný pro pěší i cyklisty. V následujících letech proto břehy spojí Dvorecký most, na který se napojí tramvaj od stanice Lihovar a doveze cestující až na Podolské nábřeží. Auta na něm nepotkáte, ale cyklisty a pěší určitě ano!

Vlakem přes řeku

Kromě Branického mostu, který jsme vám již představili, vedou přes řeku ještě tři vlaková spojení, a to Negrelliho viadukt, Holešovický železniční most a Vyšehradský železniční most. První dva zmíněné se nachází až dále po toku řeky, proto si je necháme až do dalšího z dílů Prahy včera, dnes nás ale čeká cesta přes řeku pod Vyšehradem. 

Vyšehradský železniční most

Železniční most nesoucí někdy přídomek Vyšehradský nebo na Výtoni stojí na svém místě od roku 1901. I před začátkem minulého století jste však v těchto místech mohli překonávat řeku vlakem, a to po jeho předchůdci. Původní most byl postaven mezi lety 1871 a 1872, jeho konstrukce byla ovšem jednokolejná a po necelých třech desítkách let už nevyhovovala novým technickým a zátěžovým požadavkům. Most byl proto nahrazen stavbou, kterou známe dnes. I když se výměna mostu může zdát jako velmi dlouhodobá záležitost, omezil tento krok dopravu pouze na dva dny. Vedle starého mostu totiž byly postaveny nové pilíře, konstrukce byla vytvořena vedle nich a následně už jen osazena.

Hurá na Karlovo náměstí

Posledními dvěma mosty, které si dnes představíme, je most Palackého a Jiráskův. Po obou vede v současné době silnice, ale jejich výstavbu dělí více než 50 let. Pokud byste se na ně podívali, jistě byste poznali, že most Jiráskův, stojící v přímé blízkosti Tančícího domu, je ten novější ze 30. let dvacátého století a Palackého most, mířící k Emauzskému klášteru a CAMPu, je ze století devatenáctého.

Palackého most

Palackého most vznikl podle návrhu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera a byl uveden do provozu v roce 1878. Ačkoliv vznikl až na konci 19. století, je v současnosti třetím nejstarším dochovaným mostem přes řeku, jelikož mnoho historických visutých či železných mostů a lávek bylo postupem času nahrazováno a demontováno. Palackého most se dříve pyšnil dvěma sochami od Josefa Václava Myslbeka, autora jezdecké sochy svatého Václava na Václavském náměstí, které však byly při náletech v roce 1945 zničeny. Pokud byste je ale přece chtěli vidět, zajděte se podívat do sadů na Vyšehradě.

Jiráskův most

Na přelomu 20. a 30. let doplnil soustavu mostů i ten pojmenovaný po spisovateli Aloisi Jiráskovi, který žil v jednom z nedalekých domů na nábřeží. Železobetonové spojení Smíchova a Nového Města je dílem architektů Vlastislava Hofmana a Františka Mencla. Stavbě musel ustoupit barokní pavilon od Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který před svým stržením stál na pravém břehu řeky. Existovaly i plány na jeho přesun na jiné místo, ale nakonec k tomu nedošlo. Za druhé světové války most nesl podle tohoto pavilonu název, tedy Dientzenhoferův. Ve 40. letech se ale znovu přejmenoval na Jiráskův, což připomíná i socha od Karla Pokorného stojící u Tančícího domu, zobrazující tohoto slavného literáta.

Jiráskovým mostem plavba po proudu Vltavy pro dnešek končí. Příště se ale můžete těšit na nejstarší pražský most, dozvíte se, co je to eklekticismus a nezapomeneme ani na ten nejkratší říční most v metropoli. Máte se na co těšit.

Více o tom, jak se měnily pražské mosty v průběhu historie zjistíte v přednášce Petra Kučery.