Klášter Na Slovanech či Emauzský začal vznikat v roce 1348 na levém břehu Vltavy u staršího románského kostela sv. Kosmy a Damiána. Jeho výstavba vyvrcholila vysvěcením o 24 let později, při němž byl z evangelia čten příběh o setkání Ježíše Krista s učedníky u městečka Emauzy. Odtud plyne jedno z označení sakrální monumentální stavby. Součástí kláštera je kostel Panny Marie a slovanských patronů a celý komplex je jednou ze sakrálních staveb, které nechal vybudovat Karel IV. jako součást systému kostelů vytvářejících svým umístěním na mapě symbol kříže. Klášter nese celý název „Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích“ a kostel nacházející se při klášteře je zasvěcen jak těmto dvěma postavám, tak slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchu a Prokopovi. 

Označení „Na Slovanech“ vychází ze skutečnosti, že tento klášter byl jediným slovanským v zemi a některé prameny ho proto označují za bílou vránu mezi pražskými kostely. Označení „slovanský“ poukazuje na to, že zde nebylo kázáno v latině jako všude v okolí, ale ve slovanském jazyce. Původně sloužil řádu benediktinů, v následujících staletí zde ale pobývali i jiní mniši nebo dokonce osoby s církví vůbec nespojované.

Z gotiky přes baculaté tvary až po návrat rovných linií

Stavba má od dob vzniku tři lodě a dodnes se z gotického výrazu zachovaly například hodnotné nástěnné malby či původní okna s lomeným obloukem. V městských archivech není sice uložen dokument s původním vzhledem kostela, našli jsme však pro vás čtyři podoby související s jeho přestavbami a dostavbami. V 17. století byl komplex kláštera s kostelem přestavěn do barokního stylu španělskými mnichy, kteří sem přišli ze známého kláštera Montserrat. K původní hmotě při změnách také přibyly dvě mohutné věže.

Jak se k nám dostalo beuronské umění?

Po roce 1880 dostal klášter novogotickou podobu, konkrétně s příchodem beuronských mnichů. Těm zde byl poskytnut azyl po jejich vyhnání z německého Beuronu v souvislosti s církevními boji mezi pruským a německým státem a katolickou církví. Emauzy obývali až do začátku 20. století, kdy však byli z kláštera pro svou národnost vyhnáni. Oblé tvary barokních věží tito mniši nahradili vysokými jehlany a interiér budov byl vyzdoben v beuronském stylu, který najdeme například i v klášteře sv. Gabriela na Smíchově. Ten vznikl v roce 1888 jako klášter pro ženskou větev beuronských benediktinských mnichů.

Den, kdy se začala psát moderní historie kláštera

Novogotický výraz vydržel klášteru až do poloviny 20. století, kdy mu však byla osudnou druhá světová válka. Již v roce 1941 byl klášter Na Slovanech předmětem akcí spojených s válečným konfliktem, konkrétně odsud vysílala vysílačka „Magda“, jelikož tehdejší opat Arnošt Vykoukal podporoval odbojová hnutí. Bohužel následující rok tragicky zahynul v koncentračním táboře v Dachau. V červenci 1941 byl kostel prohledán gestapem, uzavřen pro bohoslužby a mniši byli vyhnáni. Budova sloužila Němcům jako vojenský lazaret, kde ošetřovali zraněné a nemocné. V roce 1945 byl klášter zdevastován po náletech amerických vojsk, kdy na něj byly svrženy celkem 3 pumy. Emauzy nebyly jedinou civilní stavbou, které tenkrát byly poničeny.

Historie betonového prvku

Moderní etapu kláštera započala v 50. letech minulého století jeho rozsáhlá obnova, která mu nejen navrátila monumentální vzhled, ale také z něj udělala architektonický unikát. Namísto rekonstrukce dvou novogotických věží byl kostel u kláštera mezi lety 1964–1968 zakončen betonovými skořepinami, jejichž zlaté špičky odráží sluneční svit do širokého okolí. Autorem odvážného provedení je architekt František Maria Černý, který tvořil již v období první republiky a stojí za stavbou Mölzerovy vily v pražských Dejvicích nebo obytných domů v Holešovicích, na Vinohradech či ve Vršovicích. Do historie se ale zapsal právě díky projektu obnovy Emauz ze 60. let. Dokázal tak v Praze elegantně propojit historickou sakrální budovu s novodobým prvkem, která se stala i turistickou atrakcí. 

Od roku 1989 je areál zpět v rukou benediktinského opatství a v současnosti probíhají i další obnovy, tentokrát spojené s veřejným prostranstvím nejen za zdmi kláštera, ale také v jeho okolí. Revitalizace se dočkal Rajský dvůr, kam přibyl nově i dřevěný monument kříže, pracuje se i na proměně zahrady nacházející se mezi ulicemi Vyšehradská, Trojická a Pod Slovany. Zde se dříve pěstovala například zelenina či léčivé byliny, v budoucnu se můžeme těšit na její zpřístupnění veřejnosti. Jako veřejný prostor bude sloužit poprvé v historii. Za konceptem rozsáhlé revitalizace stojí krajinářští architekti ze studia Terra Flora a architekti ze studia NOT BAD. V rámci komplexní proměny přijde řada i na zahradu propojující emauzské opatství se sídlem IPRu. Vznášející se Pragerovy kostky s celým areálem tak na tom budou s přístupností zase o něco lépe. Už dnes si ale můžete přijít odpočinout na lehátka, které CAMP na zeleň umisťuje, a odpočívat tak ve stínu vzrostlých stromů, levitujících Pragerových kostek a betonových skořepin kláštera Na Slovanech.