Všechny cesty vedou do Litomyšle

Když se řekne současná sakrální architektura, vybaví se poučenému fanouškovi architektury minimálně dvě etablovaná jména – Architekt roku 2020 Zdeněk Fránek a Jan Marek Štěpán, který v minulosti u Fránka dokonce chvíli působil. Vše souvisí se vším, jak jinak. Vybrat jedinou zástupnou stavbu od daných autorů může být složité a matoucí. Takže si to trochu zjednodušíme. Když hledáte kvalitní architekturu a nevíte, kam vyrazit, vyražte do Litomyšle. Právě zde vznikla v letech 2009–2010 modlitebna Církve bratrské, nacházející se na jednom z nejrušnějších míst města, u rychlostní komunikace číslo 35. Soustava nakloněných rovin tvořících střechu a současně siluetu modlitebny se inspirovala slovy Žalmu 57:11: „tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.“ Zahloubením stavby do terénu dosáhl architekt nejen optimálního snížení hladiny hluku, ale i minimálního objemu. S trochou fantazie bychom mohli říct, že modlitebna ze severovýchodního pohledu připomíná novou operu v Oslu. Stejně jako ona totiž vizuálně vybízí k cestě vzhůru. V Litomyšli však zůstaneme v rovině metafory. Střecha přístupná není. Postupná ztráta materiálnosti ale krásně vyjadřuje duchovnější rozměr cesty vzhůru, cesty k Bohu. Exteriér dodnes chrání proti vandalům transparentní nátěry pohledového betonu a bezpečnostní sklo s fólií. Provoz kostela a interiér odpovídá potřebám zadavatele. Najdeme tu jednoduchý pohledový železobeton a uklidňující dřevěný obklad. Celý prostor sjednocuje podlaha z lité stěrky. Na stěnách se střídají bílé omítky, pohledový beton a zmiňovaný dřevěný obklad. Oltářní část ztvárnil umělec Karel Malich, skleněný kříž vytvořil Václav Cígler.

V roce 2010 dokončil Fránek také modlitebnu Církve bratrské v Černošicích, tentokrát vynikající plastickou formou, pro kterou ji v kulisách okolní suburbánní kaše jen tak nepřehlédnete. Oblá organická architektura stimuluje fantazii. Jedni v ní vidí vlnu, jiní klenbu či velrybu z vyprávění o Jonášovi nebo dokonce pomyslnou Noemovu archu.

Neratovice čekají na kostel

Poslední novinkou sakrálního portfolia Zdeňka Fránka je dlouho očekávaný kostel pro Neratovice, který má doprovázet křížová cesta od výtvarníka a sochaře Ronyho Plesla. Zasazení křížové cesty do stěny kostela otevře průnik denního světla zvenku i umělého zevnitř právě tak, aby jednotlivá zastavení vynikla i dokonale zapadla do celkového umělecko-architektonického pojetí interiéru posvátného prostoru. Neratovický kostel bude tvořen dvěma soustředěnými klenbami. Představuje tak návrat ke kořenům církevních staveb. Do prostoru mezi klenbami umístil architekt zázemí jako učebny, klubovny, toalety a podobně. Kostel se zvoničkou vysokou 22 metrů by měl také odpovídat ekologickým trendům šetrného stavebnictví, jež Fránek ve své tvorbě často uplatňuje. Na kostel i faru totiž umístil zelenou střechu, která by měla být zavlažována z retenční nádrže zachycující dešťovou vodu. Pozornost upínající se směrem k bílé lodi připlouvající do Neratovic je to o silnější, že město jako jedno z mála tuzemských obcí vlastní kostel dodnes nemělo. Stavba kostela by měla začít v polovině letošního roku. Zatím se můžete zajet podívat na místo, které již brzy přepíše duchovní dějiny Neratovic.

30 let není žádná doba

Neratovice čekají, ale Brno se již dočkalo. Marek Jan Štěpán dokončil minulý rok kostel blahoslavené Marie Restituty na sídlišti Brno-Lesná. Abychom však příběh této stavby plně pochopili, musíme se vydat nejprve o několik dekád nazpět. Brno-Lesná má totiž velmi specifický charakter. Lesná u nás obecně patří mezi nejzdařilejší sídliště vzniklá v pokrokových 60. letech. Autoři sídliště František Zounek a Viktor Rudiš vycházeli z modelů kvalitních finských sídlišť a myšlenky ideálního bydlení, zasazeného do zeleně. Mimořádně velkorysý urbanismus způsobil praktickou konkurenční výhodu Lesné – hlavní dopravní komunikace se táhne po obvodu sídliště, takže veřejný prostor mezi domy nezatěžuje nadměrná doprava. Zeleň je na dosah, kam se podíváte. S výstavbou kostela na dnešním místě u Čertovy rokle ve středu sídliště počítali již samotní autoři Lesné. Jak už jsme ale konstatovali, normalizace novým kostelům nepřála, a tak byl plán realizovat svatostánek vynořující se mezi korunami zdejších stromů uskutečněn až po revoluci. Architektonická soutěž byla vyhlášena v roce 1991 a vyhrál ji tehdy Marek Jan Štěpán coby čerstvý absolvent Vysokého učení technického v Brně. Výsledek soutěže se ovšem během následujících let rozplynul kamsi do ztracena. Štěpán se spolu se svou ženou Vandou a kolegy Františkem Brychtou, Janem Vodičkou a Martinem Kopeckým k projektu vrátili po dvaceti letech. Nový projekt vznikl v letech 2013–2017. Římskokatolický kostel byl dokončen až v loňském roce – tedy téměř 30 let od prvního návrhu. Docela ohromující je ještě jedno číslo. Výsledný návrh kostela je 36. v pořadí. Štěpán kostel původně navrhoval jako elipsu, tvar však nakonec upravil do podoby pravidelného kruhu. Přibyla 31metrová trojúhelníková věž se zvonkohrou a vyhlídkou na město. Fasádu kostela tvoří místo plánovaných oblých betonových panelů levnější břízolit, pokrytý kresbami výtvarníka Petra Kvíčaly. Mezi symboly najdeme srdce, kotvu, ratolest, ale třeba i zdánlivě netradiční půllitr piva jakožto atribut Marie Restituty, moravské řeholnice, kterou nechali popravit nacisté a které je kostel zasvěcen.

Charakteristickým prvkem celkové koncepce kostela je duhový prstenec o délce velkorysých 80 metrů, který obepíná celou horní část kruhové budovy. Díky pestrobarevným skleněným panelům pronikají dovnitř duhově zbarvené sluneční paprsky vytvářející na betonové kopuli jedinečnou hru světel. Právě tento efekt skrývá silnou symboliku. Když vstoupíte do interiéru, zdroj světla vám bude zastřen, neuvidíte odkud přichází. Okna proskleného prstence jsou totiž skryta za hlubokou římsou. Štěpánova oblíbená hra se světlem naznačuje existenci čehosi skrytého, nejednoznačného, co nás přesahuje. Barevná duha je pak už od Starého zákona symbolem smlouvy mezi lidem a Hospodinem.

Otec, syn i dům svatý

Vydáme se směrem na východ. Hodslavice si možná podvědomě pamatujete ze středoškolských hodin dějepisu nebo českého jazyka. Narodil se tu zakladatel moderního českého dějepisectví, historik, politik, spisovatel a humanista František Palacký. Obec se pyšní ještě jedním pokladem – najdete tu hned tři naprosto rozdílné kostely. Až humorně malinký dřevěný kostelík svatého Ondřeje doprovází obrovitánský římskokatolický kostel Božského srdce Páně. Nás ale bude zajímat evangelický kostel, postaven nenápadně, trochu stranou, se vstupem zády k hlavní cestě, přesně podle dobových tolerančních kritérií. Hodslavický evangelický kostel, pocházející z roku 1813, patří k nejstarším na území Moravskoslezského seniorátu. Jeho interiér však postupem let stárnul, strádal a neodpovídal současným potřebám. Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Hodslavicích nešel pro architekta rekonstrukce daleko. Autory realizace se stali syn zdejšího faráře Jakub Červenka s kolegou Václavem Šubou z ateliéru Objektor. Opravený moderní interiér působí čistě, harmonicky a zcela nerušivě. Dominuje mu víceúčelové pódium s mobilním stolem Páně, který nahradil původní oltářní stůl. Kostel totiž dnes slouží nejen pro bohoslužby, ale i jako místo setkávání a prostor pro nejrůznější kulturní či společenské akce. Pořádají se tu benefiční koncerty, speciální program v rámci Noci kostelů, pravidelné nedělní bohoslužby nebo nedělní škola pro děti. Nové řešení interiéru umocňuje tektoniku konstrukcí a odstraňuje nánosy nevhodné barevnosti a zastaralých materiálů. Čitelnost zdůrazňuje nové osvětlení. Architekti prostor sjednotili světlou výmalbou a podlahou z masivního dřeva a pískovce.

Jakmile vstoupíte dovnitř, povšimnete si minimalistického, ale působivého mobiliáře pro církevní a společenské aktivity sboru. Mobilní multifunkční pult hned za vstupem slouží pro propagační předměty, skrývá ale také technologii ozvučení. Modulární systém polic a skříní pro uskladnění potřebných provozních předmětů zase maskuje utajený boční vstup. Tohle všechno zní jako nepodstatné detaily. Nesmírně však pomáhají celkovému dojmu lehkosti či volnosti prostoru. Nelze se tak divit, že se nenápadná rekonstrukce dostala do finále České ceny za architekturu a odnesla si cenu v kategorii Interiér na Grand Prix Architektů 2019.

Krystal, který přistál do Sedlčan

Sedlčanskou modlitebnu Církve adventistů sedmého dne tvoří konstrukce tří do sebe zapřených svislých stěn. Budova od architektů A8000 tak svým tvarem trochu připomíná krystal vystupující vzhůru ze země. Na první pohled člověka vedle tvarosloví zaujme i tahokovová hliníková fasáda s červenou fólií, která se v průběhu dne nebo při chůzi okolo budovy proměňuje. Musíte si to vyzkoušet na vlastní kůži. Kombinace předsazeného perforovaného plechu a podkladní fólie umožňuje hru se stínem. Fasáda vytváří hezký efekt – v blízkosti modlitebny vnímáte výrazněji červenou barvu, zatímco když se vzdalujete, převládá stříbrná barva. Většina staveb Církve adventistů sedmého dne u nás vznikla během druhé poloviny 20. století. Často je navrhovali laici, stavěly se tajně, o víkendech a svépomocí. Jedná se tak o víceméně esteticky náhodný soubor nejrůznějších nízkorozpočtově opravených bytů, rodinných domů nebo dokonce hospod. Je proto skvělé vidět, že práce profesionálního studia přinese nejen nové estetické kvality, ale pomůže také lépe plnit veškeré potřebné funkce modlitebny.

Sedlčanská modlitebna totiž plní podobně jako mnohé jiné novodobé kostely zároveň i funkci komunitního centra. Probíhají tu různé dětské kroužky, rodinné aktivity či pravidelná setkávání. Sakrální stavby takto poslední roky obecně otevírají své prostory nejrůznějším činnostem a setkáním s přesahem do kulturní či komunitní činnosti. Stejně civilní a komunitní charakter má také kostel Krista Spasitele v Grussově ulici na pražském Barrandově od architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause, ale o tom až zase někdy příště.

Pokud se nám naše architektonické cestování po českých luzích a hájích líbí, můžete vyzkoušet novou knihu Možnosti vesnice – Portréty architektonické proměny českého venkova, která vás zavede do 12 různých okouzlujících vesnic České republiky. Najdete v ní také příběh hodslavického evangelického kostela.