Jaké kubistické, funkcionalistické nebo neogotické stavby se ukrývají uprostřed činžovních domů? Byl dřív vnitroblok nebo kostel? Věděli jste, že v Praze můžete navštívit i jinou Betlémskou kapli než tu na Starém Městě? Toleranční patent Josefa II. sice v roce 1781 umožnil náboženskou svobodu pro protestantské církve, ale také definoval soukromý ráz jejich kostelů. Ty musely stát mimo hlavní ulice a nesměly mít viditelné prvky sakrální stavby. Současně tak z hlediska prostoru města vznikl úsporný typ modliteben, který se ukázal jako řešení i v následujících staletích. Vybrali jsme pro vás pět kostelů, které schovaly politické a další historické okolnosti.
Farní sbor Českobratrské církve evangelické na Vinohradech
„Byl vytvořen typ církevních budov vhodných pro větší města.“ Tak si církevní tisk v roce 1908 pochvaluje sborový dům s modlitebnou, farou a byty v Korunní ulici na Vinohradech. Kostel je nenápadně zakomponován do činžovního domu, jehož vstup tvoří bohatě zdobená neogotická fasáda s ústřední postavou Jana Husa, reliéfem Beránka s atributy evangelistů a drobnou věžičkou. Do samotného kostela pak vede cesta skrze chodbu tvořenou „Šalamounovými“ sloupy, které symbolizují přechod ze světského do duchovního prostoru. Sálový typ modlitebny s varhanami na kruchtě, se sakristií a presbytářem je doplněn pěti obrazy od malíře Miroslava Rady. Architektem kostela je následovník Josefa Schulze, městský inženýr Královských Vinohrad Antonín Turek. Právě s ním je architektura přelomu 19. a 20. století v této části Prahy výrazně spjata. Řídil chod stavby kostela svaté Ludmily, pro který navrhl i část vnitřního vybavení, a je rovněž autorem například zdejšího divadla, tržnice, Národního domu či vodárenské věže, kterou brzy čeká proměna na Hydropolis Praha.
Letos na jaře byla střecha vinohradského kostela využita na koncerty pro obyvatele vnitrobloku.
Autor: Petr Kadlec , Zdroj: Vinohradský sbor ČCE
Letos na jaře byla střecha vinohradského kostela využita na koncerty pro obyvatele vnitrobloku.
Autor: Petr Kadlec , Zdroj: Vinohradský sbor ČCEBetlémská kaple na Žižkově
Za rohem od tunelu, který spojuje Žižkov s Karlínem, je ukrytý kubistický kostel, který byl postaven k 500leté památce mučednické smrti Mistra Jana Husa. Vstup k němu prozradí fasáda činžovního domu, kde je nad dveřmi umístěn zlatý kalich s nápisy „Pravda vítězí“ a „Českobratrský evangelický sbor“. Na začátku 20. století, kdy jej evangelíci koupili, byla Prokopova ulice hlavní třídou se stromořadím a projížděla zde i elektrická dráha. K domu náležela prostorná parcela ve vnitrobloku, na které se kdysi těžil písek pro okolní stavby. Ta se nabízela jako vhodné místo pro stavbu sborového domu s kaplí i byty. Nastal tu však problém se sousedy, kteří bojovali proti zastavění dvora a spor hnali až k soudu. Úřady nakonec stavbu povolily, ale ve zmenšeném rozsahu, bez bytů, které vznikly až roku 1928 nástavbou předního pavlačového domu. Kostel byl postaven podle návrhu Emila Králíčka, jeho kubistický interiér pak v roce 1992 zdůraznila nová malba vytvořená studenty uměleckoprůmyslové školy na Žižkově. Až v roce 1938 byla ke kapli přistavěna sakristie a zvonice podle projektu architekta Bohumila Kozáka.
Architektem Betlémské kaple na Žižkově je Emil Králíček, který je také autorem například domu Diamant na nároží Spálené ulice nebo kubistické lampy na Jungmannově náměstí. Unikátem kaple je také její původní a rovněž kubistický interiér.
Zdroj: IPR Praha
Modlitebna Evangelické církve metodistické v Ječné
Ječná? Tam, kde jezdí tramvaj. Z této rušné ulice se můžete rychle ztratit do vnitrobloku domu U Sliveneckých. Dům s gotickým jádrem i podsklepením a řadou pozdějších úprav v roce 1925 zakoupila metodistická církev a nechala ho zrekonstruovat podle projektu Matěje Blechy. Na jeho hlavní fasádě můžete rozpoznat reliéfní plastiky v neoklasicistním stylu s rostlinnými motivy a vyobrazením dětí, odkazujících na nevinnost a mládí. Opačná část domu ve vnitrobloku vás pak překvapí pavlačí s geometrickou vitráží. V druhé části dvora pak najdete vstup do modlitebny a do dalších sborových prostor. Ty jsou rovněž přístupné i ze zapadlé sousední uličky, z Malé Štěpánské. Tam vám monumentální neoklasicistní průčelí mnohem rychleji napoví, že stojíte před stavbou sloužící církevním účelům. I když je stavba natěsno vmáčknutá do okolní zástavby, čtveřice sloupů jí dodává na majestátnosti. Na fasádě se střídá cihla a omítané zdivo a jsou na ní patrné prvky funkcionalistické architektury.
Fasáda domu U Sliveneckých je ve dvoře tvořena geometrickou pavlačí. Vstup do Modlitebny z Malé Štěpánské má pětiosé průčelí, které je řešeno v neoklasicistním stylu.
Zdroj: Evangelická církev metodistická
Svatyně Krista Krále ve Vysočanech
Co se skrývá za dveřmi s nápisem „Svatyně Krista Krále“? Sekta? Omyl. Za domem vedle stanice metra Vysočanská se nachází římskokatolický kostel. Podmínka radních města tehdy na začátku 20. let minulého století zněla: „Pokud tu chcete postavit kostel, musí před ním stát činžák.“ Šest tisíc drobných dárců vybralo korunu po koruně tři čtvrtě milionu a za necelý rok vznikla podle projektu inženýra Bedřicha Vrzala tato schovaná funkcionalistická svatyně. Vyzdobil ji Damián Pešan, který pracoval pro Josipa Plečnika a podílel se s ním i na výzdobě Pražského hradu. Malby jsou od Zikmunda Rudla, jenž je autorem mimo jiné i freskové výzdoby ve Valdštejnské kapli v chrámu sv. Víta. Pro kostel Krista Krále vytvořil křížovou cestu a obrazy sv. Václava a Panny Marie. A pokud vás zajímá, jak vypadaly Vysočany 30. let 20. století, přijďte se do kostela podívat v době konání bohoslužeb na zdejší netradiční keramický betlém. Je vytvořený ve stylu art deco a můžete v něm poznat realistické zobrazení Vysočan včetně továrny s dělníky.
Základní kámen kostela ve Vysočanech byl položen po dlouhých jednáních v roce 1929 a za necelý rok byl vysvěcen 1930. Jeho neobvyklé označení „svatyně“ bylo vynuceno vedením radnice, protože budova nesměla být označena jako kostel.
Zdroj: Národní památkový ústav
Husův sbor v Dejvicích
V čele dejvického náměstí s koňmi, které už dva roky nese nový název Šabachův park, se tyčí novogotická stavba církve husitské. Je bohatě zdobená gotizujícími a románskými detaily a její štít se sdruženými okny je zakončen věžičkou. Možná si myslíte, že se díváte na kostel, ale jedná se o víceúčelovou budovu Československé církve husitské. Ovšem když vejdete do domu a projdete skrze něj dlouhou chodbou, dostanete se do kostela ve vnitrobloku. Navrhl ho před necelými 100 lety architekt Jiří Stibral a vybudoval stavitel Alois Zima. Je koncipován jako trojlodní bazilika, která je zakončena valenou klenbou dekorovanou žebry, přičemž vzorem jí byla kroužená klenba Vladislavského sálu. Jméno sboru zde připomíná busta mistra Jana Husa od sochaře Ladislava Šalouna, která vznikla jako studie pro Husův pomník na Staroměstském náměstí v Praze. V interiéru kostela najdete také zábradlí ve tvaru palem symbolizující stromy života, jež bylo inspirované výzdobou katolického kostela v Emauzích.
Husův sbor v Dejvicích byl postaven v letech 1925 – 1927 jako bohoslovecká kolej a sídlo Církve československé (později Církve československé husitské). Kostel situovaný ve dvoře domu byl otevřen v roce 1928.
Zdroj: IPR Praha
související
